Kurzia G. Martens – skřížovec

Syn.: Microlepidozia (Spruce) Jørg.

Rostliny isofylní až anisofylní, velmi jemné, zelené, olivově zelené, většinou však hnědavě zbarvené, v hustých polštářích, porostech či kobercích nebo vtroušené mezi jiné druhy mechorostů.

Lodyhy poléhavé, plazivé či vystoupavé, nepravidelně až pravidelně, někdy i stromkovitě 1 – 2× zpeřené, terminálně (typ Frullania nebo Microlepidozia), laterálně (typ Plagiochila) či ventrálně-interkalárně (typ Bazzania) větvené. Větve a často i hlavní lodyha přecházejí někdy ve šlahounovité, drobnolisté výběžky (stolony), ukončené rhizoidy. Rhizoidy též na bázi spodních listů, obvykle ve svazečcích.

Listy většinou příčně vetknuté, vzácně i ± podložené, drobné, souměrné nebo i mírně nesouměrné, dělené na (2 –) 3 – 4 laloky. Zářezy mezi laloky dosahují do 0,5 – 0,9 délky listu, nedělená část listu tvořena 3 – 12 (– 16) řadami buněk. Laloky vzpřímené, odstálé nebo dospod zahnuté, stejně velké nebo pouze nepatrně odlišné ve velikosti, na bázi 2 – 5 (– 10) buněk široké. Spodní listy příčně vetknuté, tvarově podobné, poněkud menší, s (2 –) 3 – 4 laloky.

Buňky drobné, čtvercové, se stěnou ± rovnoměrně ztloustlou. Siličná tělíska přítomna pouze v ojedinělých buňkách, ve většině buněk chybějí.

Vegetativní rozmnožování chybí (údaj o přítomnosti gem zřejmě mylný).

Dvoudomé druhy. Androecea tvořena 2 – 8 páry samčích obalných listů se zubatými laloky. Antheridia po 1 – 2 v paždí obalných listů, stopka jednořadá. Gynaecea stejně jako androecea většinou na zkrácených ventrálních větvích, vzácněji i na hlavních větvích, samičí obalné listy větší a tvarově odlišné od listů sterilních částí lodyh. Periant vřetenovitý či válcovitý, daleko vyniklý z obalných listů, s brvitým nebo vroubkovaným ústím.

Tobolka se stěnou 2 (– 3)vrstevnou; buňky vnější stěny s čípkovitými, buňky vnitřní stěny s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy papilnaté či bradavičnaté, stejně široké nebo poněkud širší než mrštníky.

Kosmopolitně, převážně však na jižní polokouli a v tropech rozšířený rod. V Evropě včetně našeho území 3 druhy.

Klíč k určení druhů:

Kurzia pauciflora (Dicks.) Grolle – skřížovec štětinovitý

Syn.: Lepidozia setacea auct., Microlepidozia setacea auct., Telaranea setacea auct.

Rostliny drobné, niťovité, žlutohnědě až hnědě zbarvené, pouze na stinných stanovištích zelené až olivově zelené, vtroušené mezi další druhy játrovek, vzácněji tvořící rozvolněné koberce porůstající rašeliníky.

Lodyhy 0,5 – 3 cm dlouhé, poléhavé či plazivé, nejvýše svými vrcholky poněkud vystoupavé, nepravidelně až téměř pravidelně zpeřeně větvené, větve i hlavní lodyha někdy ukončené drobnolistými výběžky. Rhizoidy nepříliš hojné, častější u báze spodních listů a na vrcholcích drobnolistých výběžků.

Listy příčně vetknuté, většinou značně oddálené, v obrysu téměř čtvercové, tvořené nedělenou bazální částí tvořenou 2 – 3 (– 4) řadami buněk a 4 zakřivenými nebo i přímými laloky. Laloky na bázi 2 – 3 (– 4) buňky široké, zářezy mezi laloky dosahují až do 0,8 – 0,9 délky listu. Spodní listy podobné, s 3 – 4 laloky.

Buňky 20 – 25 × 15 – 20 µm, s nepatrně ztloustlými stěnami, na bázi listů až 35 µm dlouhé, rovněž konečné buňky laloků až 35 µm dlouhé, kutikula papilnatá. Siličná tělíska ojediněle přítomna v počtu 3 – 5 v některých bazálních buňkách nebo v mladých listech, kulovitá až oválná, pouze 1,5 – 4,5 µm v průměru.

Dvoudomý druh. Androecea nejčastěji na zkrácených ventrálních, vzácněji na laterálních či terminálních větvích. Samčí obalné listy ve 2 – 5 párech, dosti vyduté, dělené zhruba do 0,5 délky listu na 2 – 3 (– 5) široké, na okraji zubaté a brvité laloky. V paždí obalných listů po 1 až 100 µm velkém antheridiu. Gynaecea na zkrácených ventrálních větvích. Samičí obalné listy 3 – 4× větší než listy sterilních lodyh, rozdělené do 0,3 – 0,5 délky listu na 3 – 4 kopinaté, na okraji brvité laloky s relativně dlouhými brvami. Periant vejčitý až téměř válcovitý, u ústí nepatrně zúžený a laločnatý, ústí brvité, tvořené protáhlými buňkami 4 – 7× delšími než širšími.

Tobolka oválná. Štět tvořen 8 většími epidermálními a 16 menšími vnitřními buňkami. Výtrusy žlutohnědé, papilnaté, (8 –) 10 – 12 (– 15) µm. Mrštníky 8 – 14 µm široké.

Ekologie: na horských vrchovištích (obvykle pouze v centrální části v bultových a šlenkových společenstvech), ojediněle i na rašelinných lukách (opět pouze na přítomných bultech).

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 35: 26 – 28, 1986): poměrně vzácně na horských a podhorských vrchovištích, poněkud hojnější v Krušných horách a na Šumavě, vzácnější v Českém lese, na Třeboňsku, Dokesku, v okolí Žďáru nad Sázavou a v Hrubém Jeseníku. Tento druh nebyl dosud nalezen na rašeliništích Jizerských hor, chybí i na subalpínských vrchovištích Krkonoš. Lokalita v Beskydách zanikla.
Celkové: západní část Evropy (zasahuje až do Karpat a pobaltských republik), Severní Amerika (v pásmu vrchovišť v severní části).

Variabilita: nepříliš vysoká, v habitu rostlin a hustotě olistění. Popsané variety představují ekomorfózy lišící se barvou rostlin, oddáleností listů apod. Ekomorfózou je pravděpodobně i f. dentigera R.M. Schust., charakterizovaná listovými laloky na bázi s 1 – 2 zuby.

Možné záměny: značná s ostatními druhy rodu, sterilní rostliny často neodlišitelné bez znalosti ekologie (zbývající dva druhy nerostou na vrchovištích, K. trichoclados však může růst na skalách v porostech rašeliníků).

Kurzia sylvatica (A. Evans) Grolle – skřížovec lesní

Syn.: Lepidozia sylvatica A. Evans, Microlepidozia sylvatica (A. Evans) Jørg., Telaranea sylvatica (A. Evans) Müll. Frib.

Rostliny drobné, niťovité, intenzívně zelené až hnědé, v čerstvém stavu aromaticky vonící, vytvářející husté koberce či porosty spletených niťovitých lodyžek, pouze vzácně vtroušené mezi další druhy mechorostů.

Lodyhy 0,5 – 2 cm dlouhé, poléhavé, plazivé až vystoupavé, nepravidelně či pravidelně jednoduše až dvojitě zpeřeně větvené, příležitostně vytvářející drobnolisté výběžky. Rhizoidy nehojné, obvykle nahloučené na bázi spodních listů či na drobnolistých výběžcích.

Listy příčně vetknuté, navzájem se kryjící nebo oddálené, v obrysu téměř čtvercové, pravidelné, do 0,6 – 0,9 délky dělené na (3 –) 4 laloky, báze listů tvořená 2 (– 3) řadami buněk. Laloky úzce kopinaté, často zakřivené, na bázi 2 (– 3) buňky široké. Listy na větévkách poněkud menší. Spodní listy podobné, většinou s 3 (– 4) laloky, laloky někdy zakončené slizovou papilou.

Buňky se stěnou rovnoměrně ztloustlou, 22 – 30 × 15 – 20 µm, na bázi listů až 35 µm dlouhé; kutikula slabě papilnatá až téměř hladká. Siličná tělíska pouze v ojedinělých buňkách, drobná, lesklá, téměř kulovitá.

Dvoudomý druh. Androecea na zkrácených laterálních či ventrálních větvích, samčí obalné listy ve 4 – 5 párech, dělené zhruba do 0,5 – 0,7 délky listu na 2 (– 3) ± přímé, na okraji zubaté laloky, které nesou v paždí po jednom obvykle oválném antheridiu. Gynaecea na zkrácených ventrálních větvích, obvykle na větévce přítomen pouze Periant a samičí obalné listy v (1 –) 2 (– 3) párech. Samičí obalné listy dělené do 0,1 – 0,3 jejich délky na dva kopinaté, opětovně dělené, na okraji zubaté a brvité laloky. Periant vejčitý, válcovitý až vřetenovitý, značně vyniklý z obalných listů, postupně zúžený k laločnatému až brvitému ústí, brvy 1 – 4 buňky dlouhé.

Štět tvořen 8 (– 10) epidermálními buňkami v jednom kruhu a 2 – 3 kruhy vnitřních buněk. Tobolka oválná, žlutohnědá. Výtrusy rezavě hnědé, papilnaté, 10 – 14 µm. Mrštníky 10 – 12 µm široké.

Ekologie: na našem území výhradně na kyselých pískovcových skalách, hlavně na kolmých skalních stěnách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 35: 24 – 26, 1986): Děčínské stěny, pískovce v oblasti Česká Lípa – Nový Bor, Adršpašsko-teplické skály, Maštale u Litomyšle.
Celkové: Severní Amerika, západní část Evropy (od Španělska po Polsko).

Variabilita: nepatrná.

Možné záměny: s ostatními druhy rodu, opět výrazná odlišnost v ekologii (jiné druhy nerostou na pískovcových skalách).

Kurzia trichoclados (Müll. Frib.) Grolle – skřížovec vláskovitý

Syn.: Lepidozia trichoclados Müll. Frib., Microlepidozia trichoclados (Müll. Frib.) Jørg., Telaranea trichoclados (Müll. Frib.) Müll. Frib.

Značně podobný předešlému druhu, od něhož se odlišuje prakticky pouze několika znaky:

Kutikula zřetelně papilnatá.

Samčí obalné listy dělené na 2 – 4 zakřivené, pouze na bázi zubaté laloky, laloky na rozdíl od obou předešlých druhů mnohem užší. Samičí obalné listy s nepříliš dělenými, pouze řídce zubatými laloky. Rovněž ústí periantu pouze vroubkované (nikoliv brvité), s buňkami ca 60 × 15 µm.

Ekologie: obvykle na humusem pokrytých skalách (i vápencových), sutích, kamenech apod.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Duda, Čas. Slez. Muz., ser. A, 34: 215 – 217, 1985): kar Plešného jezera na Šumavě.
Celkové: západní část Evropy (zasahuje až do Karpat). Uváděn i z Thajska, údaj však potřebuje ověření.

Variabilita: značná v habitu a olistění lodyh.

Možné záměny: s ostatními druhy rodu značná, ekologická odlišnost (humusem pokryté, nikoliv pískovcové skály).

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (13.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (10.10.2017): Úprava textu, doplnění rozšíření druhů.