Hlavní stránka | Přehled systému

Autor: J. Váňa

Verze: 1.0 (11.1.2005)

Pseudolepicoleaceae Fulford & J. Taylor

 

Poměrně heterogenní skupina s isofylními až subisofylními rostlinami s různými typy větvení; přítomno je jak terminální větvení (všech tří typů), tak laterální (dva typy). Rhizoidy omezeny na bázi amfigastrií. Listy příčně přirostlé až zřetelně podložené, většinou 4 – laločné, sekundárně až 2 – laločné, často na okraji brvité. Laloky trojboké až čárkovité. Buňky tenkostěnné či se stěnami ztloustlými.

Dvoudomé nebo autoické druhy. Gametangia na hlavní lodyze. Androecea terminální až interkalární, brakteoly hluboce 3 – 4 – dílné. Gynaecea s kalyptrou lemovanou periantem, někdy zčásti nahrazeným marsupiem (Temnoma). Tobolka oválná se stěnou 2 – 8 – vrstevnou. Elatery s 1 – 2 šroubovicemi.

Celkem 7 – 8 rodů (podle pojetí), většinou rozšířené na jižní polokouli, v Evropě obecně rozšířen jediný rod, patřící do podčeledi Blepharostomatoideae Grolle.

 

Blepharostoma (Dumort. emend. Lindb.) Dumort. – nitkovec

 

Rostliny ± isofylní, drobné, žlutozelené až světle zelené, jemné, vtroušené do porostů jiných druhů mechorostů nebo vytvářející souvislé koberce.

Lodyhy poléhavé, nepříliš často větvené. Větvení obvykle terminální (typ Frullania), vzácněji laterálně – interkalární (typ Plagiochila).

Listy příčně vetknuté, s čepelí tvořenou jednou řadou bazálních buněk a (2 –) 3 – 4 jednořadými, 7 – 15 buněk dlouhými laloky (segmenty). Spodní listy tvarově podobné, avšak obvykle pouze se 2 – 3 laloky.

Buňky s drobnými siličnými tělísky a mírně zdrsnělou kutikulou.

Vegetativní rozmnožování pomocí téměř kulovitých gem, které se oddělují od konců listových laloků (podobně jako konidie u hub).

Androecea dosti kompaktní. Samčí obalné listy poněkud větší než listy sterilních částí lodyh, v paždí s 1 (– 2) téměř kulovitými antheridii s jednořadou stopkou. Gynaecea terminální, archegonia ve skupinách po 4 – 8. Samičí obalné listy i brakteoly téměř shodného tvaru, větší než listy sterilních částí lodyh, členěné na 3 – 5 laloků, jednotlivé laloky však na bázi i 2 – 3 buňky široké a na vrcholu větvené. Periant vejčitý až válcovitý, v horní části se slabě zřetelnou ventrální hranou (trigonantní), směrem k brvitému ústí zúžený. Stonkové perigynium částečně vytvořeno.

Tobolka oválná, se stěnou dvouvrstevnou. Buňky vnější vrstvy protáhlé, s čípkovitými ztluštěninami; buňky vnitřní vrstvy nepravidelné, rovněž s čípkovitými ztluštěninami (některé částečně protáhlé). Štět tvořen 8 epidermálními a 4 vnitřními buňkami.

Rod rozšířen v holarktické oblasti s ojedinělými izolovanými stanovišti v nejvyšších horách tropických oblastí.

V Evropě hojný 1 druh, další druh uváděn (? chybný údaj) ze severního Uralu.

 

Blepharostoma trichophyllum (L.) Dumort. – nitkovec vlasovitý

 

Rostliny slabě žlutavé až zelené, drobné, v jemných kobercích nebo ve smíšených porostech.

Lodyhy nejvýše kolem 1 cm dlouhé, poléhavé s vystoupavými vrcholy, dosti sporadicky terminálně nebo laterálně větvené. Rhizoidy bezbarvé, roztroušené na spodní straně lodyhy, hojněji nahloučené poblíž báze spodních listů.

Listy s bází tvořenou 3 – 4 buňkami, z nichž vyrůstají 7 – 15 buněk dlouhé, brvám podobné, jednou řadou buněk (až k bázi) tvořené laloky, které dosahují délky až 0,5 mm. Spodní listy podobné listům na optimálně vyvinutých lodyhách, většinou však pouze s (2 –) 3 laloky.

Buňky ve střední části laloků (20 –) 30 – 45 (– 60) µm dlouhé a 12 – 18 (– 20) µm široké, s rovnoměrně ztloustlými stěnami a papilnatou kutikulou. V buňkách 4 – 8 drobných, téměř kulovitých siličných tělísek velikosti 2 – 3 µm.

Kulovité gemy na vrcholcích laloků nepříliš časté, 12 – 18 (– 20) µm v průměru.

Autoický, vzácně paroický, někdy i zdánlivě dvoudomý druh. Androecea terminální, postupným růstem lodyh interkalární, gynaecea terminální. Periant minimálně z poloviny vyniklý z obalných listů, až 2 mm vysoký, u ústí s brvami 7 – 10 buněk dlouhými.

Výtrusy hnědé, 8 – 10 µm. Mrštníky tvořené dvěma šroubovicemi, stejné šířky jako výtrusy.

Ekologie: hojný druh na tlejícím dřevě (hlavně jehličnatých stromů), humusu, na holé zemi i na skalách (spíše bazických).

Rozšíření: Česká rep.: poměrně hojný druh v celé republice s centrem rozšíření v montánním a submontánním pásmu, chybí v nejnižších polohách a v xerotermních oblastech. U nás pouze v subsp. trichophyllum.
Celkové: v mírném a chladném pásmu celé Holarktidy, ojedinělá izolovaná stanoviště v horách střední a Jižní Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie (Filipíny, Jáva, Nová Guinea).

Variabilita: v celkovém habitu rostlin, délce laloků a velikosti buněk (poměr délky k šířce).

Možné záměny: u nás nepravděpodobné, nejvýše snad s některými druhy rodu Kurzia (větší listová báze, kratší, na bázi vícebuněčné laloky aj.).