Jocheniaceae Jan Kučera & Ignatov – pilolistcovité

Monogenerická čeleď, popis viz popis rodu.

Poznámka: Rod Jochenia, který zahrnuje pouze druh Hypnum pallescens v dřívějším širším pojetí (dnes dva blízce příbuzné druhy, viz níže) je v systému bokoplodých mechů velmi izolovaný, proto byl oddělen do samostatné čeledi (Kučera & al., 2019). Navrhované předchozí zařazení do čeledi Entodontaceae (Schlesak & al., 2018) nemá morfologické ani molekulární opodstatnění.

Literatura:

Schlesak S., Hedenäs L., Nebel M. & Quandt D. 2018. Cleaning a taxonomic dustbin: placing the European Hypnum species in a phylogenetic context! Bryophyte Diversity and Evolution 40: 37–54, doi:10.11646/bde.40.2.3

Kučera J., Kuznetsova O. I., Manukjanová A. & Ignatov M. S. 2019. A phylogenetic revision of the genus Hypnum: Towards completion. Taxon 68(4): 628-660, doi:10.1002/tax.12095

Jochenia Hedenäs, Schlesak & D. Quandt – pilolistec

Syn.:Hypnum sect. Revolutohypnum Mönk. p.p.

Rostliny drobné až středně velké, živě zelené. Lodyhy plazivé, obvykle pravidelně, poměrně hustě větvené, mírně oploštěle olistěné, se slabým středním svazkem, hyalodermis chybí. Pseudoparafylie kopinaté, někdy dělené. Listy špičkami zahnuté, horní část listu někdy téměř kolmo od lodyhy odstávající, na bázi jen slabě zúžené. Okraje na bázi obvykle úzce ohrnuté, pilovitě zubaté téměř od báze nebo alespoň v horní části. Buňky čepele čárkovité, na bázi silnostěnnější a s tečkovanými stěnami. Křídelní buňky v homogenní neprůhledné skupině ze zelených, čtvercovitých, drobných buněk (5–15 buněk podél spodního okraje listu). lodyžní listy menší, postupněji zúžené ke špičce, hruběji zubaté než lodyžní. Jednodomé (autoické) druhy. Vnitřní perichaetiální listy vzpřímené, podlouhle kopinaté, podélně řáskaté, se slabě zoubkatou špičkou a slabým nebo zřetelným, obvykle dvojitým žebrem. Štět 7 – 15 mm dlouhý. Tobolka hladká, slabě nachýlená a prohnutá nebo téměř vzpřímená, ústí obvykle směřuje v přibližně pravém úhlu ke štětu. Prstenec 2–3-řadý, loupavý. Víčko kuželovité, šikmo zobanité. Obústí dobře vyvinuté, výtrusy 12 – 18 µm, jemně papilnaté.
Rod se dvěma druhy rozšířenými v mírném a subpolárním pásu na severní polokouli.

Klíč k určení druhů:

Jochenia pallescens (Hedw.) Hedenäs, Schlesak & D. Quandt – pilolistec bledý (rokyt bledý)

Syn.: Hypnum pallescens (Hedw.) P.Beauv., Hypnum reptile Michx.

Menší až středně velké, středně zelené, naspodu někdy hnědavé, nevýrazně lesklé rostliny, tvořící propletené, poměrně husté koberce. Lodyhy plazivé, 2–5 cm dlouhé, ± pravidelně zpeřeně větvené, na příčném řezu oválné, bez hyalodermis, se slabě vyvinutým středním svazkem. Větve 2–6 mm dlouhé, s mírně oploštělým olistěním. Pseudoparafylie nepočetné, kopinaté. Lodyžní listy srpovitě zahnuté, neřáskaté, vyduté, z vejčité, nesbíhavé nebo slabě sbíhavé báze zvolna nebo náhleji zašpičatělé do poměrně krátké špičky, 0,6–1,1 × 0,4–0,6 mm; okraje naspodu široce nebo úzce ohrnuté, dole slabě zoubkaté, pod špičkou výrazně zubaté. Žebro krátké, dvojité, slabé nebo silnější. Buňky ve střední části svými konci slabě mamilnaté, 30–50 × 4–6 µm, na křídlech zřetelná, poměrně velká a početná skupina homogenních, tmavě zelených a neprůhledných, zaobleně čtvercovitých až krátce příčně obdélníkovitých buněk, po straně v počtu 8–15 (–20). Větevní listy menší, postupněji zašpičatělé, výrazněji zubaté na okraji.

Sporofyt velmi častý. Štět žlutohnědý nebo hnědočervený, 0,7–1,5 cm dlouhý. Tobolka 1,0–2,3 mm dlouhá, buňky exothecia obdélníkovité nebo téměř čtvercovité, s více ztlustlými vertikálními stěnami.

Ekologie: na borce živých stromů (zejména listnáčů) i tlejícím dřevu v nižším stupni rozkladu v listnatých a smíšených lesích od nížin do montánního stupně, vzácně až k hranici lesa, na místech s vyšší vzdušnou vlhkostí; zřídka i na silikátových kamenech v oblasti hojnějšího výskytu druhu.

Rozšíření: Česká rep.: poměrně častý druh na celém území (od nížin do horských oblastí), ale zejména v rozsáhlejších lesnatých oblastech. V minulosti nerozlišován od následujícího druhu, proto část údajů z horských oblastí může patřit tomuto druhu. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: široce rozšířený holarktický druh (Evropa, jižní část severní Asie (Kavkaz, jižní Sibiř až po Japonsko, JV Asie včetně Himálaje, Severní Amerika).

Variabilita: po vylišení následujícího druhu se nejedná o příliš proměnlivý druh, a to ani v habituálních, ani v mikroskopických znacích.

Možné záměny: Hypnum andoi, H. cupressiforme – liší se dvoudomostí, méně výrazně zubatými okrai listů a jiným charakterem křídelních buněk (část buněk zvětšených, nafouklých, někdy i hyalinních, ne ± pravidelně zaobleně čtvercové a drobné sytě zelené buňky jako u druhu J. pallescens)
J. protuberans – viz klíčové znaky.
Drepanium fastigiatum – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (jako H. pallescens var. reptile) (Š. Koval), Wikimedia Commons.

Jochenia protuberans (Brid.) Jan Kučera & Ignatov – pilolistec ježatý (rokyt ježatý)

Od předchozího druhu se liší poněkud drobnějšími, méně a méně pravidelně větvenými rostlinami, s lodyhami do 3–4 cm dlouhými a větvemi do ca. 4 mm, mnohem řidším olistěním, s přiléhajícími bázemi a poměrně náhle odehnutou, jednostranně zatočenou špičkou, dávající rostlinám 'ježatý' vzhled, připomínající poněkud rostliny rodu Campylium. Listy jsou jemněji, postupně dlouze zašpičatělé, jen mírně ohrnuté ve střední části nebo ploché, mnohem méně výrazně zoubkaté než předchozí druh; buňky čepele jsou poněkud delší, působící při podobné šířce užším dojmem, křídelní skupina je menší, nepříliš výrazná, 5–10 buněk vysoká po okraji. Toboky jsou častěji téměř vzpřímené.

Ekologie: na borce listnatých dřevin i jehličnanů (zejména smrku) v horských, vzácněji i podhorských oblastech, dosahuje až do subalpínského stupně.

Rozšíření: Česká rep.: v horských oblastech roztroušeně; druh u nás v dřívější době nebyl rozlišován a v posledních dvou desetiletích pak byl nesprávně udáván pod jménem Campylium (Campylophyllum, Campylidium, Campylophyllopsis) sommerfeltii. Rozšíření podle databáze ISOP (jako H. protuberans; zde jako Campylophyllopsis sommerfeltii).
Celkové: rozšíření taxonu je zatím velmi málo známé. Kromě horských oblastí střední Evropy se s jistotou vyskytuje na jižní Sibiři, z ostatních oblastí Holarktidy zatím chybí věrohodné údaje.

Variabilita: druh je poněkud proměnlivý v habitu - charakteristice olistění; některé rostliny nebo části lodyžek se typem olistění blíží předchozímu druhu, což znesnadňuje jejich odlišení.

Možné záměny: J. pallescens – viz klíčové znaky.
Campylophyllopsis calcarea – liší se výrazně svojí ekologií (štěrbiny bazických skal), listy nejsou jednostranně zahnuté, okraj listů je méně zoubkatý a špička listů je poněkud delší.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (jako H. pallescens var. pallescens) (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (14.9.2020): Doplnění popisů druhů.

Verze: 0.1 (23.11.2019): Vytvoření textu předběžné verze bez popisů druhů.