Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Duda, úprava J. Váňa

Verze: 2.0 (3.10.2017)

Moerckiaceae K. I. Goebel ex Stotler & Crand.-Stotl. – oleškovité

 

Stélka trávově zelená, dichotomicky větvená s okraji mírně laločnatými a vlnitými. Žebro na spodní straně vyduté, postupně přecházející v jednovrstevná křídla; na průřezu se dvěma zřetelnými (oba naše druhy) nebo nepříliš zřetelnými (M. hibernica) cévními svazky. Spodní listy podél středního žebra mezi rhizoidy, zpravidla složené jen z jedné řady buněk, brzy mizí.
Dvoudomé druhy. Antheridia kulovitá, na svrchní straně uprostřed stélky, chráněná obalnými listovitými šupinami. Perichaetium válcovité až zvonkovité, nahoře zubaté. Vnější ochranný obal perichaetia je složen z dřípených, na spodu srostlých listů.
Tobolka vejčitá až válcovitá. Výtrusy síťovité, jemně papilnaté. Mrštníky se 2 spirálami; elaterofory redukovány na bázi tobolky a na špičkách laloků.

Čeleď se dvěma rody, v Evropě pouze rod Moerckia.

 

Literatura:

Crandall-Stotler, B. J. & R. E. Stotler. 2007. On the identity of Moerckia hibernica (Hook.) Gottsche (Moerckiaceae fam. nov., Marchantiophyta). Nova Hedwigia Beih. 131: 41–59.

 

Moerckia Gottsche – oleška

Syn.: Blyttia Endlicher

 

Popis rodu viz popis čeledi.
Všechny tři druhy rodu Moerckia jsou známy též z Evropy, u nás rostou pouze dva druhy.

 

Klíč k určení druhů:

 

1a

Rhizoidy zlatožluté. Na svrchní straně stélky na středním žebru vždy přítomny kadeřavé drobné listovité šupinami

M. blyttii

1b

Rhizoidy čiré až bělavé. Svrchní strana samičích rostlinek bez drobných listovitých šupin

M. flotoviana

 

Moerckia blyttii (Moerch) Brockm. – oleška Blyttova

Syn.: Jungermannia blyttii Moerch, Diplolaena blyttii (Moerch) Corda, Cordaea blyttii (Moerch) Corda

 

Stélka plazivá, 0,5 – 1 cm široká a 1 – 2 cm dlouhá s kadeřavě vlnitými okraji. Střední žebro vyduté, 20 – 30 buněk tlusté, s četnými žlutými rhizoidy.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny na svrchní straně uprostřed s 2 – 3 laločnatými listovitými šupinami; za každou šupinou jedno antheridium. Samičí rostliny širší, perichaetium vakovité až hruškovité, 5 mm dlouhé, dvouvrstevné, nahoře hrubě zubaté. Vnější obal perichaetia je tvořen obdélníkovými neb široce vejčitými, nahoře málo laločnatými listy, které na bázi srůstají.

Tobolka tmavě hnědá, 3 – 4 mm dlouhá, válcovitá; stěna tobolky složená ze 4 – 5 vrstev buněk.

Výtrusy kulovité, červenohnědé, 30 – 35 µm, nepravidelně tupě ostnité. Mrštníky 7 – 10 µm široké se 2 černohnědými spirálami.

Ekologie: arkticko-alpínský druh rostoucí na silikátovém podkladu, a to mezi travou v rašeliništích, na humusovitých skalách a místech dlouho pokrytých sněhem.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 17: 94 – 97, 1968): vzácně na několika místech v Krkonoších a na Šumavě.
Celkové: Evropa, Kavkaz, Severní Amerika.

Variabilita: malá.

Možné záměny: snadno poznatelný druh podle listovitých šupin na svrchní straně stélky a podle zlatožlutých rhizoidů.

 

Moerckia flotoviana (Nees) Schiffn. – oleška Flotowova

Syn.: Cordaea flotowiana Nees

 

Stélka žlutě až živě zelená, 2 – 6 mm široká, 1 – 2 cm dlouhá, nepříjemně páchnoucí, vidličnatě větvená, na okrajích zvlněná až slabě laločnatá, málo průsvitná a zde z jedné vrstvy buněk složená; střední žebro vyniká na spodu stélky jako tupý kýl, který je složen z 10 – 20 vrstev tenkostěnných buněk. Rhizoidy většinou čiré až bělavé. Siličná tělíska malá (1 – 4 µm) kolem 20 v každé buňce. Spodní listy vláskovité, zpravidla jen na konci stélky.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny užší než samičí, podél středního žebra se 2 řadami zubatých listovitých šupin, za každou šupinou 1 až několik antheridií. Perichaetium válcovité s laločnatým až zubatým ústím, 4 – 7 mm dlouhé. Vnější obal perichaetia složený ze silně dřípených na bázi srostlých listů.

Výtrusy červenohnědé, kulovité, (30 –) 35 – 50 (– 55) µm, na povrchu s nepravidelnými lištami. Mrštníky 7 – 10 µm široké s 2 – 3 hnědými až červenohnědými spirálami.

Ekologie: celkem vzácný druh rostoucí jak na vápnitém, tak i neutrálním až slabě kyselém podkladu především v horách, a to na bažinatých místech, na písčinách, při potůčcích, ale i ve starých lomech, vzácně i na starém dřevě.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 17: 96 – 101, 1968): Krkonoše, Jevíčko a Hrubý Jeseník (Horní Lipová), recentně doložen jen z Krkonoš (Labský důl, Studniční jámy) a výsypky u Radvanic vých. Trutnova; uvádí se také z Jizerských hor a okolí Benešova.
Celkové: Evropa, Severní Amerika, Sibiř, severní Afrika.

Variabilita: dosti značná, především v šířce stélky a průsvitnosti okrajových křídel stélky, ve vlnitosti okrajů stélky, v tloušťce středního žebra a také ve velikosti výtrusů. Tento druh byl donedávna často zaměňován s druhem Moerckia hibernica (Hook.) Gottsche, známým ze Severní Ameriky a převážně západní Evropy. Druh M. hibernica se od druhu M. flotoviana odlišuje méně mohutným žebrem vysokým 14 – 18 buněk (16 – 26 buněk u M. flotoviana) s nezřetelnými svazky vodivého pletiva, umístěním listových šupin laterálně za gynaeceem, podlouhle eliptickým tvarem tobolky a papilnatým povrchem poněkud menších (30 – 40 µm) výtrusů.

Možné záměny: vzhledem k vzácnosti výskytu a dále přítomnosti listovitých šupin na stélce je možnost záměny s jinými rody dosti malá. Od druhu Moerckia blyttii se liší bělavými rhizoidy; druh Pallavicinia lyellii má jasně prosvítavý střední svazek vodivého pletiva (jediný) uprostřed žebra, světlejší nezkadeřenou stélku aj.


Poznámky k verzi:

 

Verze 1.0 (11.1.2005): Vytvoření textu.

 

Verze 2.0 (3.10.2017): Aktualizace textu a klíče s ohledem na nově vylišenou čeleď Moerckiaceae a taxonomického přehodnocení druhů Moerckia hibernica a M. flotoviana .