Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Kučera

Verze: 1.0 (3.2.2004)

Cinclidotaceae Schimp. – sítozubkovité

 

Monotypická čeleď. Popis viz charakteristiku rodu.

 

Cinclidotus P. Beauv. – sítozubka

 

Robustní, převážně větvené vodní rostliny v obvykle splývavých porostech, špinavě černozelené.

Lodyhy ca. 2 – 40 cm dlouhé, bez středního svazku, se silně vyvinutou sklerodermis a chybějící hyalodermis.

Listy za sucha přímé, kadeřavé nebo jednostranné, za vlhka volně nebo zpříma odstávající nebo srpovité, kopinaté až jazykovité, ca. 1.5 – 5 mm dlouhé, ve špičce ostré nebo zaokrouhlené. Okraj plochý nebo ohrnutý, celokrajný, vícevrstevný, tvořící na průřezu výrazný val, někdy s diferencovanými vnitřními buňkami. Žebro silné, končící ve špičce nebo vybíhavé, na průřezu s jednou řadou vůdčích buněk, ventrálními i dorsálními stereidami a ventrální i dorzální epidermis. Povrchové buňky dorzálně isodiametrické, ventrálně isodiametrické nebo prodloužené.

Buňky v horní části listu isodiametrické, šestiboké nebo zaobleně čtvercové, slabě rovnoměrně ztlustlé, hladké nebo papilnaté. Bazální buňky obdélníkové, ca. 1.5 – 3:1, více ztlustlé, hladké, netvoří diferencovanou skupinu.

Vegetativní rozmnožování chybí.

Evropské druhy dvoudomé. Gametangia laterální (kladokarpní) nebo terminální. Perichaetiální listy poněkud zvětšené a pošvaté, poupátkovitá perigonia rozesetá po lodyze.

Štět různě dlouhý.

Tobolka vyčnívající nebo ponořená, oválná až válcovitá, víčko obvykle dlouze kuželovité, čepička kápovitá.

Obústí s krátkou bazální membránou, přímé nebo levotočivě zkroucené, tvořeno 16 zuby dělenými ve 2 – 4 niťovitá, hladká nebo papilnatá, nepravidelně anastomózující ramena.

Rod rozšířený v Evropě, severní Africe, Makaronésii a Severní Americe, v Evropě 6 druhů.

 

Klíč k určení druhů

 

1a Listy srpovité, úzce až čárkovitě kopinaté, nejširší těsně nad bází. Žebro zaujímá až 1/3 šířky listu ve spodní polovině, okraj v horní části listu jednovrstevný. Peristom redukovaný, opadavý
C. aquaticus
1b Listy přímé nebo velmi slabě jednostranné, úzce až vejčitě kopinaté nebo elipsoidní, nejširší v 1/3 – 2/3. Žebro zaujímá méně než 1/4 šířky listu ve spodní polovině, okraj v horní části listu s několikavrstevným lemem. Peristom dobře vytvořený, vytrvávající
2
2a Štět kratší než tobolka, listy v horní třetině ± kopinaté, za sucha často podélně stočené, za vlhka zprohýbané, čepel v horní části listu kýlnatá
C. fontinaloides
2b Štět výrazně delší než tobolka, listy ± elipsoidní, za sucha nestočené, za vlhka nezprohýbané, čepel v horní části listu plochá
C. riparius

 

Cinclidotus aquaticus (Hedw.) Bruch & Schimp. – sítozubka vodní

Syn.: Cinclidotus falcatus Kindb.

 

Rostliny splývavé, až 40 cm dlouhé, v tmavozelených porostech.

Listy tuhé, za sucha i za vlhka srpovité, nestočené, nezvlněné, 3.5 – 5 mm dlouhé, z mírně rozšířené krátké báze úzce až čárkovitě kopinaté, špička široce nebo úzce kopinatě zakončená, obvykle tupě hrotitá. Čepel u většiny listů erodovaná. Okraje v nejhořejší části většinou jednovrstevné, ve spodních 2/3 – 3/4 lemované 2 – 3 vrstevným lemem ve 3 – 6 řadách. Žebro zaujímá až 1/3 šířky u báze, 150 – 350 µm, ke špičce se zužující, obvykle tupě vybíhavé. Ventrální povrchové buňky žebra isodiametrické kromě části těsně pod špičkou.

Buňky v horní části listu nepravidelně zaobleně čtvercové nebo úhelnaté, 7 – 13 µm široké, poměrně výrazně rovnoměrně ztlustlé, hladké.

Štět asi tak dlouhý jako tobolka nebo i kratší, 2 – 5 mm.

Tobolka krátce z obalných listů vyčnívající, vejčitá až ± dlouze elipsoidní, víčko kuželovitě zobánkaté, ± zdéli výtrusnice.

Obústí redukované, nepravidelné, opadávající s víčkem nebo ve zbytcích zůstávající na kolumele, zuby červené, hladké, podobné C. riparius.

Výtrusy ± sférické, jemně papilnaté, 14 – 24 µm.

Ekologie: vodní druh, rostoucí obvykle v rychle tekoucích tocích na bazických, nejčastěji vápencových kamenech.

Rozšíření: Česká rep.: Šumpersko: Horní Libina, Šumperk, Hanušovice. Všechny údaje z 30. let tohoto století (cf. Duda, Čs. Bot. Listy 3: 126-127).
Celkové: jižní a střední Evropa, severní Afrika, Asie.

Variabilita: C. aquaticus je poněkud méně variabilní než ostatní druhy, i když zejména habitem může tvořit různé formy v závislosti na ekologických podmínkách.

Možné záměny: s ostatními našimi druhy nezaměnitelný.

Ilustrace: listy, průřez listem, buňky.

 

Cinclidotus fontinaloides (Hedw.) P. Beauv. – sítozubka zdrojovkovitá

Syn.: Cinclidotus minor Lindb.

 

Splývavé, tmavě až černozelené, zdánlivě ± svazčitě větvené rostliny v hustých porostech, lodyhy 2 – 10 cm dlouhé.

Listy za sucha pokroucené a stočené, za vlhka volně odstávající, zprohýbané, někdy poněkud jednostranné, 2 – 4.5 mm dlouhé, podlouhle až úzce kopinaté, špička obvykle kopinatá. Čepel v horní části listu kýlnatá. Okraj s mohutným, tří- až šestiřadým lemem tvořeným obvykle 3 – 5 vrstvami buněk diferencovaných na průřezu, plochý, celokrajný nebo nezřetelně zoubkatý pod špičkou. Starší listy často s čepelí téměř zcela erodovanou až k žebru. Žebro silné, 100 – 180 µm, končí ve špičce nebo krátce tupě hrotitě vybíhá. Ventrální povrchové buňky žebra v horní části listu prodloužené.

Buňky v horní části listu šestiboké nebo zaobleně čtvercové, 8 – 14 µm široké, slabě rovnoměrně ztlustlé, téměř hladké nebo slabě papilnaté a mamilnaté.

Štět kratší než tobolka, 0.5 – 1 mm dlouhý.

Tobolka elipsoidní, ponořená v obalných listech až krátce vyčnívající, víčko dlouze kuželovité, téměř zdéli výtrusnice, zobanité, ± šikmé.

Obústí přímé až ca. 0.5× levotočivě kroucené, 600 –1250 µm, niťovitá ramena červená, papilnatá. Kolumela vytrvávající po odpadnutí víčka.

Výtrusy okrouhlé, hrubě papilnaté, 18 – 34 µm.

Ekologie: vodní druh, rostoucí na obvykle bazických přeplavovaných kamenech nejčastěji středně velkých toků.

Rozšíření: Česká rep.: ve Vltavě u Záhoří (snad míněno ústí Zahořanského potoka, †), Svatojánských proudů (†), Štěchovic (asi †), Kletecko (†), Krkonoše – údolí Bílého Labe (†). Mor. kras – údolí Říčky u Ochozu.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní a východní Afrika, Blízký Východ, Kavkaz, Tibet.

Variabilita: druh je poměrně variabilní ve tvaru listů, ornamentaci buněk a znacích peristomu (viz popis).

Možné záměny: C. ripariusviz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace: listy, průřez listem, průřez okrajem listu, buňky, obústí.

 

Cinclidotus riparius (Host ex Brid.) Arn. – sítozubka pobřežní

Syn: Cinclidotus nigricans (Brid.) Wijk & Margad.

 

Habitem podobné rostliny jako C. fontinaloides, obvykle do 5 cm dlouhé, na poněkud sušších stanovištích tvoří kompaktnější porosty.

Listy za sucha slabě, nepravidelně pokroucené nebo vehnuté, nepřitisklé k lodyze, nestočené, za vlhka šikmo až mírně zpět odstálé, ca. 1.8 – 3 mm dlouhé, podlouhle elipsoidní až vejčitě kopinaté, tupé s nasazenou špičkou, vzácněji špičaté. Okraje ploché, lem ve 4 – 6 řadách většinou pouze dvouvrstevný. Žebro poměrně silné, ca. 70 – 110 µm široké, obvykle krátce vybíhající jako tupý hrot. Ventrální povrchové buňky žebra v horní části listu prodloužené.

Buňky v horní části listu šestiboké až zaobleně čtvercové, 8 – 14 µm široké, mírně rovnoměrně ztlustlé, hladké nebo nezřetelně papilnaté.

Štět výrazně delší než tobolka, 3 – 7 mm dlouhý.

Tobolka oválná, přímá nebo slabě nechýlená, víčko dlouze kuželovité až kuželovitě zobanité.

Obústí přímé nebo slabě levotočivě zkroucené, do ca. 1000 µm dlouhé, ramena hladká, žlutá až oranžová.

Výtrusy elipsoidní nebo okrouhlé, jemně papilnaté, 16 – 23 µm.

Ekologie: stejná jako u C. fontinaloides, ale může růst i na pouze periodicky oplachovaných kamenech u vodních toků.

Rozšíření: Česká rep.: Chotěboř: údolí Doubravy (ověřeno 1985).
Celkové: jižní, západní a střední Evropa, Asie, Severní Amerika?.

Variabilita: druh variabilní ve velikosti a kompaktnosti zejména v závislosti na vlhkosti stanoviště. Ve tvaru listů a znacích peristomu podobně variabilní jako C. fontinaloides, oba druhy se ve znacích gametofytu do určité míry překrývají.

Možné záměny: C. fontinaloides – spolehlivě se liší pouze znaky sporofytu. Tvar listů je u obou druhů poněkud odlišný (viz obr.), avšak není zcela spolehlivým znakem. Za sucha nejsou listy u C. riparius stočené podle podélné osy a lem listů bývá obvykle jen dvouvrstevný.

Ilustrace: listy, průřez okrajem listu, obústí.

 

Pozn.: Naše rostliny jsou bohužel sterilní, proto může být o jednoznačnosti jejich určení jistá pochybnost. Znaky gametofytu však zcela odpovídají druhu C. riparius.