Kindbergia Ochyra – trněnka
Syn.: Eurhynchium subgen. Stokesiella Kindb., * Stokesiella (Kindb.) H. Rob., hom. illeg.
Obvykle středně velké rostliny v obvykle hustých, živě až tmavě zelených kobercích. Lodyhy plazivé, někdy obloukovitě ohnuté, do 8(–12) cm dlouhé, obvykle hustě a pravidelně jednou, vzácněji i nepravidelně dvakrát zpeřené, s ± plochými až jehnědovitě olistěnými, často poněkud zahnutými větvemi; střední svazek přítomen, pseudoparafylie zašpičatělé, úzce kopinaté parafylie někdy přítomny.
Listy lodyžní za sucha mírně až téměř kolmo odstávající, slabě pokroucené, za vlhka silně až kostrbatě zpět odstálé, do 1,2 mm dlouhé, ze sbíhavé, široce srdčité báze rychle zúžené do delší, úzce kopinaté ostré špičky; větevní listy zřetelně odlišné, menší (do ca. 1,1 mm) a užší, vejčitě kopinaté, ± postupně zúžené do kopinaté špičky. Okraje ploché, v celé délce ostře zoubkaté. Žebro jednoduché, dosahující do ca. 2/3 – 3/4 délky listu, vybíhající dorzálně v trn.
Buňky ve střední části listu prodloužené až čárkovité, mírně rovnoměrně ztlustlé, 25 – 60(–100) × 5 – 7 µm, někdy dorzálně svými konci slabě vystupující (prorátní), na bázi buňky kratší, na křídlech menší nebo středně velká, málo odlišená skupina krátce obdélníkovitých buněk.
Dvoudomý, perichaetiální list se zpět zahnutými špičkami.
Štět dlouhý, přímý, papilnatě drsný. Tobolka ± vodorovná, slabě asymetricky elipsoidní, prstenec loupavý po částech, víčko dlouze šikmo zobánkaté, čepička kápovitá, lysá. Obústí dobře vyvinuté. Výtrusy jemně papilnaté, 11 – 15 µm.
Monotypický rod, dříve zpravidla začleňovaný do široce vymezeného rodu Eurhynchium.
Kindbergia praelonga (Hedw.) Ochyra – trněnka prodloužená
Syn.: Eurhynchium praelongum (Hedw.) Schimp., Oxyrrhynchium praelongum (Hedw.) Warnst., Stokesiella praelonga (Hedw.) H. Rob.
Popis rostlin viz popis rodu.
Ekologie: zpravidla na holé, kyselé, polostinné až stinné, alespoň mírně vlhké zemi nebo na místech s vyšší vzdušnou vlhkostí (okolo vodních toků, v naříznutějších údolích apod.) nebo na takových místech v kobercích přes silikátové kameny, báze listnatých stromů apod., z nížin do středních horských poloh.
Rozšíření: Česká rep.: v
nižších až středních polohách v silikátových oblastech v místech s vyšší
vzdušnou vlhkostí poměrně častý druh, ve vápencových oblastech jen na lokálně
okyselených substrátech, ve vyšších horských polohách chybí, vykazuje výraznou
suboceánicko tendenci.
Celkové: Evropa kromě jihovýchodní a nejsevernější části, severní a střední
Afrika, Makaronésie, Blízký Východ, Čína, Austrálie a Nový Zéland, Severní,
Střední a severní Jižní Amerika; na jižní polokouli patrně zavlečený.
Variabilita: u nás nepříliš variabilní druh kromě obvyklých stanovištních modifikací v habitu a barvě. V západní Evropě mimořádně variabilní zejména ve velikosti, větvení a celkovém habitu. Mohutné formy s pravidelně, někdy až dvakrát zpeřenými, jehnědovitě olistěnými lodyhami jsou často rozeznávány jako var. stokesii (Turner) Ochyra (Eurhynchium praelongum var. stokesii (Turner) Dixon, Eurhynchium stokesii (Turner) Schimp.), mezi oběma typy je však udávána poměrně plynulá řada přechodů.
Možné záměny: Brachythecium reflexum – liší se
jednodomostí a častou tvorbou sporofytů, víčko tobolky není dlouze zobanité;
žebro nekončí trnitě pod špičkou, ale vybíhá.
Brachythecium starkei – liší se ve
sporofytu a jednodomostí jako předchozí druh, listy lodyžní a větevní nejsou ve
tvaru nápadně odlišné, žebro zpravidla nekončí dorzálně jediným trnem.
Brachythecium velutinum – liší se
prakticky nesbíhavými listy, ± stejnotvarými na lodyžce i větvích (i lodyžní
listy jsou dlouze trojúhelníkovité, postupně se zužující do špičky).
Eurhynchiastrum pulchellum – viz
poznámku pod tímto druhem.
Ilustrace na internetu: Flora Danica online.
Fotografie na internetu: habitus (Des Callaghan, K. U. Leuven).
Verze 1.0 (8.9.2006): Vytvoření textu.
