Hedwigiaceae Schimp. – těhovcovité

Akrokarpní, plagiotropně rostoucí mechy s terminálními gametangii, které se záhy stávají bočními. Lodyhy větvené, střední svazek slabě vyvinut nebo chybí. Listy vejčité až vejčitě kopinaté, bezžebré. Buňky čtvercové až krátce obdélníkovité, papilnaté, s laločnatými buněčnými stěnami. Tobolky nemají vyvinuté obústí.

Podle novějšího užšího pojetí čeleď zahrnuje jen 4 rody, rozšířených převážně v tropech a subtropech zvláště na jižní polokouli. V Evropě je čeleď zastoupena dvěma rody, v západní a jihozápadní Evropě navíc rod Hedwigidium, který nemá listy s rozlišenou hyalinní špičkou.

Poznámka: Taxonomická pozice čeledi byla změněna z řádu Grimmiales do řádu Orthotrichales a nověji do řádu Leucodontales (De Luna 1995).

Literatura: De Luna E. 1995. The circumscription and phylogenetic relationships of the Hedwigiaceae (Musci). Systematic Botany 20: 347-373.

Hedwigia P. Beauv. – těhovec

Rostliny středně velké, sympodiálně větvené, s akrokarpními perichaetii. Lodyhy bez středního svazku, s rel. tlustostěnným parenchymem a 1-2vrstevnou sklerodermis. Rhizoidy červenohnědé, slabě větvené, hladké. Lodyžní listy vyduté, úzce až široce vejčité, postupně se zužující, široce sbíhavé, s hyalinní špičkou. Žebro není vyvinuté. Buňky papilnaté, v dolní části listu protáhlé, nahnědlé, u báze hladké, výš s řadou jednoduchých papil, od středu a po okrajích listu čtvercové nebo krátce obdélníkovité, tlustostěnné, papilnaté. Listy větevní podobné lodyžním nebo menší, u báze větví užší a s krátkou hyalinní špičkou. Parafylie a pseudoparafylie chybí.
Autoické. Perichaetiální listy mohou být v horní polovině dlouze brvité. Štět krátký do 1 mm, tobolka ponořená, vejčitá nebo krátce obvejčitá, obústí chybí, prstenec neoddělen, víčko kuželovité až téměř ploché, čepička malá, kápovitá. Spory výrazně ornamentované.
Kosmopolitní rod.

Poznámka 1: makroskopický vzhled rostlin je nutné posuzovat na suchých rostlinách. Všechny uvedené taxony se mohou vyskytovat společně a je nutné pozorně prohlédnout trsy na celém nalezišti, případně více rostlin z herbářové položky. Mikroskopické znaky je nutné posuzovat na větším počtu listů.

Poznámka 2: z Hraběšína u Čáslavi uváděl Opiz (1828) rovněž druh Hedwigia integrifolia P. Beauv. Vzhledem k tomu, že již ani ve svém pozdějším významném díle (Opiz 1852) tento velmi významný nález neopakuje, lze předpokládat, že určení sám korigoval. Výskyt tohoto taxonu u nás lze z fytogeografických důvodů považovat za vyloučený.

Klíč k určení druhů

Hedwigia ciliata (Hedw.) P. Beauv. – těhovec bezžebrý

Syn.: Hedwigia albicans Lindb.

Rostliny za sucha našedlé nebo zelené, vrcholy lodyžek převážně dolů zahnuté. Listy 1,7-2,3 mm dlouhé, vzpřímeně odstálé, odstálé až odstupující, za sucha vzpřímené, přímé nebo jednostranně zahnuté, se špičkou přímou nebo ve směru listu zahnutou, široce nebo úzce vejčité, postupně ostře zašpičatělé, vyduté, někdy až slabě zvlněné. Okraj listu jednostranně nebo oboustranně ohrnutý do 1/3 až 2/3 (var. ciliata), vyčnívajícími buněčnými stěnami zoubkovaný, v horní části papilnatý, zubatý. Hyalinní špička zaujímá 5-30% délky listu, zpravidla úzce sbíhá po okraji listu níž. Buňky ve střední části listu čtvercové až obdélníkovité, silně ztlustlé, 10-33×10,5-16,5 µm velké, s 1-4(5) papilami po obou stranách listu, na hřbetní straně silně větvené, na břišní straně jednoduché nebo jednoduše větvené. Bazální buňky protáhlé, se ztlustlými, slabě až silně porézními stěnami. Buňky hyalinní části listu dole s větvenými papilami, ke špičce papily ubývají nebo jsou nezřetelné, roztroušeně velké ostnité papily, apikální buňka protáhlá, s postranními papilami, na špičce rozdvojená nebo tupá s věncem papil. Tobolka krátce obvejčitá, čepička v dolní části slabě nebo silně chlupatá. Spory 25-35 µm velké (var. ciliata), s červíkovitými papilami.

Ekologie: Na skalách a balvanech exponovaných i více chráněných, např. lesní světliny. Známa ze silikátů nebo slabě basických sustrátů, velmi vzácně na vápenci, příležitostně také na kmenech stromů.

Rozšíření: Česká rep.: běžný od nížin do hor.
Celkové: udáván jako kosmopolitní taxon, ale nebyl dosud revidován. Očekává se vyčlenění dalších druhů.

Variabilita: V délce hyalinní části listu, velikosti rostlin i zahnutí listů, v závislosti na světelných a vlhkostních poměrech. Var. leucophaea Bruch & Schimp., která roste zpravidla na exponovaných skalách, má za sucha šedavě bílou barvu, vrcholy lodyžek vzpřímené nebo jen mírně zahnuté, špičky listů odstávají, někdy jsou až zpět zahnuté, okraj listů je plochý nebo jen do 1/2 ohrnutý, hyalinní špička zaujímá (15)22-55(65)% délky listů a je ± silně papilnatá kromě samotné špičky (u var. ciliata pouze ve spodní části). Buňky zejména hřbetní strany hyalinní části listu nesou četné ostnité papily. Spory jsou menší než u nominátní variety, 19-28 µm velké, s hřebenitými papilami. Preferuje slabě minerálně bohaté substráty nebo místa exponovaná depozici prachu, častá je na hadcích, roztroušeně od nižších poloh do hor. Na společných stanovištích lze obě variety dobře rozlišit, izolovaně nejsou vždy oddělitelné, proto se zachovává dělení taxonů na úrovni variet.

Možné záměny: H. stellata – odlišitelná mikroskopicky přítomností převážně jediné papily na buňce ve střední až horní třetině listu, která není tolik do prostoru větvená a umožňuje i na hřbetní straně listu dobře odlišit hranice buněk, hyalinní část listu je méně výrazně papilnatá, koncová buňka špičky je ostře zašpičatělá.

Hedwigia stellata Hedenäs – těhovec hvězdovitý

Rostliny za sucha zelené nebo nahnědlé, vrcholy lodyžek vzpřímené nebo mírně zahnuté. Listy 1,5-2,7 mm dlouhé, vzpřímeně odstálé až odstálé, za sucha vzpřímené, přímé nebo poněkud zahnuté, se špičkou odstávající až zpět zahnutou, vejčité, postupně ostře zašpičatělé, vyduté. Okraj listu ohrnutý do 1/3 až 2/3, celokrajný nebo vyčnívajícími buněčnými stěnami zoubkovaný, v horní části papilnatý zubatý. Hyalinní špička zaujímá 20-40% délky listu, zpravidla úzce sbíhá po okraji listu níž. Buňky ve střední části listu čtvercové až krátce obdélníkovité, silně ztlustlé, 10-27 × 10-16 µm velké, s 1(2) papilami po obou stranách listu, na hřbetní straně štítovité, větvené, na břišní straně jednoduché nebo jen málo větvené. Bazální buňky protáhlé, se ztlustlými porézními stěnami. Buňky hyalinní části listu se štítovitými papilami, ke špičce papily ubývají nebo jsou nezřetelné, apikální buňka protáhlá, zašpičatělá, s postranními papilami, na špičce převážně hladká. Tobolka krátce obvejčitá, čepička holá nebo jen u báze řídce chlupatá. Spory 23-29,5 µm velké, s červíkovitými papilami.

Ekologie: Roste na exponovaných skalách a balvanech. Neroste na vápencových skalách, ale preferuje poněkud minerálně bohatší substráty nebo místa exponovaná depozici prachu.

Rozšíření: Česká rep.: v západních Čechách, zatím pouze Vlčí hora u Černošína, Jemnice u Tachova.
Celkové: záp., jih sev., již. a stř. Evropa, západ Sev. Ameriky. Světové rozšíření tohoto nově popsaného taxonu není dostatečně známé.

Variabilita: mladé rostliny zelené, na rozdíl od typicky vyvinutých, které jsou často nahnědlé nebo se žlutavým nádechem.

Možné záměny: H. ciliata – zejména s var. leucophaea, která má také nápadnou hyalinní část, někdy podobnou barvu rostlin a všestranné olistění, ale špičky většiny listů nejsou zpět zahnuté a buňky na hřbetní straně nesou (1)2-4 větvené papily, které zakrývají hranice buněk, hyalinní část listu je výrazně papilnatá dlouhými větvenými zahnutými papilami a koncová buňka špičky listu je zakončená věncem papil.

Literatura: Hedenäs (1994): J.Bryol. 18: 139-157.