Bazzania Gray – rohozec

Syn.: Mastigobryum Lindenb. & Gottsche, Pleuroschisma Dumort.

Rostliny anisofylní, středně velké až robustní, často poměrně tuhé, zbarvené zeleně, olivově zeleně, leskle zeleně až hnědavě, někdy slabě lesklé, vytvářející souvislé, často mohutné polštáře, porosty nebo koberce.

Lodyhy poléhavé nebo vystoupavé, většinou laterálně (typ Plagiochila), pseudodichotomicky, častěji ventrálně-interkalárně (typ Bazzania) větvené; ventrálně-interkalární větve ve formě šlahounovitých, bezlistých výběžků. Rhizoidy hojné na výběžcích, vzácnější na lodyhách (nahloučené u báze spodních listů).

Listy většinou asymetrické, šikmo nebo až téměř podélně nadsazeně vetknuté, u některých druhů téměř vstřícné, jinak střídavé, oddálené nebo vzájemně se šupinovitě kryjící, většinou se srdčitou bází, na špičce nepříliš hluboko rozdělené ve 2 – 3 (– 4) laloky či zuby, na slabších větvích prakticky nedělené, okraje listů většinou celokrajné, ale i slabě zubaté. Spodní listy příčně vetknuté nebo s inzercí podobnou obrácenému U (okraje sbíhavé), spíše symetrické, zřetelně menší, 2 – 4 laločné nebo i nedělené, pouze nepravidelně zubaté či vroubkované po obvodu, někdy i celokrajné.

Buňky většinou čtvercové až šestiboké, u některých druhů (nikoliv našich) přítomen svazek protáhlých buněk v bazální části (vitta), rohové ztluštěniny malé až mohutné, uzlovité. Siličná tělíska po 2 – 6 (– 15) v buňce, obvykle homogenní nebo nejvýše dělená na malý počet částí.

Vegetativní rozmnožování pomocí opadavých listů nebo spodních listů.

Dvoudomé druhy, většinou sterilní. Gametangia na zkrácených ventrálně-interkalárních větévkách bez sterilních listů. Androecea drobná, kompaktní, tvořená 4 – 6 páry samčích obalných listů. Samčí obalné listy malé, vyduté, většinou oválné nebo slabě dvoulaločné, vzácněji zubaté, v paždí s 1 – 2 antheridii. Samičí obalné listy vejčitě kopinaté, alespoň na vrcholku 2 – 4-laločné, jejich okraje vroubkované, zubaté či brvité. Periant válcovitý až vřetenovitý, s ventrální hranou (trigonantní) v horní části, směrem k ústí stažený ve 3 vroubkované nebo brvité laloky, na bázi vícevrstevný.

Štět robustní, většinou s 16 většími epidermálními a četnými drobnějšími vnitřními buňkami. Tobolka se stěnou 4 – 6-vrstevnou; vnější vrstva tvořena buňkami s čípkovitými ztluštěninami na podélných stěnách, vnitřní buňkami s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy hnědé, s červíkovitými ztluštěninami nebo bradavčité, 1 – 3× širší než mrštníky.

Početný rod, většina druhů v pantropické či subantarktické oblasti, pouze malý počet zasahuje do holarktické oblasti. V Evropě 5 druhů; 2 z nich omezeny pouze na atlantskou část (Azory, Irsko, Skotsko).

Klíč k určení druhů:

Bazzania flaccida (Dumort.) Grolle – rohozec obnažený

Bazzania denudata auct. europ., Pleuroschisma implexum (Nees) Meyl.

Rostliny zelené, olivově zelené až nahnědlé, v souvislých kobercích.

Lodyhy poléhavé, 1 – 2 cm dlouhé a nejvýše 1 – 2 mm široké, často laterálně pseudodichotomicky větvené, ventrální bezlisté šlahounovité výběžky poměrně vzácné. Rhizoidy na bázích spodních listů či koncích výběžků.

Listy téměř ploché nebo jen velmi slabě vyduté, silně opadavé (takže často části lodyžek ± bezlisté), slabě asymetrické, oddálené nebo pouze nepatrně se kryjící, inzerce listů ne hřbetě nepřesahuje lodyhu, zaobleně jazykovité až úzce trojúhelníkovitě vejčité, na bázi nejširší, na špičce zaoblené či zašpičatělé, šikmo uťaté, obvykle mělce (1 –) 2 (– 3)-zubé s jedním nápadně velkým zubem, zářez ostroúhlý. Spodní listy oddálené, svými vrcholky často odstávající, široce okrouhle čtvercové až zaobleně obdélné, na vrcholku nepravidelně s 3 – 4 laloky, na okraji celokrajné či laločnaté.

Buňky zaobleně čtvercové, na okraji listů 15 – 20 µm, uprostřed listů 20 – 25 (– 30) µm, na hřbetní listové bázi nápadně užší, stěny tenké, rohové ztluštěniny nepatrné nebo téměř chybějí. Siličná tělíska po 3 – 5 (– 7) v každé buňce, 10 × 5 – 8 µm, homogenní, ve stáří členěná.

Vegetativní rozmnožování pomocí opadavých listů velmi běžné.

Dvoudomý druh, zpravidla sterilní. Sporofyt neznámý.

Ekologie: především na humusu silikátových , vzácně i vápencových skal.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 41: 122 – 123, 1992): poměrně vzácně (hojněji na Šumavě, ojediněle v Hrubém Jeseníku) v montánním pásmu, vzácněji i v nižších polohách na vhodných stanovištích; dosud pouze v Čechách.
Celkové: temperátní evropský druh vyskytující se od Španělska po Kavkaz, těžiště výskytu spíše ve střední Evropě.

Variabilita: nepříliš velká, v habitu rostlin a intenzitě opadávání listů.

Možné záměny: obvykle zaměňován s B. trilobata var. depauperata (odlišnosti viz klíč a popis). S ostatními druhy rodu obtížně zaměnitelný druh.

Bazzania tricrenata (Wahlenb.) Lindb. – rohozec trojzubý

Syn.: Bazzania deflexa (Mart.) Trevis., B. triangularis (Schleich. ex Steudel) Lindb., Pleuroschisma triangulare (Schleich. ex Steudel) Loeske, P. tricrenatum (Wahlenb.) Dumort.

Rostliny tmavě zelené, olivově zelené až hnědozelené či hnědavé, v řídkých porostech nebo vtroušené mezi jiné mechorosty.

Lodyhy vystoupavé, 2 – 5 (– 10) cm vysoké, pouze 1 – 2 mm široké, tuhé, poměrně často laterálně pseudodichotomicky větvené, ventrální bezlisté výběžky méně časté. Rhizoidy nehojné, vyrůstající z báze spodních listů nebo ze šlahounovitých výběžků.

Listy silně vyduté, s vrcholovou částí dospod zahnutou, asymetrické, střídavé, vzájemně se kryjící nebo pouze nepatrně oddálené, zřetelně trojboké až slabě srpovitě trojboké, na bázi nejširší se slabě vydutou dorzální bází přesahující přes lodyhu, špička listů zúžená, šikmo uťatá, se 2 – 3 nestejně velkými zuby, zářez ostroúhlý. Spodní listy oddálené, od lodyhy odstávající, zaobleně čtvercové, na vrcholku obvykle nepravidelně 3 – 4-laločné, hrbolatě zubaté až téměř celokrajné, okraje nejvýše slabě laločnaté.

Buňky zaobleně čtvercové až nepatrně protáhle obdélné, na okraji listů 20 – 25 µm, uprostřed listů 20 – 30 (–  35) µm, tenkostěnné, s malými nebo téměř chybějícími rohovými ztluštěninami. Kutikula hladká nebo pouze nepatrně papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 4 v každé buňce, kulovitá, oválná až elipsoidní, 7 – 12 × 5 – 6 µm velká, téměř čirá, ve stáří členěná na 2 – 3 části. Vegetativní rozmnožování chybí.

Většinou pouze sterilní, dvoudomý druh. Androecea a gynaecea interkalární. Samičí obalné listy vejčité, s 3 nestejně velkými zuby.

Výtrusy papilnaté, 16 – 20 µm. Mrštníky 6 – 8 µm široké.

Ekologie: většinou roste na humusu silikátových, vzácněji i vápencových skal; zřídka na holé půdě nebo i tlejícím dřevě.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 38: 214 – 223, 1989): porůznu v horských oblastech.
Celkové: Cirkumboreální druh s disjunktivním areálem: západní a východní část Severní Ameriky, Guatemala, západní a střední Evropa, Kavkaz, Himálaj, Indie, Čína, Korea, Japonsko.

Variabilita: poměrně variabilní druh hlavně v habitu rostlin, kromě drobných rostlin však snadno poznatelný.

Možné záměny: drobné zakrslé formy se podobají B. trilobata var. depauperata nebo B. flaccida, nemají však opadavé listy, i tvar listů (zřetelně trojboké) je odlišný.

Bazzania trilobata (L.) Gray – rohozec trojlaločný

Syn.: Mastigobryum trilobatum (L.) Gottsche, Lindenb. & Nees, Pleuroschisma trilobatum (L.) Dumort.

Rostliny tmavě zelené až olivově zelené či slabě nahnědlé, obvykle v rozsáhlých trsech.

Lodyhy vystoupavé až vzpřímené, někdy i poléhavé, 5 – 15 cm vysoké, (2  –) 3 – 6 (– 10) mm široké, nepříliš často laterálně (pseudodichotomicky) větvené, s hojnými ventrálními bezlistými šlahounovitými výběžky. Rhizoidy hojné na šlahounovitých výběžcích, na lodyhách téměř chybějí.

Listy silně asymetrické, poněkud srpovité, téměř vstřícné, vzájemně se kryjící a přesahující přes lodyhu, od lodyhy odstávající v úhlu 90 – 100°, ploše rozložené, nepatrně vyduté s poněkud vydutou, nikoliv však ouškatou dorzální bází, podlouhle vejčité až nepravidelně jazykovité, na vrcholku poněkud zúžené a příčně uťaté, většinou s 3, vzácně s 2 či 4 ostrými zuby, zářez mělký, zaoblený až pravoúhlý. Spodní listy oddálené, na okrajích zpět odehnuté, v obrysu ± okrouhle čtvercové až nepravidelně ledvinité, na vrcholku nepravidelně ostře 4 – 5-zubé asi do 0,2 (– 0,3) délky, okraje ± zubaté, okrajové 1 – 2 řady buněk někdy bez chlorofylu.

Buňky s nepříliš konstantní velikostí, na okraji listů ± 20 – 25 µm, uprostřed listů od 20 – 30 µm do 30 – 40 µm, bazální buňky prodloužené až na 45 – 60 µm, rohové ztluštěniny mohutné, uzlovité. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 4 – 10 v buňkách, kulovitá až oválná, 4 – 10 µm, většinou homogenní, vzácněji dělená na 2 – 6 segmentů. Vegetativní rozmnožování výjimečně pomocí opadavých listů (var. depauperata).

Velmi vzácně plodný. Androecea drobná, přisedlá, vyrůstající z paždí spodních listů, obalné listy vakovité, s 1 antheridiem v paždí. Gynaecea v řadách podél lodyhy. Samičí obalné listy podlouhle vejčité s protáhlými, tenkostěnnými buňkami, na okraji zubaté až brvité. Periant válcovitý, vejčitý až vřetenovitý, směrem k ústí zúžený, ústí drobně zubaté. Sporofyt shodný s popisem u rodu.

Ekologie: přednostně ve smrkových lesích, dále v sušších partiích vrchovišť, na pískovcových skalách či na humusu silikátových skal, na tlejících kmenech apod.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., Ser. A, 39: 113 – 131, 1990): celkem hojně v pahorkatinách a horách (vzácně v Krkonoších).
Celkové: disjunktivně v mírném pásmu Holarktidy, na sever zasahující do oblasti tajgy.

Variabilita: v habitu rostlin i v ostatních znacích, vzhledem ke stanovišti dosti mnohotvárný druh. Xerofytické formy na skalách jsou drobné, bohatě větvené, rostliny stinných stanovišť řídké, vystoupavé a robustní. Taxonomickou hodnotu má nápadně odlišná var. depauperata (Müll. Frib.) Grolle (rohozec trojlaločný ochuzený). Tuto varietu charakterizují nápadně drobné rostlinky, dosahující šířky nejvýše 2 – 2,5 mm (velikostí odpovídají druhu B. flaccida), se spíše obdélnými, většinou opadavými listy, buňky listové jsou většinou pouze 22 – 30 µm, nejvýše 30 – 40 µm velké. Tato varieta roste (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 40: 42 – 44, 1991) výhradně na silikátových skalách (hlavně na Šumavě a v oblasti pískovců); v Čechách hojněji, na Moravě vzácně.

Možné záměny: typická varieta má velmi charakteristický habitus a je obtížně zaměnitelná s kterýmkoliv jiným druhem; var. depauperata bývá však zaměňována s druhem B. flaccida (odlišnosti viz klíč).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (13.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (10.10.2017): Úprava textu, doplnění rozšíření druhů.