Cladopodiella H. Buch – ždírnice

Rostliny zelené, černavé, hnědavé až purpurové, vytvářející trsy či koberce nebo vklíněné mezi další druhy mechorostů.

Lodyhy bez hyalodermis, poléhavé nebo ve vodě splývavé, větvení ventrálně-interkalární (typ Bazzania), některé větve přeměněné v drobnolisté stolonovité výběžky.

Listy šikmo podloženě vetknuté, nesbíhavé, obvykle oddálené nebo nepatrně vzájemně se kryjící, oválné či vejčité, asi do 0,15 – 0,3 (– 0,4) délky listu dvoulaločné, laloky zaoblené nebo zatupělé, vzácněji zaostřené, zářez ostroúhlý nebo tupoúhlý. Spodní listy drobné, někdy ve stáří mizející, kopinaté či dvoudílné.

Buňky tenko –  nebo ± tlustostěnné, v rozích neztloustlé nebo pouze nepatrně ztloustlé. Kutikula hladká. Siličná tělíska kulovitá či oválná, po 2 – 10 v buňkách, dělená, povrch zdánlivě papilnatý.

Vegetativní rozmnožování pomocí hranatých nebo hvězdovitých gem, může i chybět.

Dvoudomé druhy. Androecea na krátkých ventrálních větévkách nebo i interkalárně na hlavní lodyžce, samčí obalné listy ve 4 – 10 párech, vyduté, menší než listy, často na bázi zubaté, s 1 antheridiem. Gynaecea na zkrácených ventrálních větévkách, samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyžek. Periant trigonantní, daleko vyniklý, u ústí zúžený; okraj ústí celokrajný, vroubkovaný nebo jemně zubatý.

Štět s 8 – 18 vnějšími a 5 – 15 vnitřními buňkami. Tobolka se stěnou 2 – 3-vrstevnou; buňky vnější vrstvy s čípkovitými, vnitřní vrstvy s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 12 – 20 µm. Mrštníky 9 – 11 µm široké, poměr šířek výtrusy : mrštníky 1,5 – 2 : 1.

Pouze dva druhy s rozšířením v holarktické oblasti, oba se vyskytují v Evropě i na našem území.

Klíč k určení druhů:

Cladopodiella fluitans (Nees) H. Buch – ždírnice splývavá

Syn.: Cephalozia fluitans (Nees) Spruce

Rostliny v zelených až načernalých trsech plovoucích v rašelinných jezírcích, tůňkách či šlenkách nebo vtroušené mezi rašeliníky.

Lodyhy obvykle 3 – 5 cm dlouhé (plovoucí rostliny mohou dosahovat délky až 20 cm), plazivé či pouze vrcholky vystoupavé nebo ve vodě splývavé, ventrálně-interkalárně větvené, některé větve přeměněné na drobnolisté, stolonovité výběžky.

Listy podložené, nesbíhavé, většinou oddálené, oválné či vejčité, poněkud asymetricky (ventrální lalok větší) dvoulaločné do 0,2 – 0,3 (– 0,4) délky listu, laloky přímé, vejčitě trojboké, na špičce zaoblené, zářez ostroúhlý či zaoblený. Spodní listy drobné, na starších lodyhách chybějí (vždy přítomné na vrcholcích lodyžek), kopinaté až dvoulaločné, na okraji s několika zuby.

Buňky listové obvykle tenkostěnné nebo se stěnami nepatrně ztloustlými, na okrajích listů 30 – 35 µm, uprostřed listů 30 – 45 µm, na bázi listů až na 60 µm prodloužené (u vodních forem ještě větší). Kutikula hladká. Siličná tělíska rychle pomíjivá, kulovitá až vejčitá, v počtu 4 – 8 (– 10) v buňkách, 6 – 10 × 4 – 6 µm, jemně papilnatá.

Vegetativní rozmnožování chybí.

Dvoudomý druh. Androecea nejčastěji na zkrácených ventrálních větévkách, vzácněji interkalárně na hlavní lodyžce, tvořená 4 – 10 páry hustě nahloučených, vydutých, dvoulaločných obalných listů, v paždí s 1 antheridiem. Gynaecea na zkrácených ventrálních větévkách. Samičí obalné listy až 2× delší než sterilní listy, poněkud více dělené, na bázi se zuby na jedné či obou stranách, brakteoly tvarově i velikostí shodné s obalnými listy, volné. Periant vejčitý až vřetenovitý, až do poloviny 2 – 3-vrstevný, vyniklý z obalných listů. Ústí periantu laločnaté, vroubkované.

Sporofyty vzácné. Tobolka vejčitá. Výtrusy 15 – 20 um, jemně červíčkovitě papilnaté, hnědavé.

Ekologie: na horských vrchovištích mezi rašeliníky, většinou však plovoucí ve šlenkách, jezírkách či tůňkách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 123 – 125, 1981): rašeliniště Šumavy, Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš a Hrubého Jeseníku.
Celkové: holarktický druh, známý ze Severní Ameriky, Evropy i Asie.

Variabilita: nepříliš velká, hlavně v zabarvení rostlin a jejich velikosti.

Možné záměny: velmi často bývá zaměňována s formami druhu Gymnocolea inflata, který roste na podobných stanovištích. Tento druh má však obvykle symetricky dvoulaločné, relativně kratší listy, spodní listy většinou chybějí nebo jsou velmi redukované, buňky jsou menší (zvláště buňky na bázi listů nejsou nápadně prodloužené); časté, opadavé perianty jsou umístěné terminálně na hlavních lodyhách, ventrální stolonovité větve chybějí.

Cladopodiella francisci (Hook.) Jørg. – ždírnice Francisova

Syn.: Cephalozia francisci (Hook.) Dumort., Jungermannia binderi Velen.

Rostliny v zelených, hnědavých až purpurově či karmínově naběhlých kobercích.

Lodyhy pouze 3 – 10 mm dlouhé a asi 0,4 – 0,7 mm široké, poléhavé či plazivé, avšak s vystoupavými či vzpřímenými větvemi. Ventrálně-interkalární bezlisté stolony porostlé rhizoidy dosti běžné.

Listy šikmo podloženě, vzácněji téměř příčně vetknuté, oddálené nebo vzájemně se kryjící, široce oválné až zaobleně čtvercové, poněkud vyduté, symetricky nebo asymetricky (ventrální lalok větší) dvoulaločné do 0,15 – 0,2 (– 0,25) délky listu, laloky trojúhelníkovité, zaostřené, zatupělé či zaoblené, zářez obvykle ostroúhlý. Spodní listy zřetelné na celé lodyžce, kopinaté či jazykovité, většinou dvoulaločné.

Buňky téměř bez rohových ztluštěnin, se stěnami ± ztloustlými, na okrajích listů 16 – 25 µm, 20 – 30 µm ve střední části, na bázi pouze nepatrně prodloužené asi na 35 µm. Siličná tělíska oválná až vejčitá, obvykle po 2 – 5 v buňce, 7 – 10 × 4 – 5 µm, papilnatá.

Gemy přítomné na okrajích listů vystoupavých či vzpřímených lodyžek, tlustostěnné, hranaté (4 – 6hranné), jedno – , vzácně dvoubuněčné, zelené až purpurové, 25 – 35 × 15 – 20 µm.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární nebo přítomna na zkrácených ventrálních větévkách, obalné listy ve 4 – 6 párech, vyduté, stejně velké jako listy, vzájemně se kryjící, s 1 antheridiem. Gynaecea vždy na zkrácených ventrálních větévkách, nesoucích ještě pouze 2 – 3 páry samičích obalných listů. Vnitřní pár větší než listy sterilních lodyžek a poněkud hlouběji (0,25 – 0,35 délky) vykrojené, někdy na bázi s 1 zubem na jednom či obou okrajích; brakteoly podobné obalným listům ve tvaru i velikosti. Periant alespoň v horní polovině trigonantní a laločnatý, spodní polovina spíše válcovitá, ústí zúžené a laločnaté, často bezbarvé.

Buňky vnitřní vrstvy stěny tobolky často s neúplnými poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 12 – 15 µm, papilnaté. Mrštníky 8 – 14 µm.

Ekologie: obvykle na holé písčité nebo rašelinné půdě, spíše v nižších polohách; vzácněji i na skalách a dalších extrémních stanovištích i v horách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 30: 121 – 122, 1981): dosud znám z několika lokalit v okolí Třeboně, Nového Boru, Litomyšle, Žďáru nad Sázavou a Zlína; recentně byl sbírán v Krkonoších (Úpská jáma).
Celkové: amfiatlantský druh, rostoucí v severovýchodní části Severní Ameriky, v západní a střední Evropě.

Variabilita: nepříliš výrazná, nepočítáme-li populace na extrémních stanovištích.

Možné záměny: připomíná spíše druhy rodu Cephalozia, od nichž se odlišuje přítomností spodních listů. Druhy rodu Cephaloziella mají menší buňky, nepatrná siličná tělíska a oválné, nikoliv hranaté gemy (posledně jmenovaný znak se týká našich druhů). Druhy rodů Lophozia a Gymnocolea, které by se mohly podobat vzdáleně tomuto druhu, nemají spodní listy