Myuriaceae Broth. ex M. Fleisch. – ocáskatkovité

Bokoplodé mechy s velmi málo společnými charakteristikami, zahrnující málo větvené druhy s přímo vystoupavými větvemi, ocáskatě jehnědovitým olistěním a vydutými, hladkými listy náhle vytaženými v téměř clupovitou špičku (Myurium) i druhy nepravidelně nebo pravidelně zpeřeně větvené, s listy podélně řáskatými, ze srdčité báze postupně nebo náhleji zúžené (Andoa, Ctenidium a Hyocomium). Společnými znaky jsou listy bázemi často šikmo až kolmo od lodyhy odstávající, báze listů silně, často srdčitě zúžené, tvořící ouška, křídelní buňky téměř čtvercovité, ± homogenní, diferencované do poměrně velké skupiny a buňky čepele listů pórovité, často svými konci vybíhavé (prorátní).

Čeleď s nepříliš jasným vymezením v současnosti; na základě molekulární příbuznosti (viz např. Kučera & al. 2019) do skupiny zatím jednoznačně patří čtyři rody, vyskytující se i v Evropě a Makaronésii, pouze rod Ctenidium je zastoupen i u nás (Velenovským byl od nás uváděn i druh Hyocomium armoricum, avšak jednalo se o záměnu za Ctenidium molluscum).

Kučera, J., Kuznetsova, O. I., Manukjanová, A., & Ignatov, M. S. 2019. A phylogenetic revision of the genus Hypnum: Towards completion. Taxon, doi:10.1002/tax.12095

Ctenidium (Schimp.) Mitt. – hřebenitka

Poměrné drobné až robustní, žlutozeleně až zlatavě nebo hnědě zbarvené rostliny v často rozsáhlých, někdy lesklých kobercích. Lodyhy obvykle hustě až pérovitě zpeřené, na příčném řezu oválné, se středním svazkem a sklerodermis z několika vrstev ztlustlých buněk, všestranně olistěné nebo na hřbetní straně slabě přiléhavé. Pseudoparafylie na bázích větví, široce kopinaté. Větve krátké, ploše rozložené. Listy lodyžní a větevní odlišné, lodyžní ze široce srdčité nebo široce vejčité a sbíhavé báze náhle do špičky zúžené, srpovitě zahnuté nebo ± přímé, vyduté nebo téměř ploché, většinou alespoň slabě slabě řáskaté, někdy i příčně vlnkaté, po celém okraji nebo jen ve špičce zubaté až ostře pilovité. Větevní listy užší než lodyžní, vějčitě kopinaté, zvolna se zúžují do špičky, na bázi ± nesbíhavé. Žebro krátké a dvojité nebo chybí. Buňky čepele úzce čárkovité, s různě silně ztlustlými stěnami, svými konci mamilnatě vybíhavé (prorátní).  Buňky na bázi listu kratší a širší, tečkované (pórovité), někdy žluté, na křídlech odlišené, čtvercové nebo krátce obdélníkové.

Dioické druhy. Vnitřní perichaetiální listy hladké, z pošvaté báze dlouze zašpičatělé, většinou přímé, na okraji ve špičce někdy zubaté. Štět prodloužený, hladký nebo drsný. Tobolka nachýlená až vodorovná, podlouhle vejčitá, zahnutá, s malou apofýzou. Prstenec víceřadý, loupavý. Obústí dobře vyvinuté, hypnoidní, s dlouhými článkovanými brvami. Víčko kuželovité až vysoce kuželovité, špičaté. Čepička kápovitá, ± brvitá. Výtrusy většinou malé, papilnaté nebo hladké.
Podle revize Nishimury (1985) 21 druhů, v Evropě roste jediný.

Nishimura, N. 1985. A revision of the genus Ctenidium (Musci). Journal of the Hattori Botanical Laboratory 58: 1–82.

Ctenidium molluscum (Hedw.) Mitt. – hřebenitka měkkounká

Syn.: Hypnum molluscum Hedw. 

Rostliny všestranně olistěné, hustě pérovitě zpeřené nebo někdy i svazčitě větvené, vystoupavé, s větvemi až 5 mm dlouhými. Pseudoparafylie vejčité až kopinaté, na okraji zubaté. Listy bází šikmo odstávající, srpovitě zakřivené nebo přímé, lodyžní ca. 0,9–1,2 × 1,8–2,5 mm, ze široce trojboké báze náhle nebo postupně zúžené do dlouhé šídlovité špičky, větevní listy užší a kratší. Okraj listů téměř plochý nebo plochý, ostře zubatý, se zvětšujícími se zuby směrem ke špičce. Buňky v horní polovině listu dlouze protáhlé, 6–7 x 45–70 (–80) µm, na obou stranách listu svými konci prorátní, bazální buňky ca. 9 µm široké.

Štět 1,0–1,5 cm dlouhý, červený, hladký. Tobolka vejčitá, 0,9 × 1,5 mm, nachýlená až vodorovná, kaštanově hnědá. Prstenec trojřadý. Zuby vnějšího obústí dole oranžové, nahoře bělavé, až 0,75 mm dlouhé; vnitřní žluté, s bazální membránou 0,3 mm vysokou. Víčko krátce kuželovité s nasazenou krátkou a ostrou špičkou. Výtrusy 13–18 µm, jemně papilnaté až téměř hladké.

Ekologie: nejčastěji na stinných vápencových nebo jiných bazických skalách, ale řidčeji i na vlhkých loukách a slatinách, vápnitých prameništích nebo na hnijícím dřevě nebo bázích stromů, z nížin nad hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: ve vápencových oblastech a v místech výskytu jiných bazických hornin hojně, jinde příležitostně. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: v Evropě, na Kavkaze a ve východní části Severní Ameriky hojně, v Makaronésii, severní Africe, severovýchodní Asii a západní části Severní Ameriky ostrůvkovitě.

Variabilita: velmi proměnlivý druh zejména v celkovém habitu (velikost, větvení, hustota olistění). Některými autory jsou rozlišovány zejména var. condensatum (Schimp.) E. Britton, kterou představují větší, hustě zpeřené, plazivé rostliny s velmi dlouhými (až 150 µm) buňkami listů, převážně na horských vápencích, var. robustum Braithw. (mohutné zlatohnědé nebo purpurově naběhlé, nepravidelně větvené rostliny s vystoupavými větvemi a kratšími buňkami (do 70 µm), nebo var. fastigiatum (Bosw.) Braithw., představující velmi malé, svazčitě větvené rostliny s podélně neřáskatými listy a krátkými, do 50 µm dlouhými buňkami listů. Formálně nepopsanou varietou jsou drobnější, méně husté, někdy svazčitě větvené rostliny, rostoucí na poměrně kyselém lesním humusu v zástinu.

Možné záměny: Ptilium crista-castrensis – lodyhy jsou mnohem delší než boční větve, listy jsou silně srpovitě a ž kroužkovitě zatočené a křídelní buňky jsou jen v malé skupině; buňky listů nejsou prorátní.
Herzogiella seligeri – listy jsou na bázi jen slabě vejčitě zúžené, ne srdčité, křídelní buňky tvoří jen malou a nezřetelnou skupinu.
Pseudoygrohypnum fertile – jednodomý druh s ± zřetelnou hyalodermis lodyhy, listy jsou rovněž na bázi jen mírně zúžené, s heterogenní skupinou křídelních buněk.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), arctoa.ru, Moose Deutschland, Flora of North America, Wikimedia Commons

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (30.11.2019): Vytvoření textu s částečným využitím starších materiálů Z. Hradílka.