Splachnum Hedw. – volatka

Jedno- až dvouleté mechy tvořící světle zelené, měkké, volné polštáře nebo trsy, naspodu s purpurovým rhizoidálním vlášením.

Lodyhy jednoduché nebo pod vrcholem málo větvené, slabé, dole řídce, nahoře hustěji olistěné.

Listy měkké, vejčité až široce vejčité nebo vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, ve špičce někdy hrubě pilovité, žebro většinou končí před špičkou. Buňky v listu volné, velké, tenkostěnné, nahoře šestiboké nebo kosočtverečné, na bázi obdélníkové, na okraji užší.

Jednodomé (autoické) nebo dvoudomé, perigonia terminální, na samostatných větvích nebo lodyžkách, diskovitá. Obalné listy ploše hvězdicovitě rozložené, parafýzy v antheridiích přítomny. Archegonia většinou bez parafýz, obalné listy v menším množství.

Štět přímý, dlouhý (různé délky v jednom trsu) a slabý, zkroucený, pošvička krátká, vejčitá, se zřetelnou ochreou (límečkem, obepínajícím bázi štětu).

Tobolka vzpřímená, výtrusnice malá, vejčitá až krátce válcovitá, měkká. Apofýza širší než výtrusnice, odlišné textury i barvy u jednotlivých druhů, vysoce specializovaná na entomochorii (u některých druhů deštníkovitě nadmutá, purpurově červená nebo žlutě zbarvená). Buňky exothecia malé, kolenchymatické, nepravidelně čtvercovité, buňky apofýzy velké, tenkostěnné. Průduchy ve spodní části tobolky, faneroporní. Střední sloupek vyčnívající. Víčko ± mamilnaté, krátce klenuté. Prstenec chybí. Zuby obústí (16) tvořené srostlým exostomem a endostomem, po dvou sblížené v 8 párů, papilnaté, široce kopinaté, tupé, za sucha zpět ohnuté, za vlhka skloněné nad ústí výtrusnice. Výtrusy malé, 7 – 12 µm, hladké, žlutavé. Čepička dosahuje k apofýze, úzká, kuželovitá, na jedné straně obvykle rozdřípená.

Rod zahrnuje asi 10 druhů, vyskytujících se většinou na severní polokouli, v Evropě 7 druhů.

Klíč k určení druhů

Splachnum ampullaceum Hedw. – volatka baňatá

Rostliny 0,6 – 2 (– 4) cm vysoké, světle zelené, tvořící měkké, volné trsy. Lodyhy tenké, jednoduché nebo málo větvené, u nižších jedinců hustě, u vyšších řídce olistěné, na bázi s oranžovým nebo bledě hnědým hladkým rhizoidálním vlášením.

Listy zpříma odstálé, za sucha zkroucené, ze zúžené báze obvejčité, vejčitě kopinaté, od středu lístku dlouze zašpičatělé v úzkou špičku a hrubě pilovité dlouhými zuby, někdy však téměř celokrajné. Horní listy 3 – 4× delší než spodní. Žebro končí ve špičce nebo pod ní. Buňky velké, ± 25 µm široké, tenkostěnné, nepravidelně kosočtverečné až šestiboké, na okraji listu poněkud užší a světlejší, ve špici a pod ní 2 – 4× delší než široké.

Autoické nebo dvoudomé, samčí rostliny obvykle nižší než samičí, obalné listy velmi dlouhé a úzké s dlouhou pilovitou špičkou.

Štět tenký, chabý, 2 – 5 (– 10) cm vysoký, v mládí žlutý, později tmavě červený. Výtrusnice krátce až podlouhle válcovitá, nejprve žlutá, později žlutohnědá až rezavá, po vyprázdnění za sucha uprostřed poněkud zúžená. Apofýza velká, nadmutá, mnohem širší než výtrusnice, hruškovitá, dole pozvolna přecházející ve štět, za sucha vrásčitá, zpočátku žlutavě zelená, pak načervenalá, po dozrání purpurová. Buňky exothecia ± pravidelně čtyř- až šestiboké, tlustostěnné, v rozích slabě kolenchymatické. Víčko klenuté, kuželovité, tupé. Čepička malá, kuželovitá, po straně rozčísnutá. Zuby obústí mnohem kratší než tobolka, vetknuty těsně při jejím ústí, bledě žluté až intenzívně oranžové, za sucha se sklánějí a uzavírají ústí tobolky. Výtrusy malé (7 – 9 µm), kulaté až vejčité, hladké, sírově žluté.

Ekologie: podobná jako u předcházejícího druhu avšak méně často, vyskytuje se častěji i v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep.: vzácně v Krušných horách, Hrubém Jeseníku (doložen z Rejvízu, Pokluda 1978), okolí Hlinska, na Třeboňsku, poměrně často na Šumavě, historicky uváděn také z Jizerských hor.
Celkové: Evropa kromě jižní části, Kavkaz, severní Asie, východní Sibiř, Mongolsko, Japonsko, severovýchodní část Severní Ameriky.

Variabilita: délka lodyhy velmi variabilní i v rámci jednoho trsu, listy někdy velmi úzké, špička může být velmi dlouhá a nemusí být vždy pilovitá.

Možné záměny: velmi dobře rozeznatelný druh s charakteristickou hruškovitou, světle purpurovou apofýzou a s velmi měkkými listy, řídce a dlouze zubatými od špičky až téměř po střed listu. Ve sterilním stavu možno zaměnit s druhy rodu Tetraplodon, od nichž se liší méně ztenčenou špičkou listu s relativně kratšími buňkami.

Splachnum sphaericum Hedw. – volatka vejčitá

Syn.: Splachnum ovatum Hedw., Splachnum pedunculatum Lindb.

Rostliny 1 (– 3) cm vysoké, světle zelené, nepříliš lesklé, ve volných, měkkých trsech. Lodyhy přímé, jednoduché nebo málo větvené, dole řídce, nahoře hustěji olistěné. Na bázi lodyh bledé, oranžové nebo hnědavé, hladké rhizoidální vlášení.

Listy nahoře větší, za sucha svraštělé a zprohýbané, za vlhka zpříma odstálé, ze zúžené báze široce vejčité, náhle zúžené v krátkou nebo delší špičku, celokrajné, v horní části nízce drobně zoubkaté. Žebro končí těsně pod špičkou nebo v ní. Buňky velké, volné, 20 – 30 µm široké, ve špičce a pod ní 1 – 2× delší než široké, uprostřed listu většinou šestiboké nebo kosočtverečné, na bázi a při okrajích obdélníkové. Okraje listů často lemovány 1 – 2 řadami užších žlutavých buněk.

Dvoudomý. Samčí rostliny útlé, obalné listy antheridia ze široce obvejčité báze zúžené v protáhlou, odstávající celokrajnou špičku, parafýzy se zašpičatělými apikálními buňkami. Archegonia s 5 obalnými listy a bez parafýz.

Štět 3 – 10 (– 12) cm vysoký, tenký, často křivolaký, dole načervenalý, nahoře žlutý až zelený.

Tobolka malá, výtrusnice vejčitá až válcovitá, hladká, zpočátku žlutozelená, pak oranžová, hnědá až černohnědá, po vyprázdnění zkrácená a k bázi zúžená. Apofýza kratší než výtrusnice a jen o málo širší, obvejčitá nebo téměř elipčitá až okrouhlá ale nenadmutá, nejprve zelená, později tmavě purpurová až černavá, lesklá, za sucha vrásčitá. Buňky exothecia slabě kolenchymatické. Střední sloupek ve zralosti z tobolky daleko vyčnívající. Víčko krátce klenuté. Zuby obústí hluboko vetknuté (ca 80 µm pod ústím tobolky), ca 0,6 mm dlouhé, tupé. Výtrusy malé, 8 – 12 µm, bledě žluté až nahnědlé, hladké.

Ekologie: na výkalech zvěře na rašeliništích a ve vlhkých horských smrčinách.

Rozšíření: Česká rep.: relativně často v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, příležitostně v Krušných a Jizerských horách, na Šumavě a na Králickém Sněžníku.
Celkové: Evropa kromě jižní části, severní a střední Asie, Grónsko, Severní Amerika.

Variabilita: velmi variabilní druh ve všech znacích, hlavně ve tvaru listu: kromě typických obvejčitých jsou časté listy daleko užší až lopatkovité. Variabilní je také délka listové špičky a okraj listu bývá někdy více pilovitý (zvláště na dlouhých špičkách). Také délka a barva štětu bývá rozdílná.

Možné záměny: v suchém stavu lze zaměnit s Tetraplodon mnioides, který však má užší listy, pevnější štět a protáhlejší apofýzu.
Splachnum ampullaceum – viz klíčové znaky.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (6.2.2007): Vytvoření textu aktualizací verze z roku 1999.