Platyhypnidium M. Fleisch. – pateřínka

Poměrně robustní, tmavě zelené až hnědavé, vodní nebo vlhkomilné mechy v obvykle hustých porostech.

Lodyhy poléhavé, na průřezu se středním svazkem, nepravidelně větvené s ± přímými větvemi, poměrně hustě až jehnědovitě olistěné na hlavních lodyhách i větvích. Pseudoparafylie trojúhelníkovité.

Lodyžní listy za sucha ± střechovitě přitisklé, za vlhka šikmo odstávající, široce vejčité, široce vejčitě kopinaté až okrouhlé, široce zašpičatělé do ostré nebo tupé špičky, větevní listy jen nepatrně menší a užší. Čepel jedno- nebo ± nepravidelně dvouvrstevná, rovná nebo nezřetelně podélně řáskatá, okraje ploché, více či méně zubaté. Žebro jednoduché, končící v horní části listu, nevybíhající do trnu.

Buňky ve střední části listu prodloužené, mírně rovnoměrně ztlustlé, krátce obdélníkovité křídelní buňky v obvykle nepříliš odlišené malé skupině.

Autoické. Perichaetiální listy nepříliš odlišeny.

Štět dlouhý, hladký. Tobolka nachýlená až vodorovná, prstenec po částech loupavý, víčko zobanité. Oba kruhy obústí dobře vyvinuté. Čepička kápovitá, hladká.

Téměř kosmopolitně rozšířený malý rod s dosud poměrně nejasným vymezením, patrně okolo 10 druhů, v Evropě 2 dobře vymezené druhy (P. riparioides a P. lusitanicum) a 2 taxony, jež jsou pravděpodobně somatickými mutanty P. riparioides – P. mutatum a P. grolleanum.

Poznámka: Vymezení rodu je dosud nepříliš jasné. Typem je asijské P. muelleri, výsledky fylogenetických analýz na základě sekvenování DNA pro evropské P. riparioides jsou zatím rozporuplné, jednou potvrzující oprávněnost oddělení rodu (Stech & Frahm, Bryobrothera 5: 203–212, 1999), jindy řadící druh do rodu Rhynchostegium, kam bylo v druhé polovině 20. stol. většinou řazeno (Ignatov & Huttunen, Arctoa 11: 245–296, 2003). Zde je přijato zařazení našich druhů do rodu Platyhypnidium spíše z praktických důvodů, protože druh P. grolleanum nebyl dosud do rodu Rhynchostegium nakombinován.

Klíč k určení druhů:

Platyhypnidium grolleanum Ochyra & Bednarek-Ochyra – pateřínka Grolleova

Rostliny středně velké, do 5 cm dlouhé, v hustých, lesklých, žluto- až hnědozelených kobercích. Lodyhy volně větvené, s řídce vyrůstajícími svazečky hnědých, hladkých rhizoidů.

Listy lodyžní nahloučené, za sucha slabě pokroucené, za vlhka šikmo odstávající, ploché až slabě vyduté, neřáskaté, nesbíhavé, ze slabě zúžené báze kopinaté nebo podlouhle vejčité, (1,2–) 1,7–2,5 × 0,7–0,9 mm, postupně dlouze zašpičatělé v plochou, obvykle ostrou špičku; okraje ploché, ostře nebo tupě pilovité v celé délce, čepel jednovrstevná nebo s občasnými dvouvrstevnými místy. Žebro jednoduché nebo před koncem krátce vidličnaté, silné, 80–120(–160) µm široké u báze, obvykle ± končící ve špičce, nevybíhající dorzálně v trn. Větevní listy velmi podobné, o něco menší.

Buňky ve střední části listu čárkovité, někdy s červíkovitě prohnutými stěnami, tenkostěnné nebo slabě rovnoměrně ztlustlé, někdy slabě konci prorátní, netečkované, 40–90 × 6–10 µm; buňky ve špičce kratší, rhombické, bazální kratší, ± obdélníkové, křídelní buňky prakticky nerozlišeny.

Vnitřní perichaetiální listy s velmi slabým až chybějícím žebrem.

Sporofyty neznámé.

Ekologie: na jediném známém nalezišti rostl na ostřikovaných silikátových kamenech v horském potoce v montánním stupni.

Rozšíření: Česká rep.: dosud znám pouze z typové položky, jíž je exsikát č. 250 (sub Hygroamblystegium fluviatile fo. dentatum Pilous, nom. nud. in sched.) sbírky Musci Čechoslovenici Exsiccati (ed. Z. Pilous), sbíraný Z. Pilousem v krkonošském Stříbrném potoce u Černého Dolu, ve výšce 730 m v roce 1946. Dosavadní pokusy o znovunalezení druhu na místě byly neúspěšné.
Celkové: endemický taxon našich Krkonoš, známý pouze z typové lokality.

Variabilita: není známa.

Možné záměny: Platyhypnidium riparioides – viz klíčové znaky.
Amblystegium fluviatile – liší se zejména širšími a kratšími buňkami listů.

Literatura: Ochyra R. & Bednarek-Ochyra H. 1999. Platyhypnidium grolleanum (Musci: Brachytheciaceae), a new species from the Sudetes (Central Europe). Haussknechtia Beiheft 9: 259–264.

Poznámka: Se vší pravděpodobností se jedná pouze o somatickou mutaci druhu P. riparioides, tak jako tomu je v případě dalšího podobného „evropského“ taxonu P. mutatum (viz Stech M. & Frahm J.-P., Journal of Bryology 21: 191–195, 1999).

Platyhypnidium riparioides (Hedw.) Dixon – pateřínka jehlicovitá

Syn.: Rhynchostegium riparioides (Hedw.) Cardot, Eurhynchium riparioides (Hedw.) P. W. Richards, *Platyhypnidium rusciforme M. Fleisch., nom. illeg., *Rhynchostegium rusciforme (F. W. Weiss ex Brid.) Schimp., nom. illeg.

Až 15 cm velké, tmavě zelené až černozelené nebo hnědozelené, vzácněji zlatavě hnědé rostliny v obvykle hustých porostech. Lodyhy rovnoměrně olistěné, nepravidelně větvené.

Listy za sucha přitisklé, za vlhka šikmo odstávající, na spodních a starších částech lodyh často erodované až na střední žebro, vejčité až vejčitě kopinaté s úzkou, nesbíhavou bází, postupně zúžené do ostré, poměrně široké špičky, ca. 1,6 – 2,4 × 0,8 – 1,4 mm. Čepel jednovrstevná, ± plochá, okraje zoubkaté ± od báze po špičku. Žebro dosahující ca. do 3/4 – 4/5 délky listu.

Buňky ve střední části listu ca. 6 – 11 × 50 – 100 µm.

Štět ca. 1 cm dlouhý, červený. Výtrusy 10 – 22 µm.

Ekologie: vodní mech, rostoucí na přeplavovaných a ostřikovaných kamenech a skalách (silikátových i vápencových), příležitostně i na jiných substrátech v čisté i eutrofní vodě menších potoků i větších řek, z nížin nad hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojně na celém našem území, v horských tocích vyšších poloh a nad hranicí lesa méně častý až sporadický.
Celkové: prakticky na celé severní polokouli kromě jihovýchodní Asie, na západní polokouli zasahuje až do severní části Jižní Ameriky.

Variabilita: druh je poměrně značně proměnlivý v habitu a zabarvení v závislosti na podmínkách stanoviště, mikroskopické znaky jsou však poměrně stálé.

Možné záměny: kombinace poměrně širokých, postupně zašpičatělých, neřáskatých, plochých listů s rovnoměrně zoubkatými okraji, úzké, nesbíhavé báze a málo odlišených křídelních buněk spolu s růstem na vlhkých stanovištích, zpravidla přímo ve vodním toku nebo jeho bezprostřední blízkosti dovoluje druh vcelku s jistotou rozeznat. Habitem a ekologií podobné druhy rodu Brachythecium (B. rivulare, B. populeum, B. rutabulum) mají obvykle sbíhavé báze listů, více vydutou, případně podélně řáskatou čepel, nápadněji odlišené křídelní buňky a okraje zoubkaté jen v horní části, druhy rodu Hygrohypnum mají buď vidličnaté nebo kratší střední žebro a jen nezřetelně zoubkaté okraje listů pod špičkou. Tvarem listu je rovněž podobný druh Rhynchostegium megapolitanum, je však drobnější, žlutozelený, s otočenou špičkou a zcela se vylučuje ekologicky (xerotermní trávníky na bazických substrátech a podobné biotopy). Platyhypnidium riparioides – viz klíčové znaky.
Oxyrrhynchium speciosum – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie na internetu: habitus rostlin (Wisconsin Bryophytes).

Poznámky k verzi:

Verze 0.1 (23.8.2006): Vytvoření předběžné verze textu.

Verze 1.0 (5.9.2006): Doplnění popisu Platyhypnidium grolleanum.