Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Aneuraceae H. Klinggr. – bezžilkovité

Autor: J. Duda, úprava J. Váňa

Verze: 1.1 (3.10.2017)

Riccardia Gray corr. Trevis. – stěkovec

 

Stélka složená z dvou až více vrstev buněk bez rozlišeného žebra, malá, 0,5 – 2 mm široká a 1 – 3 cm dlouhá, nepravidelně až zpeřeně větvená, na průřezu 5 – 8 vrstev buněk tlustá. Rhizoidy roztroušené na spodní straně stélky. Větve obvykle krátké nebo delší, pentlicovité. Siličná tělíska veliká, po 1 – 2 v buňkách nebo chybějí. Rozmnožovací tělíska na svrchní straně stélky, endogenní, 2 – 4-buněčná, tenkostěnná.

Jednodomé (paroické, autoické), synoické či dvoudomé druhy. Gametangia většinou na svrchní straně krátkých postranních větviček. Samčí větévky s antheridii ve 2 – 8 párech. Kalyptra velká, kyjovitá, masitá; perichaetium pouze v podobě dřípených listů na bázi kalyptry.

Štět tobolky na průřezu složený ze 4 vnitřních a 12 vnějších buněk. Tobolka vejčitá, až oválná, puká 4 chlopněmi, na jejichž koncích jsou přítomny elaterofory. Mrštníky s 1 spirálou.

Početný rod celosvětově rozšířený; všech 5 evropských druhů zastoupeno na našem území.

 

Klíč k určení druhů:

 

1a

Stélka světle zelená, drobná, úzká, na svrchní straně žlábkovitě prohnutá

R. incurvata

1b

Stélka tmavě zelená, na svrchní straně plochá nebo vypouklá

2

2a

Stélka pravidelně zpeřeně větvená, na svrchní straně vypouklá; 1 – 3 řady buněk na okraji stélky prosvítavé

R. multifida

2b

Stélka nepravidelně větvená, na okrajích neprosvítavá, na svrchní straně plochá

3

3a

Stélka nepravidelně 1 – 3× zpeřeně větvená

R. chamedryfolia

3b

Stélka spíše svazčitě dělená

4

4a

Epidermální buňky 90 – 100 × 45 µm; siličná tělíska chybějí

R. latifrons

4b

Epidermální buňky 30 – 35 × 20 µm; siličná tělíska přítomná

R. palmata

 

Riccardia chamedryfolia (With.) Grolle – stěkovec vykrajovaný

Syn.: Riccardia sinuata (Hook.) Trevis., Aneura sinuata (Hook.) Dumort.

 

Rostliny sytě zelené, 1 – 3 cm dlouhé a 1 – 2 mm široké, 1 – 2× nepravidelně zpeřené, konce postranních větviček poněkud rozšířené; celá stélka neprůsvitná, na svrchní straně plochá, na spodní vyklenutá, uprostřed 5 – 8 buněk tlustá. Epidermální buňky šestiúhelníkové, 60 – 80 × 40 µm. Siličná tělíska po 1 – 2 ve většině buněk, oválná až poněkud zahrocená, 9 – 20 × 8 – 15 µm veliká.

Jednodomý druh. Antheridia po 6 – 10 na krátkých postranních větvičkách, archegonia poblíž konce stélky. Kalyptra hruškovitá, 2 – 4 mm dlouhá, bradavičnatě drsná, na bázi obklopena dřípeným perichaetiem.

Tobolka oválná, hnědá, s dvouvrstevnou stěnou; vnější vrstva s tlustými hnědými uzlovitými ztluštěninami a neúplnými polokruhovými žilkami, vnitřní vrstva s úzkými světle hnědými žilkami.

Výtrusy světle hnědé, hladké, 12 – 15 µm. Mrštníky 14 µm široké, 100 – 150 µm dlouhé s tmavohnědou širokou spirálou (12 µm).

Ekologie: druh rostoucí podél potoků, na okrajích močálů, tůněk, v bažinách, často ponořený ve vodě, ale také na mokrých loukách od pahorkatin do hor.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 198 – 200, 1981): poměrně vzácný druh, Šumava (recentně: Luzenské údolí , Zhůří, PR Prameniště), Český Les (recentně: Capartice, Dolní Žandov) Soběslav (Borkovická blata), Brdy (Strašice), Rakovník (Třtice), Krušné hory, Děčín (Hřensko: Ferdinandova soutěska), Benešov nad Ploučnicí, Česká Lípa (recentně NPR Peklo, NPR Swamp, NPR Břehyně-Pecopala), Hostinné (recentně), Krkonoše (Labský důl), Hrubý Jeseník (Velká kotlina), Vidnava (i recentně), Beskydy (údolí Lomné, recentně Stachlovice)..
Celkové: na severní polokouli suboceánický montánní druh; Evropa, Kavkaz, Sibiř, Čína, Přední Asie, Japonsko, Severní Amerika, severní Afrika, Azory, Kanárské ostrovy, Madeira.

Variabilita: poměrně malá, většinou v utváření laloků stélky (mnohonásobně větvené stélky byly řazeny k taxonu R. sinuata var. contexta (Nees) Schiffn., stélky s vějířovitě uspořádanými laloky k varietě R. sinuata var. stenoclada Schiffn., jedná se pouze o modifikace), pouze u rostlin rostoucích ve vodě bývá stélka méně tlustá, např. jen 5 vrstev buněk.

Možné záměny: od R. incurvata se liší na svrchní straně plochou stélkou; od R. multifida především nepravidelným větvením, neprůhlednosti buněk stélky na okraji, přítomností siličných tělísek i v okrajových buňkách a rovněž plochou svrchní stranou stélky.

 

Riccardia incurvata Lindb. – stěkovec zakřivený

Syn.: Aneura incurvata (Lindb.) Dumort.

 

Stélka drobná, úzká, světle zelená, 1 – 2 cm dlouhá a 0,5 – 1 mm široká, nepravidelně větvená, na průřezu pouze 5 – 6 buněk tlustá, na svrchní straně žlábkovitě prohnutá, na spodní vyklenutá, na příčném řezu ve tvaru srpu. Epidermální buňky 60 – 80 × 30 µm. Siličná tělíska ve většině buněk po 1 – 2 (– 3), hranatě oválná, 9 – 12 × 9 µm. Rozmnožovací tělíska kulatá na konci stélky na svrchní straně.

Dvoudomý druh. Samčí větvičky se 4 – 8 páry antheridií. Kalyptra papilnatá, až 3 mm dlouhá, na bázi s dřípenými perichaetiálními listy.

Výtrusy tmavě hnědé, 20 – 25 µm, hladké neb jemně papilnaté. Mrštníky 8 – 10 µm široké se žlutohnědou spirálou.

Ekologie: roste jak na kyselém, tak i bazickém podkladu, a to na písčité a rašelinné půdě, někdy na kaolinu aj., vtroušený mezi travou neb jinými mechorosty.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 193 – 194, 1981): velmi vzácný druh především v podhůří a horách, možná pro svou drobnost přehlížen; Šumava (Borová Lada), Krkonoše (Liščí hora), Hrubý Jeseník (Velká kotlina), Veselí nad Lužnicí, Soběslav (Borkovická blata), Plzeň (Ledce), Příbram (Lešetice), Chomutov (Černovice, Střezovská rokle), Česká Lípa (Jestřebí, Hradčanské stěny, Peklo), Praha (Motol, Běchovický les), Říčany, Dolní Lipová, Vidnava, Vsetín.
Celkové: severně suboceánický druh; Evropa, Severní Amerika.

Variabilita: malá, většinou ve větvení stélky.

Možné záměny: pouze s drobnými formami R. chamedryfolia, ta má však stélku na svrchní straně plochou. Drobné stélky druhu Aneura pinguis se liší mastně zelenavou barvou, drobnými siličnými tělísky a absencí gem.

 

Riccardia latifrons (Lindb.) Lindb. – stěkovec široký

Syn.: Aneura latifrons (Lindb.) Dumort.

 

Stélka zelená až světle zelená, matně lesklá, 0,5 – 2 cm dlouhá a 1 – 3 mm široká, nepravidelně větvená, laloky jazykovité, na konci mělce vykrojené, na příčném řezu uprostřed 5 – 6 vrstev buněk tlustá. Epidermální buňky tenkostěnné, 90 × 45 µm. Siličná tělíska chybějí (u arktické subsp. arctica R.M. Schust. chybějí pouze v epidermálním buňkách). Rozmnožovací tělíska na konci stélky na svrchní straně, 2-buněčná, oválná.

Autoický druh. Antheridia na krátkých větvičkách vedle větviček samičích. Kalyptra kyjovitá, papilnatá, 3 – 5 mm dlouhá.

Tobolka černohnědá, vejčitá.

Výtrusy žlutohnědé, kulaté, hladké, 14 – 17 µm v průměru. Mrštníky až 1,5 mm dlouhé, 10 – 15 µm široké s červenohnědou spirálou (7 µm).

Ekologie: na starých, tlejících kmenech a pařezech v pahorkatinách a horách; vzácně roste i na rašelině na vrchovištích.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 31: 23 – 28, 1982): Šumava, Soběslav, Třeboňsko, Plzeň (Kamenný rybník u Bolevce), Brdy, Jílové u Prahy, Český Brod, Mělník (Kokořín), Česká Lípa, Doksy, Krkonoše, Hlinsko, Českomoravská vysočina, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník, Beskydy (často), Vsetínské vrchy, Vizovice, Zlín (Hrobice). Je zajímavé, že není uváděn z Českého lesa, Krušných a Jizerských hor.
Celkové: subboreálně montánní druh; Evropa, Severní Amerika, střední Amerika, severní Afrika, Azory, Sibiř.

Variabilita: malá, pouze ve velikosti, šířce a tvaru laloků stélky (jako Aneura latifrons var. palmatifida Warnst. jsou označovány modifikace s laločnatě dělenými větvemi).

Možné záměny: pouze s R. palmata, ale ta má vytvořena siličná tělíska, laloky stélky jsou užší a také epidermální buňky jsou menší.

 

Riccardia multifida (L.) Gray – stěkovec mnohodílný

Syn.: Aneura multifida (L.) Dumort.

 

Stélka úzká, 0,5 – 0,8 mm široká, 2 – 3× dosti pravidelně zpeřeně větvená, zelená až zelenohnědá, někdy až načernalá, na průřezu uprostřed 5 – 8 buněk tlustá, bikonvexní, na okrajích průsvitná; větve užší, 0,3 – 0,5 mm. Epidermální buňky šestihranné, 70 µm dlouhé. Siličná tělíska po 1 – 2 v buňkách (10 – 25 × 8 – 12 µm), především však uvnitř stélky, v epidermálních a okrajových buňkách zřídka nebo chybějí. Rozmnožovací tělíska oválná, 2-buněčná, 50 × 30 µm.

Autoický druh. Antheridia po 5 – 6 na krátkých větvičkách. Kalyptra kyjovitá, bradavičnatě drsná, 4 – 6 mm dlouhá. Tobolka podlouhlá, tmavě hnědá. Vnější vrstva buněk s polokruhovými ztluštěninami, u vnitřní chybějí.

Výtrusy kulovité, světle zelené, 12 – 15 µm, hladké. Mrštníky dlouhé, 12 – 15 µm široké, se širokou červenohnědou spirálou.

Ekologie: na březích potůčků, na mokrých svazích, vlhkých skalách i na rašelinné půdě především v horách.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 195 – 198, 1981): všechny pohraniční hory porůznu až vzácně, Slavkovský les, Libochovice, Praha (Motol), Česká Lípa, Pardubice (Černá za Bory), Hlinsko, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník (vzácně), Beskydy (dosti často), Valašské Meziříčí, Valašské Klobouky (Bylnice).
Celkové: celá severní polokoule, Oceánie.

Variabilita: poměrně variabilní druh, zvláště ve větvení stélky (modifikace označovaná jako Aneura multifida var. ambrosioides Nees má vystoupavé větve, var. uliginosa Schiffn. je vodní forma); někdy jsou průsvitné okraje stélky pouze jednořadé (a pak je tento druh obtížně poznatelný). Ze Severní Ameriky byly popsány synoické rostliny jako subsp. synoica R.M. Schust.

Možné záměny: pouze s R. incurvata a R. chamedryfolia. Rozdíly viz tyto druhy.

 

Riccardia palmata (Hedw.) Carruth. – stěkovec prstnatý

Syn.: Aneura palmata (Hedw.) Dumort.

 

Stélka tmavě zelená, někdy nahnědlá, neprůhledná, plazivá, 5 – 20 mm dlouhá, z níž vystupují četné čárkovité laloky ve tvaru vějířku; laloky 0,2 – 0,3 mm široké, na špičkách zaoblené, na průřezu svrchní strana plochá, uprostřed 4 – 9 buněk tlustá. Epidermální buňky pouze 30 (– 40) × 20 µm. Siličná tělíska po 1 – 2 v buňkách (9 – 15 × 7 – 10 µm), oválná, v epidermálních a okrajových buňkách většinou chybějí. Rozmnožovací tělíska kulovitá až oválná, 2-buněčná, 26 × 24 µm.

Dvoudomý druh. Kalyptra krátká, papilnatá.

Tobolka válcovitá, černá. Vnitřní vrstva buněk tobolky s uzlovitými ztluštěninami.

Výtrusy hladké, kulovité, hnědé, 12 – 15 µm. Mrštníky 12 – 15 µm široké s červenohnědou spirálou (7 µm).

Ekologie: roste výhradně na hnijících kmenech, především na řezných plochách obvykle v montánním pásmu; výjimečně jej najdeme na humusu.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Váňa, Čas. Slez., Muz., Opava, 31: 113 – 118, 1982): dosti často na Šumavě, jinde v pohraničních horách vzácně, Děčín (Hřensko), Chotěboř, Hlinsko, Tišnov (údolí Libochůvky), Šumperk, Hrubý Jeseník, Beskydy (často), Vsetínsko (často). Uvádí se ještě z více lokalit, které je třeba však ověřit.
Celkové: suboceánický montánní druh; Evropa, Kavkaz, Sibiř, Japonsko, Čína, Přední Asie, Azory, Madeira, Severní Amerika, střední Amerika, Mexiko.

Variabilita: dosti velká, hlavně ve větvení stélky (hustě větvená modifikace je označována jako Aneura palmata sf. leptomera Nees, málo větvená odchylka je A. palmata f. arenaria Nees), průřezu stélkou, jsou známy i formy prakticky bez siličných tělísek aj.

Možné záměny: především s R. latifrons, která roste rovněž na hnijících kmenech, ale má epidermální buňky větší a nemá siličná tělíska. Potíže při určování působí mladé rostliny, které mohou mít větší epidermální buňky (udávaná velikost buněk se vztahuje na buňky laloků, které u juvenilních rostlin nejsou ještě zcela vyvinuté).


Poznámky k verzi:

 

Verze 1.0 (11.1.2005): Vytvoření textu.

 

Verze 1.1 (3.10.2017): Aktualizace rozšíření R. chamedryfolia a R. incurvata.