Disceliaceae Schimp. – drobnolístkovíté

Verze: 1.0 (2.3.2004)

Velmi malé mechy s vytrvalým protonematem, rostoucí na obnažené půdě. Listy s volnými buňkami, bez žebra nebo s jeho nepatrným náznakem při bázi listu. Tobolka nemá průduchy. Obústí je redukované. Čepička vytrvává na štětu pod tobolkou. Monotypická čeleď.

Discelium Brid. – drobnolístek

Velmi drobný jednoletý mech s vytrvávajícím, živě zeleným protonematem. Rostlinky jsou poupátkovité, tmavě zelené později hnědé, jednotlivě rostoucí mezi vlákny protonematu. Lodyhy nevětvené, sotva 1 mm vysoké.

Listy 0,3 – 0,6 × 1,0 – 1,5 mm, nahloučené, vnitřní jsou větší, vejčitě kopinaté až kopinaté, ostře zašpičatělé nebo špičaté, příp. tupé až zaoblené (u samčích rostlin), vyduté, na okraji ploché, celokrajné nebo ve špičce nezřetelně tupě zubaté.

Buňky hladké, téměř bez chlorofylu, 14 – 28 × 70 – 140 µm, zaobleně šestiboké, kosníkové nebo prodloužené, na okraji (0)1 – 2 řady užších buněk.

Pseudodioický (= protonematoický) – samčí i samičí rostliny vyrůstají z jednoho protonematu, samčí jsou menší. Kromě gametangií jsou mezi obalnými listy i vláknité až kyjovité parafýzy.

Štět relativně dlouhý, 0,8 – 2,5 cm, temně červený, zkroucený.

Tobolka krátká, téměř kulovitá, hladká, nachýlená až vodorovná, pravidelná, krátce krkatá. Buňky exothecia nepravidelně zaobleně 4 – 6-boké, tenkostěnné. Víčko kónické, tupé. Prstenec z 1 – 2 řad velkých buněk, po kusech odpadavý. Zuby jednoduchého obústí (16) níže vetknuté, v dolní polovině perforované, vně podélně rýhované. Čepička kápovitá, zobanitá, pod tobolkou spojená, často zůstává různě vysoko na štětu pod tobolkou i po jejím vyprázdnění. Výtrusy 20 – 24 µm, jemně papilnaté.

Vegetativně se rozmnožuje protonematálními gemami.

Monotypický rod. Rozšířen roztroušeně v sev. a stř. Evropě, na Sibiři, Dálném Východě a na vých. Severní Ameriky.

Discelium nudum (Dicks.) Brid. – drobnolístek nahý

Popis druhu viz popis rodu.

Ekologie: na holé a vlhké jílovité půdě, náplavy rybníků, okraje málo používaných cest a vlhké příkopy, staré kaolínové lomy.

Rozšíření: Česká rep.: (Vondráček, Zpr. Muz. Západočes. Kraje, Plzeň, Přír., 15: 19–24, 1973. Doležal, Zpr. Čs. Bot. Společ. Praha, 12: 189-190, 1977. Váňa & Soldán: Machorasty. – In: Kotlaba [ed.], Červená kniha ..., 4: 157–192, 1995) velmi ojediněle, záp. Čechy (Soos, Nevřeň, Kaznějov), Krušné hory (Vejprty), České středohoří (Kravaře), Lažánky u Tišnova, Vidnava, Javorníky, v minulosti i Třeboňsko. Při absenci sporofytu může být přehlížený. Územím České republiky prochází jižní hranice jeho rozšíření v Evropě.
Celkové: viz rozšíření rodu.

Variabilita: poměrně málo variabilní druh.

Možné záměny: dobře poznatelný mech, zejména v plodném stavu. Obdobně vypadající a vytrvávající protonema má i rovněž velmi malý terestrický mech rodu Ephemerum. Jeho protonema je však tmavě zelené, kleistokarpní tobolka je ponořená mezi listy, parafýzy chybějí.