Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Brachytheciaceae Schimp. – baňatkovité

Autor: J. Kučera

Verze: 1.0 (6.10.2006)


Oxyrrhynchium (Schimp.) Warnst. – trněnka

 

Středně velké nebo drobné rostliny v rozprostřených, světle až tmavě zelených kobercích. Lodyhy plazivé, do 10 cm dlouhé, většinou volně až řídce, někdy poněkud oploštěle olistěné, nepravidelně nebo pravidelněji větvené, se středním svazkem. Pseudoparafylie trojúhelníkovité, zašpičatělé.

Listy lodyžní za sucha i vlhka od lodyhy odstávající, ze širší, vejčité až srdčité, nanejvýš krátce sbíhavé báze kopinaté, ± postupně zúžené do delší špičky, ± nevyduté, okraje ploché, zoubkaté až pilovitě zubaté po celé délce, silněji pod špičkou. Žebro jednoduché, dosahující asi do 2/3 – 3/4 délky listu, dorzálně vybíhající v trn. Listy větevní tvarem velmi podobné, o něco menší a relativně poněkud užší.

Buňky ve střední části listu prodlouženě rombické až čárkovité, na bázi kratší, křídelní buňky málo odlišené, v nepříliš nápadné skupině.

Dvoudomé, vzácněji autoické, synoické nebo polyoické druhy. Perichaetiální listy náhleji zúžené do špičky.

Štět dlouhý, přímý, obvykle papilnatě drsný.

Tobolka nachýlená až vodorovná, slabě asymetrická, vejčitě oválná, prstenec po částech se loupající, víčko z kuželovité báze dlouze šikmo zobánkaté. Čepička kápovitá, lysá. Obústí dobře vyvinuté, endostom stejné výšky jako exostom, s dobře vyvinutými brvami.

Menší, subkoskopolitně rozšířený rod s asi 15 druhy, v Evropě i u nás 4 druhy.

 

Klíč k určení druhů:

 

1a

Velmi drobné rostliny s větevními listy jen do 0,5 mm dlouhými. Buňky listů relativně krátké, rombické, 2 – 5 × delší než široké

O. pumilum

1b

Větší rostliny s větevními listy obvykle delšími než 0,5 mm. Buňky listů čárkovité, 6 – 12(–16) × delší než široké

2

2a

Rostliny jednodomé, autoické nebo synoické, poměrně mohutné, hygrofytické, s listy až 2 mm dlouhými, buňky listů obvykle delší než 60 µm. Axilární vlásky dlouhé, až 5buněčné, hnědé

O. speciosum

2b

Rostliny dvoudomé, obvykle na sušších, mezických stanovištích, s listy do ca. 1,2 mm, buňky listů obvykle do 50(–60) µm. Axilární vlásky 2–3buněčné, hyalinní nebo světle hnědé, s koncovou buňkou nafouklou

3

3a

Lodyhy bez podzemních stolonů, ± pravidelně olistěné, listy s plochou špičkou. Buňky listů 6 – 8 µm široké, 5 – 9 × delší šířky. Na vápnitých i kyselých substrátech, terestricky i epiliticky

O. hians

3b

Lodyhy často s podzemními, oddáleně olistěnými a místy nevětvenými stolony; listy často s pootočenou špičkou. Buňky listů do 6 µm široké, > 8 × delší šířky. Na bazických, vápnem bohatých substrátech

O. schleicheri

 

Oxyrrhynchium hians (Hedw.) Loeske – trněnka odstálá

Syn.: Eurhynchium hians (Hedw.) Sande Lac., Oxyrrhynchium swartzii (Turner) Warnst., Eurhynchium swartzii (Turner) Curn.

 

Středně velké nebo drobnější, světle nebo tmavěji zelené, lesklé rostliny v rozsáhlých kobercích. Lodyhy plazivé, do ca. 7 cm dlouhé, nepravidelně až ± pravidelně a hustě zpeřeně větvené, oploštěle nebo všestranně spirálovitě olistěné.

Listy lodyžní se srdčité až vejčité báze kopinaté, na bázi krátce sbíhavé, 0,7 – 1,2 mm dlouhé, ploché nebo mírně vyduté, ve špičce neotočené. Větevní listy o něco menší, v obrysu oválné, výrazněji zubaté a s mohutněji vybíhavým žebrem v trn.

Buňky ve střední části listu prodloužené až čárkovité, (25–)30 – 60(–80) × 6 – 8 µm, 5 – 9 × delší šířky, mírně rovnoměrně ztlustlé, netečkované, na bázi kratší, obvykle slabě tečkované, křídelní buňky velmi málo odlišené.

Dvoudomý druh.

Štět 1 – 2,5 cm dlouhý, červený, drsný. Výtrusy 10 – 16 µm, jemně zrnité.

Ekologie: přednostně na živinami bohatších stanovištích – neutrální až bazické, řidčeji kyselé obnažené zemi u cest, mezi trávou, na polích apod., příležitostně i epiliticky nebo na bázích stromů, bez výrazné preference k vlhkosti, z nížin nad hranici lesa, ale do alpínských společenstev zasahující již jen zcela okrajově.

Rozšíření: Česká rep.: na vhodných stanovištích hojně po celém území kromě nejvyšších poloh.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, Himálaj, severní a východní Asie, Severní a Střední Amerika.

Variabilita: druh je mimořádně proměnlivý v habitu (hustota a oploštění olistění, mohutnost) i mikroskopických znacích – délce a šířce buněk, míře zoubkatosti listů apod. Z nápadnějších odchylek je častěji rozlišována zejména var. rigidum (Boulay) Ochyra & Żarnowiec, rostoucí zejména na bazických substrátech v teplejších oblastech. Vyznačuje se tuhým habitem rostlin, způsobeným rovnoměrným všestranným olistěním a mírně vydutými listy, buňky listů jsou poměrně krátké, ca. 30 – 50 µm. Typické rostliny, odpovídající nominátní varietě jsou drobné, plazivé, poměrně pravidelně ± zpeřeně větvené a zřetelně oploštěle olistěné; řídce olistěné rostliny s nezřetelně oploštělými větvemi jsou někdy rozlišovány jako var. distans (Bryhn) (Oxyrrhynchium distans (Bryhn) Warnst.).

Možné záměny: Oxyrrhynchium schleicheri – liší se hustším, vždy zploštělým olistěním, pootočenými špičkami listů a delšími, úzkými buňkami listů; druh je vázaný na vápencové (nebo alespoň vápnem bohaté) substráty.
Oxyrrhynchium speciosum – nejspolehlivěji se odliší autoický či synoickým rozmístěním gametangií, je proto i často plodný. Velikost listů a délka buněk mohou sloužit jako pomocné znaky.
Oxyrrhynchium pumilum
– jednoznačně odlišitelný druh tvarem buněk listů, ve velikosti rostlin se mohou extrémní formy překrývat.

Fotografie na internetu: habitus (USDA Plants Database, Wisconsin Bryophytes).

 

Oxyrrhynchium pumilum (Wilson) Loeske – trněnka maličká

Syn.: Eurhynchium pumilum (Wilson) Schimp., Rhynchostegiella pumila (Wilson) E. F. Warb., *Rhynchostegiella pallidirostris (Brid.) Loeske, nom. illeg.

 

Drobné, světle zelené, lesklé rostliny v přitisklých kobercích. Lodyhy plazivé, 2 – 4 cm dlouhé, nepravidelně větvené, většinou oddáleně a poněkud oploštěle olistěné.

Listy lodyžní se srdčité až vejčité báze kopinaté, na bázi nepatrně sbíhavé, 0,45 – 0,65 mm dlouhé, ± ploché, ve špičce neotočené, s pouze velmi jemně zoubkatým okrajem. Větevní listy o něco menší, v obrysu oválné, žebro jen nevýrazně v trn vybíhající.

Buňky ve střední části listu rombické, 16 – 40 × 6 – 9 µm, 2 – 5 × delší šířky, tenkostěnné, netečkované, na bázi kratší, křídelní buňky velmi málo odlišené.

Dvoudomý druh.

Štět 8 – 10 mm dlouhý, červený, drsný. Výtrusy 12 – 16 µm, jemně zrnité.

Ekologie: na bázemi bohaté, obvykle obnažené zemi, někdy na tenčí vrstvě země přes vápencové kameny nebo zídky v teplých oblastech, nesnáší delší a chladné zimy.

Rozšíření: Česká rep.: dosud jediná potvrzená lokalita v Praze (botanická zahrada Na Slupi – zavlečena?, nověji nepotvrzena). Historické údaje o výskytu (Velenovský 1901, 1903, Podpěra 1904) jsou mylné.
Celkové: jižní, západní a jihovýchodní Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ, zavlečená i v Austrálii.

Variabilita: nepříliš významná, nemohla být blíže studována.

Možné záměny: Oxyrrhynchium hians – viz poznámku pod tímto druhem.
Amblystegium serpens – liší se tvarem listů (užší s delší špičkou), obvykle nezoubkatými okraji listů, jiným charakterem žebra (na bázi velmi silné, rychle slábnoucí, nevybíhající v trn), jakož i znaky sporofytu.

 

Poznámka: druh bývá často řazen i do rodu Rhynchostegiella, s nímž sdílí celkovou drobnost a oproti ostatním druhů rodu Oxyrrhynchium i nevýrazně zoubkaté listy a nevýrazně trnité zakončení žebra.

 

Oxyrrhynchium schleicheri (R. Hedw.) Röll – trněnka Schleicherova

Syn.: Eurhynchium schleicheri (R. Hedw.) Milde, Eurhynchium calcareum Velen.

 

Poměrně drobné, světle zelené, lesklé rostliny v přitisklých kobercích. Lodyhy plazivé, až 10 cm dlouhé, s často delšími, podzemními, málo olistěnými a nevětvenými stolonovitými částmi, nepravidelně až ± pravidelně a hustě zpeřeně větvené, většinou oploštěle olistěné.

Listy lodyžní se srdčité až vejčité báze kopinaté, na bázi nepatrně sbíhavé, 0,7 – 0,8 mm dlouhé, ± ploché, ve špičce často otočené. Větevní listy o něco menší, v obrysu oválné, výrazněji zubaté a s mohutněji vybíhavým žebrem v trn.

Buňky ve střední části listu prodloužené až čárkovité, 35 – 80 × 4 – 6 µm, 8 – 16 × delší šířky, mírně rovnoměrně ztlustlé, netečkované, na bázi kratší, obvykle slabě tečkované, křídelní buňky velmi málo odlišené.

Dvoudomý druh.

Štět 0,8 – 1,2 cm dlouhý, červený, drsný. Výtrusy 10 – 14 µm, jemně zrnité.

Ekologie: na bázemi bohaté, vápnité zemi ve štěrbinách vápencových nebo jiných bazických skal a kamenů, na vápnité zemi u cest, z nížin do středních horských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: ve vápencových oblastech pravidelně, mimo ně na vhodných substrátech příležitostně na celém území, vyhýbá se horským nevápencovým oblastem.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ.

Variabilita: druh je poněkud variabilní v habitu – velikosti, hustotě olistění a větvení, nejsou však běžně rozlišovány žádné taxonomicky významné modifikace (jednou z nich je například i od nás popsaný taxon Eurhynchium calcareum Velen., s velmi drobnými lodyžkami a ve špičce úzkými listy, rostoucí na vlhkých vápencových kamenech).

Možné záměny: Oxyrrhynchium hians – viz poznámku pod tímto druhem.

 

Oxyrrhynchium speciosum (Brid.) Warnst. – trněnka okázalá

Syn.: Eurhynchium speciosum (Brid.) Jur.

 

Středně velké, obvykle tmavě zelené, většinou lesklé rostliny v rozvolněných kobercích. Lodyhy plazivé, do ca. 10 cm dlouhé, nepravidelně volně větvené, všestranně nebo mírně oploštěle olistěné.

Listy lodyžní se srdčité až vejčité báze kopinaté, na bázi krátce sbíhavé, 1,4 – 2 mm dlouhé, ploché nebo mírně vyduté, ve špičce neotočené. Větevní listy o něco menší, i relativně užší, výrazněji zubaté.

Buňky ve střední části listu prodloužené až čárkovité, 60 – 120 × 6 – 9 µm, 8 – 12(–16) × delší šířky, mírně rovnoměrně ztlustlé, netečkované, na bázi a křídlech kratší, zřetelně tečkované, křídelní buňky nepříliš odlišené.

Jednodomý, autoický nebo synoický druh.

Štět 1,5 – 3,5 cm dlouhý, červený, drsný. Výtrusy 12 – 18 µm, jemně zrnité.

Ekologie: hygrofytický druh na živinami bohatých stanovištích – vlhké zemi, kamenech u potoků nebo v močálech, typicky v podmáčených olšinách, lužních lesích apod., zejména v nížinách a pahorkatinách, vzácně ještě v nižších horských polohách.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně na vhodných stanovištích po celém území, vyhýbá se vyšším polohám.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední Východ.

Variabilita: jako u ostatních druhů rodu zejména v celkovém habitu, celkově však nepříliš významná.

Možné záměny: Oxyrrhynchium hians – viz poznámku pod tímto druhem.
Platyhypnidium riparioides – liší se obvykle celkově robustnějším habitem a tmavší barvou, žebrem listů nevybíhajícím v trn a hladkým štětem.
Brachythecium rivulare – liší se mj. nápadnou skupinou nafouklých křídelních buněk, dvoudomostí a jen kuželovitě zašpičatělým víčkem tobolky.
Brachythecium rutabulum
– liší se širšími, nápadněji sbíhavými listy s větší skupinou křídelních buněk, žebrem listů nevybíhajícím v trn a jen kuželovitě zašpičatělým víčkem tobolky.
Brachythecium oedipodium – liší se sbíhavostí listů, větší skupinou křídelních buněk, žebrem listů nevybíhajícím v trn a jen kuželovitě zašpičatělým víčkem tobolky.

 


Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (6.10.2006): Vytvoření textu.