Lembophyllaceae Broth. – plavuníkovité

Poměrně velké, méně často drobné bokoplodé mechy, rostoucí v hustých nebo rozvolněných kobercích, tvořených přitisklými až vystoupavými, nepravidelně nebo pravidelně až téměř stromkovitě větvenými rostlinami. Diferenciace primárních, stolonovitých, řídce olistěných a sekundárních, normálně olistěných lodyh s ukončeným růstem obvykle mírně vyvinutá, střední svazek lodyhy přítomen nebo chybí. Olistění obvykle husté, střechovité až jehnědovité. Parafylie chybí, pseudoparafylie přítomny.

Listy lodyžní vejčitě kopinaté až obvejčité, krátce nebo dlouze zašpičatělé, žebro jednoduché, dvojité nebo chybí; větevní listy někdy odlišené, užší. Okraje listů celokrajné nebo v horní části zoubkaté. Buňky zelené, hladké nebo na konci prorátní, prodloužené, více či méně rovnoměrně ztlustlé, na křídlech obvykle diferencována skupina menších, tmavých buněk.

Dvoudomé. Perichaetiální listy hladké, s krátkým žebrem.

Štět dlouhý, přímý, hladký. Tobolka přímá nebo sehnutá, vejčitě elipsoidní až válcovitá, víčko zobanité, prstenec odpadávající nebo vytrvalý. Obústí tvořené dvěma kruhy alternujících zubů po 16, zuby exostomu příčně trámčité, téměř hladké, endostom obvykle dobře vyvinutý, bazální membrána nízká nebo vysoká, brvky někdy chybí.

Asi 10 rodů, převážně v subtropickém až tropickém pásmu, více na jižní polokouli, zejména v australasijské oblasti. V Evropě pouze rod Isothecium, často řazený do čeledi Brachytheciaceae.

Poznámka: Vymezení čeledi ve své historii prošlo bouřlivým a dosud zřejmě neukončeným vývojem. Fylogenetická příslušnost našeho rodu Isothecium do této čeledi však byla recentně potvrzena i molekulárně.

Isothecium Brid. – plazivec

Syn.: Pseudisothecium Grout 

Středně velké až poměrně mohutné, vzácněji drobnější, poléhavé až stromkovitě vystoupavé, často lesklé, světle nebo tmavozelené rostliny tvořící husté nebo rozvolněné koberce.

Primární lodyhy většinou plazivé, s množstvím rhizoidů ve svazečcích pod inzercí listů, řídce olistěné ± trojúhelníkovitými listy, sekundární lodyhy částečně vzpřímené až vystoupavé, hustě nebo rozvolněně, nepravidelně nebo i ± pravidelně, někdy ± stromkovitě větvené, větve často jednostranné nebo obloukovité. Střední svazek lodyhy přítomen. Pseudoparafylie poměrně velké, listnaté, široce, obvykle zaobleně trojúhelníkovité.

Lodyžní listy k  přitisklé až odstálé, často výrazně vyduté, široce vejčité až srdčitě trojúhelníkové, špička široká, zaoblená až dlouze a jemně protažená, okraj alespoň u špičky, často až téměř k bázi zubatý nebo jemně zoubkatý; větevní listy zpravidla menší a užší. Žebro jednoduché, někdy však nahoře či od báze rozdvojené, dosahující zpravidla do 1/3 – 2/3 délky listu.

Buňky ve střední části listu krátce až protáhle šestiboké, kratší u okrajů a ve špičce, tenkostěnné nebo s rovnoměrně ztlustlými a někdy tečkovanými buněčnými stěnami, bazální buňky obdélníkové až široce šestiúhelníkové, křídelní buňky výrazně odlišené, ve velké skupině malých, ± isodiametrických, tmavě zelených buněk s výrazně ztlustlými pórovitými stěnami, později křídla žlutavě až hnědavě zbarvena.

Dvoudomé. Perichaetiální zuby zpravidla pošvaté, s kratším žebrem.

Štět dlouhý, přímý, hladký, červený.

Tobolka přímá nebo mírně skloněná, oválná, symetrická nebo mírně zakřivená, víčko z kuželovité báze krátce, zpravidla mírně šikmo zobánkaté, čepička kápovitá, hladká.

Obústí dvojité, exostom tvořen 16 červenohnědými zuby, endostom přibližně stejné délky jako exostom, brvy mohou být silně redukovány nebo i chybět.

Menší rod s 8 až asi 20 druhy podle pojetí, vyskytujících se převážně na severní polokouli zejména v temperátní a boreální zóně. V Evropě obvykle rozlišovány 4 druhy.

Klíč k určení druhů:

Isothecium alopecuroides (Lam. ex Dubois) Isov. – plazivec obecný

Syn.: Isothecium myurum Brid., *Isothecium myosuroides (Hedw.) Podp., nom. illeg., *Isothecium viviparum Lindb., nom. illeg.

Poměrně mohutné rostliny rostoucí v tmavě zelených, slabě lesklých, rozvolněných kobercích. Primární lodyhy plazivé, sekundární vystoupavé zahnutými větvemi, nepravidelně větvené, přiléhavě střechovitě olistěné, až 10 cm dlouhé.

Lodyžní listy silně vyduté, obvejčitě kopinaté, v horní části krátce zašpičatělé, někdy s kratší tupě nasazenou špičkou, 2,0 – 2,5 mm dlouhé, okraje ploché, jen ve špičce slabě zoubkaté; větevní listy podobného tvaru, obvykle o něco menší a užší. Žebro jednoduché nebo před koncem krátce vidličnaté, dosahující obvykle do 1/2 – 2/3 délky listu.

Buňky ve střední části listu prodloužené, slabě tečkované, mírně ztlustlé, ca. 50 – 80 µm dlouhé, ve špičce kratší, rombické, na křídlech odlišena nápadná, velká skupina tmavě zelených, téměř isodiametrických buněk tvořící často až vydutá „ouška“, stářím hnědnoucí.

Tobolka na 8 – 12 mm dlouhém štětu, přímá, válcovitá až elipsoidní, brvky endostomu rudimentární. Výtrusy 12 – 16 µm.

Ekologie: nejčastěji na stinných nebo polostinných, obvykle silikátových, ale nejraději neutrálních nebo slabě bazických kamenech a skalách (zejména ruly a břidlice obecně) a jako epifyt zejména na bázích nebo spodních částech kmenů listnatých stromů, z nížin do středních horských poloh, vzácně nad hranicí lesa.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojně v listnatých, zejména podhorských a horských lesích a epiliticky na břidličnatých horninách, roztroušeně a příležitostně jinde, chybí v nejteplejších oblastech na osluněném bazickém substrátu i v nejvyšších horských oblastech na extrémnějších biotopech.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, východ Severní Ameriky.

Variabilita: poměrně málo variabilní druh, alespoň ve většině diakritických znaků.

Možné záměny: druh je vzhledem k charakteristickým, vydutým, krátce zašpičatělým listům a žebru dosahujícímu asi do 2/3 délky listu spolu s nápadnou skupinou drobných zelených křídelních buněk jen obtížně zaměnitelný.

Fotografie na internetu: habitus plodných rostlin (WWW NP Podyjí).

Isothecium myosuroides Brid. – plazivec útlý (pilečník útlý)

Syn.: Pseudisothecium myosuroides (Brid.) Grout

Středně velké, někdy drobnější, světle až středně zelené, lesklé rostliny v různě hustých kobercích. Sekundární lodyhy obvykle vystoupavé, keříčkovitě až stromkovitě větvené, někdy spíše přitisklé, do 6 cm dlouhé. Listy obvykle slabě odstávající, téměř ploché až slabě vyduté, 1,0 – 1,6 mm dlouhé, vejčitě kopinaté s ± postupně zúženou špičkou, na hlavních lodyhách i náhle zúžené se špičkou chlupovitě vytaženou, okraje ploché, při bázi někdy úzce ohrnuté, zoubkaté až pilovité v horní části a alespoň slabě zoubkaté téměř k bázi. Žebro jednoduché, vzácněji zejména na lodyžních listech v horní části vidličnaté, obvykle dosahující ca. 2/3 délky listu, často končící dorzálně slabým trnem.

Buňky ve střední části listu prodloužené, netečkované nebo slabě tečkované, mírně ztlustlé, ca. 20 – 50 µm dlouhé, ve špičce o něco kratší, prodlouženě rombické, na křídlech odlišena nápadná, velká skupina tmavě zelených, téměř isodiametrických buněk tvořící často až vydutá, částečně dvouvrstevná „ouška“, stářím hnědnoucí.

Tobolka na ca. 1 cm dlouhém štětu, nachýlená, elipsoidní, brvky endostomu dobře vyvinuty. Výtrusy 14 – 24 µm.

Ekologie: epiliticky i epifyticky na stinných, kyselých až neutrálních substrátech, zpravidla v místech s vysokou vzdušnou vlhkostí, typicky v blízkosti vodopádů, zaříznutých soutěskách apod., od nejnižších (ovšem obvykle inverzních) poloh pod hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: nerovnoměrně a celkem nepravidelně rozšířený druh po celém našem území v závislosti na vhodných podmínkách.
Celkové: Evropa (s výrazně oceánickou tendencí, silně ubývající směrem k východu), Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, východní Asie, Severní Amerika.

Variabilita: v Evropě, zejména střední, poměrně málo variabilní – variabilita postihuje zejména míru zoubkatosti listů, délku žebra a růstovou formu (od plazivých koberců po stromkovitě rozvětvené formy v závislosti na vzdušné vlhkosti). V západní Evropě a zejména Severní Americe mnohem proměnlivější (rozeznávána zejména var. brachythecioides (Dixon) C. E. O. Jensen s nevystoupavými, přímými větvemi a hustě střechovitými listy),  variabilita dosud taxonomicky nedořešena.

Možné záměny: druh je mikroskopicky velmi charakteristický výrazně zubatými okraji listů v horní části spolu s nápadně diferencovanou, velkou skupinou malých, tmavě zelených křídelních buněk. Habitem připomíná obvykle středně velké druhy rodu Brachythecium, výše uvedená kombinace znaků však dovolí záměnu vyloučit.

Ilustrace na internetu: Flora Danica.

Fotografie na internetu: habitus sterilních rostlin (Des Callaghan).

Poznámka: Silně oceánický druh Isothecium holtii Kindb. uvádí z našeho území Düll (1985) na základě ústního sdělení Pilouse, které je založeno na nerevidovaném sběru z Děčínských stěn. Sám Düll považuje tento údaj za vysoce pochybný, nejbližší ověřené lokality druhu se nacházejí v oceánicky ovlivněných pohořích Německa (Schwarzwald, Eifel, Harz).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (22.8.2006): Vytvoření textu.