Pedinophyllum (Lindb.) Lindb. – vápnomilka

Světle zelené, jasně zelené až poněkud olivově zelené koberce, podobné druhu Chiloscyphus polyanthos.

Lodyha poléhavá, nejvýše vrcholky vystoupavé, laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené. Rhizoidy poměrně časté, roztroušené na spodní straně lodyhy.

Listy střídavé, šikmo podloženě až téměř příčně vetknuté, ploše rozložené, zaobleně obdélné, celokrajné nebo velmi nepatrně na vrcholku vykrojené. Spodní listy vždy přítomny, drobné.

Buňky tenkostěnné, s nepatrnými nebo téměř chybějícími rohovými ztluštěninami. Siličná tělíska ve větším počtu, složená z drobných kuliček.

Nepohlavní rozmnožování pomocí gem chybí.

Autoické druhy. Androecea klasnatá, terminální, postupně interkalární, tvořená 4 – 8 páry výrazně vakovitých, drobnějších než ostatní listy obalných listů (androecea nápadně užší než ostatní partie sterilních listů), v paždí s jedním antheridiem. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyžek, někdy dvoulaločné nebo na okraji zubaté. Brakteoly nepatrné, mohou i chybět. Periant silně laterálně zploštělý, v horní části dvoulaločný, u ústí vroubkovaný, často směrem k jedné straně zkroucený.

Tobolka vejčitá, s 5-vrstevnou stěnou. Vnější vrstva s čípkovitými ztluštěninami, vnitřní s neúplnými poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy papilnaté, zhruba 12 – 15 µm v průměru, mrštníky 9 – 12 µm, tvořené dvěma šroubovicemi.

4 druhy, pouze jediný v Evropě i na našem území.

Pedinophyllum interruptum (Nees) Kaal. – vápnomilka přerušovaná

Syn.: Plagiochila interrupta (Nees) Dumort., Plagiochila pyrenaica Spruce, Pedinophyllum pyrenaicum (Spruce) H. Buch

Poměrně nízké světle až tmavě zelené koberce povlékající vápencové skály, výjimečně v kobercích či porostech jiných druhů mechorostů.

Lodyhy většinou 1 – 4 cm dlouhé a 2 – 4 mm široké, často laterálně-interkalárně větvené, poléhavé až plazivé, nejvýše gametangia vystoupavá.

Listy vzájemně se kryjící, téměř podélně vetknuté, ploše rozložené, nepatrně vyduté nebo téměř ploché, nesbíhavé, široce oválné, zaobleně čtverečné nebo krátce zaobleně obdélné, celokrajné nebo s ojedinělými zuby, nedělené nebo velmi nepatrně na vrcholku vykrojené. Spodní listy dobře zřetelné na mladých lodyhách, obvykle dvoudílné, tvořené jednou řadou buněk (nitkovité) nebo úzce kopinaté.

Buňky tenkostěnné, prakticky bez rohových ztluštěnin, v průměru 20 na okraji listů, 25 – 35 × 20 – 30 µm ve střední části listů. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 3 – 8 v buňkách, oválná, 8 – 10 × 5 – 7 µm, čirá nebo složená z drobných krůpějí.

Autoický druh. Androecea terminální, postupně interkalární, tvořená 4 – 8 hustě nahloučenými a silně vakovitými, na vnější straně zubem opatřenými samčími obalnými listy, které tvoří na první pohled nápadná androecea. Samičí obalné listy větší a poněkud více zubaté než sterilní listy. Periant vyniklý z obalných listů, na vrcholku zakřivený, ústí celokrajné nebo zubaté.

Sporofyt viz popis rodu.

Ekologie: obvykle na stinných, mírně vlhkých nebo suchých vápencových skalách se slabou vrstvou humusu.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 32: 27 – 34, 1983): porůznu vzhledem ke stanovištním nárokům: Českokrumlovsko, Český kras, Podkrkonoší, hojnější na moravských vápencích (zvláště v Moravském krasu).
Celkové: Severní Amerika vzácně (Massachusetts, Connecticut, Ohio), střední a jižní Evropa (zasahuje až do severní Afriky). Řada údajů neověřených (Alberta, Ontario, Illinois).

Variabilita: nepříliš variabilní druh, nejnápadnější odchylka byla popsána jako Plagiochila pyrenaica na základě zubatého až brvitého ústí periantu (typ má ústí periantu téměř celokrajné). Variabilní hlavně ve tvaru listů a případné zubatosti listů.

Možné záměny: plodné rostliny jsou charakteristické silně zploštělým, ohnutým periantem. Podobné perianty mají pouze druhy rodu Plagiochila, které odlišuje jiné postavení listů („plagiochiloidní“, tj. šikmo vetknuté se zadním okrajem nazpět sehnutým) a obvykle zubatý okraj listů. Ve sterilním stavu podobné druhy rodu Chiloscyphus mají vždy nápadně dvoudílné spodní listy s kopinatými (nikoliv niťovitými) laloky, často i se zubem na okraji. Druh Jungermannia atrovirens rostoucí na podobných stanovištích se odlišuje vejčitými listy a úplnou absencí spodních listů. Buněčná síť (zřetelné rohové ztluštěniny) a ekologie (jen výjimečně na humusu vápencových skal, spíše na borce stromů) odlišuje ve sterilním stavu druh Jamesoniella autumnalis.