Physcomitrella Bruch & Schimp. – čepenka

Syn.: Aphanorrhegma Sull.

Velmi malé jednoleté mechy tvoří volné až husté nízké trsy nebo i jednotlivě rostoucí. Protonema krátkodobé (nevytrvávající).

Lodyhy velmi krátké nebo až několik mm dlouhé, většinou nevětvené, zřídka jednoduše rozvětvené nebo tvoří při bázi mladé výhonky, na průřezu okrouhlé, střední svazek chybí nebo jen slabě vyvinut.

Horní a perichaetiální listy se k vrcholu zvětšují a tvoří ± zřetelnou listovou růžici.

Buňky v horní polovině listů obvykle kosníkové nebo nepravidelně šestiboké až obdélníkové, dole až úzce obdélníkové, na okraji (0) 1 – 2 řady užších buněk, které tvoří velmi nezřetelný lem. Žebro končí ve špičce nebo 3 – 10 buněk před špičkou.

Jednodomý; paroický, synoický nebo autoický.

Štět 0,1 – 1,5 mm dlouhý. Tobolka mezi listy ponořená nebo vyčnívá, přímá, téměř kulatá, nahoře ± zašpičatělá, hnědá, kleistokarpní. Buňky exothecia ± izodiametrické, slabě kolenchymaticky ztloustlé. Čepička mitrovitá nebo kápovitá. Výtrusy veliké, hustě ostnité.

Malý rod se 2 – 4 druhy (v závislosti na pojetí), zastoupen v Evropě, Asii, stř. Africe (Rwanda), Austrálii, Novém Zélandu a v Severní Americe. V Evropě roste jediný druh.

Physcomitrella patens (Hedw.) Bruch & Schimp. – čepenka odstálá

Syn.: Aphanorrhegma patens (Hedw.) Lindb.

Tmavě zelené rostliny do 5 mm vzrůstu.

Horní listy 0,5 – 0,9 × 1,6 – 2,8 mm, široce obkopinaté, eliptické nebo obvejčité (nad polovinou nebo v polovině nejširší), ± náhle ostře až tupě zašpičatělé, ploché nebo vyduté, na okraji ve špičce tupě zubaté. Dolní listy často s velmi krátkým žebrem nebo bez žebra.

Buňky v horní části čepele 35 × 17 µm, dolní obdélníkové, téměř bez chlorofylu, bazální kratší, oranžově zbarvené,

Paroický nebo synoický.

Štět velmi krátký (0,1 mm). Tobolka kulatá, až 1 mm v průměru, mezi listy ponořená. Čepička mitrovitá, na okraji nedělená, kryje jen špičku tobolky a snadno odpadává. Výtrusy 24 – 32 (– 37) µm, hnědé.

Ekologie: obnažená dna a břehy rybníků, kaluží a tůní, vlhká pole, zahrady, rýpaniny na vlhkých loukách, stinné lesní cesty, vždy jen na obnažené a vlhké jílovité nebo písčité půdě. Roste především v nížinách, vystupuje i do pahorkatin.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Pospíšil, Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., 74: 151-166, 1989): v Čechách méně častý druh, je uváděn z Plzeňska, okolí Prahy, Polabí a Českomoravské vrchoviny, na Moravě (zejména jižní, jihozápadní a střední) je hojnější. Pro své nepatrné rozměry a krátkověkost je zřejmě přehlížen.
Celkové: Evropa, Sibiř (střední a západní), Severní Amerika.

Variabilita: proměnlivá je délka a větvení lodyhy, tvar listů, délka žebra a přítomnost lemu. Menší rostliny se vzpřímeně rozestálými a pokroucenými, čárkovitě jazykovitými horními listy bývají označovány jako var. megapolitana Bruch & Schimp.

Možné záměny: jelikož sporogon je téměř vždy přítomen jde o snadno poznatelný mech. Tortula acaulon má tobolku skrytou přitisknutými obalnými listy (nejsou rozestálé), které mají jiný tvar, malé a pravoúhlé buňky, ve špičce papilnaté a zřetelně vybíhavé žebro. Není-li sporogon přítomen (např. u juvenilních rostlin), může být dosti obtížné mech spolehlivě rozlišit od Entosthodon fascicularis a druhů rodů Physcomitrium.

Ilustrace: BFNA.

Poznámka: P. patens se příležitostně kříží s jinými zástupci čeledi (zejména s druhy rodu Physcomitrium, s nimiž se často vyskytuje). Z našeho území je uváděn mezirodový kříženec Physcomitrella patens × Physcomitrium eurystomum z Lednických rybníků (Šmarda J., Preslia 24: 249-252, 1952). Kříženec má kleistokarpní tobolku, která je umístěna na prodlouženém štětu, takže mírně vyčnívá nad listovou růžici.