Myliaceae Schljakov – vršatkovité

Monogenerická čeleď (pokud není akceptován rod Leiomylia), popis viz charakteristiku rodu.

Poznámka: osamocená bazální pozice rodu Mylia v rámci řádu Jungermanniales a vystavení samostatného podřádu pro něj bylo ukázáno v práci Shaw et al. (2015). Tito autoři rovněž podpořili opětovné spojení nedlouho před tím popsaného rodu Leiomylia (Engel & Braggins 2005) s rodem Mylia, které bylo akceptováno i v současném celosvětovém seznamu játrovek.

Engel, J. J. & J. E. Braggins. 2005. Are Mylia and Trabacellula (Hepatiae) related? Unsuspected links revealed by cell wall morphology, with the transfer of Mylia anomala to a new genus (Leiomylia J. J. Engel & Braggins) of Jungermanniaceae. Taxon 54: 665–680.

Shaw, B., B. J. Crandall-Stotler, J. Váňa, R. E. Stotler, M. von Konrat, J. J. Engel, E. C. Davis, D. G. Long, P. Sova & J. Shaw. 2015. Phylogenetic relationships and morphological evolution in a major clade of leafy liverworts (phylum Marchantiophyta, order Jungermanniales): suborder Jungermanniineae. Syst. Bot. 40(1): 27–45.

Mylia Gray – vršatka

Rostliny dosti velké, často v mohutných, zelených, hnědavých až karmínových porostech či kobercích, ojediněle promíšené jinými druhy mechorostů.

Lodyha 2 – 10 cm dlouhá, poléhavá až vystoupavá, nepříliš často laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) nebo terminálně (typ Frullania) větvená. Rhizoidy poměrně časté, poněkud hojněji nakupené (svazečky) poblíž inserce spodních listů, jinak ojedinělé roztroušené na spodní straně lodyhy.

Listy střídavé, nedělené, šikmo podloženě vetknuté, od široce kopinatých a trojbokých až po okrouhlé až ledvinité, neznatelně sbíhavé nebo nesbíhavé. Spodní listy kopinaté, poměrně velké, nesrůstající s listy, někdy překryté rhizoidy.

Buňky tenkostěnné, s mohutnými rohovými ztluštěninami, poměrně velké, zhruba 45 – 65 × 45 – 55 µm ve střední části listů. Kutikula hladká nebo papilnatá. Siličná tělíska po 5 – 12 v buňce, složená s menších či větších kapiček.

Nepohlavní rozmnožování pomocí jedno- až dvoubuněčných gem, které se tvoří na okrajích vrcholových listů.

Dvoudomé druhy. Androecea interkalární, samčí obalné listy vyduté, poněkud menší než sterilní listy, nesoucí 1 – 2 antheridia s jednořadou stopkou. Gynaecea terminální, samičí obalné listy okrouhlé. Periant mohutný, laterálně zploštělý, široké ústí celokrajné nebo brvité. Perigynium chybí.

Štět tvořen mnoha řadami buněk. Tobolka krátce vejčitá, se stěnou 3 – 5vrstevnou. Vnější vrstva obvykle s čípkovitými ztluštěninami, přecházejícími do naznačených poloměsíčitých; vnitřní vrstva s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 15 – 20 µm; mrštníky tvořené dvěma šroubovicemi, 10 – 14 µm široké.

Rod zahrnuje 3 – 4 druhy (podle pojetí), v Evropě i u nás 2 druhy.

Klíč k určení druhů:

Subg. Anomalae (R.M. Schust. ex Potemk.) L. Söderstr.

Mylia anomala (Hook.) Gray – vršatka odchylná

Syn.: Leptoscyphus anomalus (Hook.) Mitt., Leiomylia anomala (Hook.) J.J. Engel & Braggins

Rostliny tvořící hnědavé, žlutohnědé až zelenohnědé porosty nebo i vtroušené mezi rašeliníky.

Lodyhy 1 – 3 cm dlouhé, nehojně laterálně-interkalárně větvené, poléhavé s vrcholky vystoupavými. Rhizoidy hojné, nahloučené poblíž báze spodních listů.

Listy šikmo podloženě vetknuté, nepatrně sbíhavé na dorsální straně, vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, široce oválné až okrouhlé, vyduté; gemiparní listy však žlábkovité, oválně trojboké až široce kopinaté. Spodní listy kopinaté.

Buňky silně kolenchymatické s uzlovitými rohovými ztluštěninami, uprostřed listů 50 – 60 × 45 – 55 µm, na bázi listů prodloužené až na 55 – 70 × 50 – 55 µm. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 5 – 8 v buňce, oválná až téměř kulovitá, složená z několika velkých krůpějí, 6 – 12 × 5 – 8 µm.

Gemy velmi časté, svazčité, dvoubuněčné, tvořící se na vrcholcích a okrajích vrcholových, kopinatých listů, 40 – 50 × 30 – 40 µm.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, tvořená 4 – 7 páry vydutých samčích obalných listů, podobných listům sterilních lodyžek, nesoucích v paždí 2 antheridia. Gynaecea terminální, samičí obalné listy podobné sterilním listům, přímé nebo vrcholky poněkud odstávající, obalující bázi periantu. Periant vyniklý z obalných listů, zploštělý, poněkud zúžený směrem k celokrajnému až vroubkovanému ústí.

Sporofyt viz popis rodu.

Ekologie: charakteristický druh vrchovišť, rostoucí na holé rašelině i mezi rašeliníky, vzácně i na písčité půdě.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 23: 15 – 22,1973): v oblasti vrchovišť v celé republice.
Celkové: holarktický, cirkumboreální druh.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: podobně jako u M. taylorii nepatrná.

Subg. Mylia

Mylia taylorii (Hook.) Gray – vršatka Taylorova

Syn.: Leptoscyphus taylorii (Hook.) Mitt.

Tvoří mohutné, rozlehlé, často vyduté porosty zeleně až karmínově červeně, vzácněji hnědavě zbarvené.

Lodyhy 3 – 10 cm dlouhé, poléhavé až vystoupavé, zřídka laterálně-interkalárně nebo i terminálně větvené. Rhizoidy hojné, bezbarvé nebo hnědavé, hojněji nahloučené poblíž inserce spodních listů.

Listy nepatrně šikmo podloženě vetknuté, odstávající, navzájem se kryjící, neznatelně sbíhavé předním okrajem, slabě vyduté až konvexní, široce oválné až okrouhlé. Spodní listy kopinaté.

Buňky silně kolenchymatické, s uzlovitými rohovými ztluštěninami, 35 – 45 µm na okrajích listů, 45 – 65 (– 75) × 40 – 55 µm ve střední části, poněkud prodloužené na bázi. Kutikula s nápadnými polyedrickými papilami. Siličná tělíska po 6 – 12 v buňce, elipsoidní až téměř kulovitá, šedavá, složená z množství nepatrných kapiček (zdánlivě papilnatá), 15 – 20 × 6 – 10 µm.

Nepohlavní rozmnožování nehojné, svazčité 1 –2-buněčné gemy velikosti 35 – 45 × 25 – 30 µm vznikají na okrajích široce oválných terminálních listů.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny poněkud drobnější. Androecea interkalární, tvořená 4 – 8 páry vydutých obalných listů s (1 –) 2 antheridii. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy větší než sterilní listy, široce oválné, okrouhlé až slabě ledvinité, bází obalující periant, vrcholky odstávající. Brakteoly velké, kopinaté, volné. Periant s brvitým ústím.

Sporofyt viz popis rodu.

Ekologie: většinou na humusu skal (i bazických), na pískovcových skalách či tlejícím dřevě, vzácně i na zemi s těžištěm v horských oblastech, zejména supramontánním až subalpínském stupni, v nižších polohách hojně v pískovcových skalních městech severních Čech.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 23: 6 – 15, 1973): Šumava, Jizerské hory, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Beskydy a severočeské pískovce hojně, ojediněle i mimo tyto oblasti (Manětín, Ústí nad Labem, Ještěd), uvádí se i z Krušných hor, okolí Mariánských Lázní a Žďáru nad Sázavou).
Celkové: holarktický, cirkumboreální druh.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, kromě obvyklých modifikací (submerzní apod.) vytváří hlavně nápadné barevné odchylky.

Možné záměny: nápadný, v terénu snadno poznatelný druh podle své velikosti; mikroskopicky se odlišuje podle nápadných, velkých buněk a papilnaté kutikuly od příbuzných rodů (Syzygiella, Nardia). Odlišení od M. anomala viz klíč.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (20.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (11.10.2017): Přenesení rodu do nové čeledi, poznámky k pojetí.