Apopellia (Grolle) Nebel & D. Quandt – pobřežnice

Od rodu Pellia se odlišuje následujícími znaky:
Stélka bez vyztužovacích lišt v buňkách. Slizovité chlupy pouze na ventrální straně stélky, vícebuněčné. Na podzim se obvykle vytvářejí na koncích stélek četné drobné nevětvené nebo větvené lalůčky, které slouží k vegetativnímu rozmnožování.
Anteridia v dutinách jevících se jako vystoupavé papily na povrchu stélky.
Archegonia v počtu 2-10 ve vzpřímených perichaetiích na povrchu stélky. Kalyptra vždy hladká, bez vláken.

Tři druhy, v Evropě i u nás jediný druh.

Literatura:

Schütz, N., D. Quandt & M. Nebel. 2016. The position of the genus Apopellia stat. nov. within the Pelliales (Marchantiophytina: Jungermanniopsida). Taxon 65(2): 221–234.

Apopellia endiviifolia (Dicks.) Nebel & D. Quandt – pobřežnice vápnomilná

Syn.: Pellia endiviifolia (Dicks.) Dumort., Pellia fab(b)roniana auct.

Stélka světle zelená nebo zelená, 0,8 – 1 cm široká, na okraji vlnitá až kadeřavá, někdy na okraji prosvítavá, žebro tmavě zelené. Buňky na okraji stélky čtvercové (40 µm) nebo obdélníkové (60 × 40 µm), uvnitř stélky bez vyztužovacích lišt. Špička stélky pouze na ventrální straně s kyjovitými vícebuněčnými chlupy. Siličná tělíska po 25 – 30 v každé buňce.

Vegetativní rozmnožování na podzim pomocí drobných lalůčků vznikajících dichotomicky na konci stélky.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny úzké, 0,5 – 0,8 cm široké, na okrajích prosvítavé, uprostřed stélky podél žebra četná antheridia. Samičí rostliny obvykle širší (až 1 cm); perichaetium velké, oválné, s ústím zubatým; kalyptra je uzavřená v perichaetiu.

Buňky na chlopních tobolky bez kruhových vláken. Výtrusy 40 – 70 (– 80) µm. Elaterofory v počtu až 100, dlouhé 600 – 1000 µm, široké 5 – 8 µm; mrštníky 150 – 200 µm dlouhé a 10 – 15 µm široké.

Ekologie: především na bazickém podkladu podél potůčků, v prameništích, na nasáklé mokré půdě, na travertinech. Někdy stačí k výskytu i neutrální reakce půdy.

Rozšíření: Česká rep.: od nížin až do horského pásma ve vápencových oblastech porůznu až často (např. Český kras, okolí Prahy, Moravský kras nebo také travertiny v Poodří). Mimo vápencové oblasti je uváděná z mnoha jiných lokalit roztroušeně po celém území republiky.
Celkové: Severní Amerika, Evropa, přední Asie, Sibiř, Himálaj, Korea, Japonsko, Madeira, severní Afrika..

Variabilita: v rámci Evropy malá.

Možné záměny: dobře poznatelný druh zvláště na podzim, kdy se často stélka dichotomicky větví v drobné lalůčky (v této formě je označovaná jako Pellia endiviifolia f. furcigera (Hook.) C. Massal. ex Schiffn.). Mladé rostliny je možno zaměnit s druhem Aneura pinguis. Tento druh má však užší, spíše pentlicovité, mastně lesklé stélky bez náznaku středního žebra.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (11.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (3.10.2017): Aktualizace textu a klíče s ohledem na nově vylišený rod Apopellia.