Lepidozia (Dumort.) Dumort. – plevinka

Rostliny anisofylní, středně velké nebo drobné, zeleně zbarvené s odstíny do bělavé, žlutavé až tmavozelené barvy (nikdy hnědavé), tvořící volné koberce či trsy nebo roztroušené v porostech dalších druhů.

Lodyhy poléhavé, vystoupavé až vzpřímené, jednoduše nebo dvojitě zpeřeně větvené. Větvení terminální (typ Frullania) nebo ventrálně-interkalární (typ Bazzania). Rhizoidy četné až vzácné, většinou nahloučené při bázi spodních listů.

Listy většinou asymetrické s větší dorzální částí, šikmo nadsazeně vetknuté, dělené na (3 –) 4 – 5 laloků, okraje laloků celokrajné nebo zubaté. Spodní listy příčně vetknuté, obdobného tvaru, avšak spíše symetrické, menší velikosti.

Buňky obvykle se ztloustlými stěnami, rohové ztluštěniny nepříliš velké nebo chybějí. Siličná tělíska drobná, většinou po 5 – 16 v buňce.

Vegetativní rozmnožování neznámé (údaje o existenci 1 – 2-buněčných gem potřebují ověření).

Jednodomé i dvoudomé druhy. Androecea terminální nebo na zkrácených ventrálních větvích. Samčí obalné listy vyduté, menší než listy sterilních lodyh. Antheridia s dvouřadou stopkou. Gynaecea na zkrácených postranních (ventrálních) větvích. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyh, daleko méně dělené nebo i téměř nedělené. Periant alespoň částečně s ventrální hranou (trigonantní), vyniklý z obalných listů.

Štět tvořen 12 epidermálními a dalšími vnitřními buňkami. Stěna tobolky 3 – 5-vrstevná. Vnější vrstva buněk s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy papilnaté, nejčastěji hnědé.

Rod rozšířený hlavně v tropických a subtropických oblastech, na sever zasahující do lesního pásma Holarktidy. V Evropě 4 druhy, z nichž 3 jsou omezeny pouze na atlantskou část.

Lepidozia reptans (L.) Dumort. – plevinka plazivá

Rostliny zelené, světle zelené až žlutozelené, drobné, převážně v porostech spolu s dalšími druhy mechorostů, vzácněji tvořící rozvolněné koberce.

Lodyhy poléhavé, plazivé, obvykle 1 – 3 cm dlouhé, jednoduše, vzácně dvojitě zpeřeně větvené. Postranní větve často končí jako drobnolisté výběžky, přítomny i ventrální šlahounovité výběžky. Rhizoidy relativně hojné na spodní straně lodyhy a na drobnolistých výběžcích.

Listy oddálené či vzájemně se kryjící, v obrysu téměř čtvercové, pouze slabě asymetrické, rozdělené zářezy dosahujícími do 0,3 – 0,5 délky listu na (3 –) 4 laloky. Laloky zakřivené, trojúhelníkovité až kopinaté, zašpičatělé či tupé, na bázi 4 – 8 buněk široké. Spodní listy asi o třetinu menší, tvarově podobné.

Buňky čtvercové až šestiboké, se ztloustlými stěnami a nepříliš velkými rohovými ztluštěninami, zhruba 20 – 30 µm v průměru. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 10 – 15 (– 25) v buňce, kulovitá až tyčinkovitá, 3 – 7 (– 10) µm v průměru.

Jednodomý, autoický druh. Androecea na zkrácených ventrálních větvích, tvořená 4 – 8 páry samčích obalných listů. Samčí obalné listy malé, značně vyduté, 2 – 3-laločné, v paždí s 1 antheridiem. Gynaecea na zkrácených větvích na téže lodyze. Samičí obalné listy asi dvojnásobně až trojnásobně větší než listy sterilních lodyh, široce oválné, téměř nedělené, pouze na vrcholku s 2 – 6 nepravidelnými zuby. Periant vyniklý, válcovitý až vřetenovitý, postupně zúžený směrem k laločnatému, vroubkovanému ústí.

Štět tvořen 12 většími epidermálními a 16 menšími vnitřními buňkami. Tobolka válcovitá až vejčitá. Výtrusy 13 – 15 µm, rezavě hnědé, papilnaté. Mrštníky v průměru 10 – 12 µm široké.

Ekologie: na holé půdě, holých (hlavně pískovcových) i humusem pokrytých silikátových skalách, často též na tlejícím dřevě či bázi starých stromů nebo pařezů.

Rozšíření: Česká rep.: jeden z nejhojnějších druhů, centrum rozšíření v lesním pásu.
Celkové: holarktický druh, zasahující na jih do střední Ameriky a Kolumbie, v Asii na severní Borneo.

Variabilita: většinou v habitu a velikosti rostlin a listů, hustotě listů na lodyžce apod., popsané odchylky jsou ekomorfózami.

Možné záměny: dosti nepravděpodobné.

Poznámka: ze Šumavy (Hůrka) a okolí Svitav (Hřebeč) byl Velenovským (1902) mylně uváděn atlantský druh Lepidozia cupressina (Sw.) Lindenb. (pod jménem L. pinnata (Hook.) Dumort.). Dokladové položky však patří k druhu L. reptans (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 35: 115, 1986), výskyt zmíněného druhu na našem území je nepravděpodobný.