Nowellia Mitt. – pařezovec

Rostliny světle zelené, zelené, ale častěji růžové až purpurové, někdy i hnědavé, v souvislých kobercích přitisklé k substrátu nebo vtroušené mezi další druhy.

Lodyhy nitkovité, plazivé, ventrálně-interkalárně (typ Bazzania), ale i terminálně (typ Frullania) větvené, vytvářející stolonovité výběžky.

Listy většinou příčně, nejvýše slabě šikmo podloženě vetknuté, silně vyduté, dvoulaločné do 0,1 – 0,6 délky listu, asymetrické, zadní listový okraj silně ohrnutý do podoby váčku zadržujícího vodu; listové laloky obvykle šídlovité, zakončené špičkou tvořenou 3 – 10 buňkami v jedné řadě, vzácně zaoblené, okraje celokrajné nebo zubaté, zářez okrouhlý, obvykle podoby písmene U. Spodní listy chybějí.

Buňky listové se stěnami ± ztloustlými, bez rohových ztluštěnin. Siličná tělíska drobná, kulovitá, ve velkém počtu a rychle pomíjivá nebo chybějí.

Vegetativní rozmnožování pomocí jednobuněčných gem.

Převážně dvoudomé druhy. Androecea na zkrácených ventrálních větévkách nebo interkalárně na hlavní lodyžce, obalné listy nahloučené, v 3 – 20 párech, v paždí s l antheridiem. Gynaecea na zkrácených ventrálních větévkách, vzácněji i terminální na hlavní lodyžce, samičí obalné listy často zubaté až brvité. Periant z obalných listů daleko vyniklý, minimálně do poloviny trigonantní, směrem k ústí pozvolna zúžený, ústí vroubkované, zoubkované či brvité.

Štět tvořený 8 vnějšími a 4 vnitřními buňkami. Tobolka se stěnou dvouvrstevnou, vnější vrstva s protáhlými buňkami s čípkovitými ztluštěninami na každé druhé podélné stěně, polovina podélných stěn a příčné stěny bez ztluštěnin. Vnitřní vrstva s vertikálními ztluštěninami na podélných stěnách, ztluštěniny tangenciálně prodloužené, slabě poloměsíčité. Výtrusy 7 – 11 µm, jemně políčkované. Mrštníky 8 – 10 µm.

Osm druhů rodu je rozšířeno převážně v subtropech a tropech Ameriky a Asie; pouze jediný druh zasahuje do mírného pásma.

Poznámka (J. Kučera): při širší rodové interpretaci je možné rod Nowellia na základě předchozích publikovaných molekulárních studií včlenit do široce definovaného rodu Cephalozia, zahrnujícího rody Fuscocephaloziopsis, Pleurocladula, Schofieldia a Metahygrobiella (cf. Potemkin & Sofronova 2013). Možnost začlenění rodu Nowellia umožňuje i nejnovější obsáhlá fylogenetická studie čeledi (Feldberg et al. 2016).

Feldberg, K., J. Váňa, J. Krusche, J. Kretschmann, S. D. Patzak, Ó. A. Pérez-Escobar, N. R. Rudolf, N. Seefelder, A. Schäfer-Verwimp, D. G. Long, H. Schneider & J. Heinrichs. 2016. A phylogeny of Cephaloziaceae (Jungermanniopsida) based on nuclear and chloroplast DNA markers. Organisms Diversity & Evolution 16(4): 727–742.

Potemkin, A. D. & E. V. Sofronova. 2013. Taxonomic study on the genus Cephalozia in Russia and circumscription of the genus. Arctoa 22: 173–206.

Nowellia curvifolia (Dicks.) Mitt. – pařezovec křivolistý

Syn.: Jungermannia curvifolia Dicks., Cephalozia curvifolia (Dicks.) Dumort.

Rostliny zelené, bledě zelené, obvykle s růžovým až purpurovým nádechem, ve stáří hnědavé.

Lodyhy 7 – 20 (– 25) mm dlouhé, 0,4 – 0,8 mm široké, nevětvené nebo terminálně (typ Frullania), vzácněji ventrálně-interkalárně větvené, s ojedinělými bezbarvými rhizoidy.

Listy většinou příčně, nejvýše nepatrně šikmo podloženě vetknuté, vzájemně se kryjící, silně vyduté a asymetrické, zhruba do poloviny dvoulaločné, zadní listový okraj silně ohrnutý a vakovitý; listové laloky ukončené jednořadou, 2 – 10 buněk dlouhou špičkou, zářez okrouhlý. Spodní listy chybějí.

Buňky se stěnami rovnoměrně ztloustlými a neznatelnými ztluštěninami v rozích, 15 – 25 µm, na bázi prodloužené nejvýše na 30 µm, pouze buňky ve špičce laloků protáhlé, až 5× delší než široké. Kutikula hladká, nejvýše na vrcholcích laloků poněkud papilnatá. Siličná tělíska v počtu 20 – 50 drobných, rychle pomíjivých kulovitých kapiček nebo chybějí (? údaj založen na pozdějším pozorování).

Vegetativní rozmnožování pomocí gem, které se příležitostně tvoří na poněkud vystoupavých větvičkách, jsou téměř kulovité nebo oválné, bezbarvé, jednobuněčné, 15 – 20 µm.

Dvoudomý druh, avšak vzácně přítomny i autoické či paroické rostliny. Samčí rostliny štíhlejší, obalné listy ve 4 – 12 párech, silně vyduté, dvoulaločné, laloky kratší než u sterilních listů, nesoucí jedno antheridiu s dvouřadou stopkou. Gynaecea na zkrácených ventrálních větvích, samičí obalné listy ostře zašpičatělé, s okraji zoubkatými až brvitými. Periant téměř až k bázi silně trigonantní, poněkud zúžený k brvitému ústí.

Sporofyt viz popis rodu.

Ekologie: roste téměř výhradně na tlejícím dřevě převážně jehličnanů, pouze výjimečně na pískovcových skalách, vlhkých silikátových kamenech či na humusu skal, optimum výskytu v horských oblastech, vzácně v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 32: 224 – 230, 1983): porůznu až vzácně (úbytek vhodného substrátu!) v horských i podhorských oblastech a v Moravském krasu, hojnější pouze na Šumavě, v Novohradských horách a v Beskydách (v nižších polohách recentně např. rez. Týřov na Křivoklátsku, Borkovická blata u Soběslavi, údolí Libochovky v Purkareckém kaňonu, Žofinka na Třeboňsku, Lanžhot – prales Ranšperk).
Celkové: disjunktivně holarktický druh, známý z východní části Severní Ameriky, západní a střední Evropy a východní Asie, zasahující do tropů střední Ameriky a Asie (až na Papuu Novou Guineu).

Variabilita: v barvě rostlin, stupni asymetrie listů, délce špiček laloků, ústí periantu apod.

Možné záměny: prakticky vyloučena, nejvýše s jinými druhy rodu, které se však nevyskytují v Evropě.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (17.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 1.1 (11.10.2017): Poznámka k rodovému pojetí (J. Kučera).