Brachydontium Fürnr. – malozubka (kratuška)

Rostliny velmi drobné, rostoucí obvykle v hustě sevřených nebo rozvolněných porostech nebo jednotlivě.

Lodyhy přímé, většinou nevětvené.

Listy z vejčité báze zúžené do dlouhé, ostře šídlovité špičky, celokrajné; žebro dlouze vybíhavé, často téměř zcela vyplňující šídlovitou část listu.

Buňky v horní části listu zaobleně čtvercové nebo obdélníkové až kosodélníkové, prodloužující se směrem k bázi, hladké, křídelní buňky nejsou diferencovány.

Autoické.

Štět dlouhý, žlutavý, hladký, přímý nebo obloukovitě sehnutý. Tobolka symetrická, bez zřetelného krku, vejčitá nebo zaobleně krátce válcovitá, podélně rýhovaná; průduchy přítomny. Prstenec výrazně diferencován, 2-3řadý. Víčko nízké, dlouze zobanité. Čepička zvonkovitá, při bázi se 3-5 laloky, hladká nebo nezřetelně řáskatá v horní části, bez trichomů. Obústí z nízké, téměř bezbarvé membrány a 16 bělavých, velmi krátkých, uťatých, papilnatých zubů.

Malý rod asi s 5 druhy, rozšířený na severní polokouli, ve Střední a severní části Jižní Ameriky, Africe a Austrálii, v Evropě s jediným druhem.

Brachydontium trichodes (F. Weber) Milde – malozubka vlasovitá (kratuška vlasovitá)

Rostliny v hustých, 1-4 mm vysokých porostech nebo i jednotlivě vtroušeny mezi ostatní mechorosty.

Listy za sucha přitisklé, za vlhka šikmo odstávající. Žebro alespoň u horních listů velmi dlouze vybíhavé (1/2-2/3 listu jsou v horní části tvořeny pouze žebrem).

Buňky v horní části listu zaobleně nebo nepravidelně čtvercovité, slabě rovnoměrně ztlusté, ca. 7-8 µm široké, při bázi zaobleně obdélníkovité, tenkostěnné, mírně nafouklé, u krajů téměř bez chlorofylu. Perichaetiální listy ± nejsou odlišeny.

Štět přímý nebo slabě sehnutý, asi 2-3(-4) mm vysoký, žlutavý, za sucha spirálně stočený v horní části.

Tobolka vejčitě oválná až krátce válcovitá, 0.4-0.5 mm dlouhá, za sucha podélně rýhovaná (za vlhka rýhy méně zřetelné).

Obústí poměrně krátké, zatupělé až uťaté, papilnaté, sotva přesahují prstenec.

Výtrusy 8-12 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: hygrofytický až mezofytický, epiliticky rostoucí druh na kyselých až mírně bazických, nikdy však vápencových kamenech a skalách (především žula, granodiorit, rula, čedič, znělec, pískovec, jílovec, břidlice) v horských oblastech, vzácně sestupující do nižších, zejména inverzních poloh.

Rozšíření: Česká rep.: (cf. Soldán, Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 26: 69-77, 1991). Roztroušeně v submontánních až subalpínských polohách oreofytika (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Moravskoslezské Beskydy) a vzácněji mezofytika (Český les, Lužické hory, Labské pískovce - zde ještě v 220 m). Vzhledem k velikosti při necíleném průzkumu často přehlížen.
Celkové : Roztroušeně v severní, západní a střední Evropě, Kavkazu, Čína, Austrálie (?), Severní Amerika, Kolumbie.

Variabilita: nepříliš variabilní druh, problémy při určování může způsobit někdy zahnutý štět či téměř hladká tobolka v mladším či vlhkém stavu.

Možné záměny: Seligeria sp. div. – liší se hladkou tobolkou a kápovitou čepičkou, stejně jako výskytem na bazických, často přímo vápencových substrátech.
Campylostelium saxicola – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace: BFNA.

Verze 1.0 (30.6.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.