Splachnaceae Grev. & Arn. – volatkovité

Akrokarpní mechy tvořící většinou jasně zelené řídké trsy nebo husté polštáře. Lodyha přímá, útlá, měkká, pětihranná, naspodu s četnými hladkými nebo papilnatými rhizoidy, centrální svazek dobře ohraničen, mohutný, hyalodermis chybí.

Listy v 5 až 8 řadách, jednovrstevné, měkké, vyduté, většinou na konci lodyhy větší a nahloučené, vejčité, široce vejčité až obvejčité, s ostrou špičkou nebo zaokrouhlené, celokrajné nebo pilovité. Žebro tenké, ale na bázi silné, končí pod špičkou nebo ve špičce listu.

Buněčná síť volná, buňky velké, hladké, tenkostěnné, s malým obsahem chlorofylu. V horní části listu a uprostřed jsou buňky kosočtverečné nebo šestiboké, na bázi a při okrajích obdélníkové, užší.

Vegetativní rozmnožování zřídka, pomocí rhizoidálních gem (Tayloria).

Jednodomé (autoické) nebo dvoudomé. Androeceum terminální, na speciálních rostlinkách nebo větvích. Antheridia protáhlá, krátce stopkatá, s četnými dlouhými kyjovitými parafýzami, obalné listy široce a ploše rozložené. Archegonia obvykle bez parafýz.

Štět přímý, slabý nebo silný, krátký až velmi dlouhý. Pošvička většinou krátká, vejčitá, se zřetelně vyvinutou ochreou (límečkem, obepínajícím bázi štětu). Tobolka většinou stegokarpní (kleistokarpní u druhu Tetrapolodon paradoxus a u rodu Voitia), přímá a symetrická. Výtrusnice okrouhlá až krátce válcovitá, apofýza nápadně zbarvená nebo stejné barvy jako výtrusnice, nafouknutá a širší, nebo stejně dlouhá jako výtrusnice a užší až stejně široká. Buňky exothecia malé, ztlustlé, buňky apofýzy větší a méně ztlustlé. Průduchy faneroporní. Víčko krátké, vyklenuté, kuželovité. Prstenec zpravidla chybí. Střední sloupek v době zralosti někdy vyčnívá v důsledku vlastního prodloužení nebo v důsledku zkrácení tobolky. Obústí složité a charakteristické stavby, diplolepidní, tvořené 8 nebo 16 zuby (u Tayloria splachnoides po podélném rozdělení 32), po dvou až čtyřech sblíženými. Výtrusy velmi malé, ± hladké, kulaté až vejčité, uvolňují se v chomáčích ulpívajících na okrajích středního sloupku a tobolky.

Většinou koprofilní mechy, u poloviny zástupců čeledi vyvinuta entomochorie (u výtrusných rostlin unikátní). Rostou převážně v horách na vlhkém humusu, živočišných výkalech, mršinách, případně na odumřelých zbytcích rostlinných těl. Čepička malá a hladká, kápovitá.

Většinou boreálně rozšířená čeleď s více než 70 zástupci v sedmi rodech po celém světě, v Evropě zastoupena pěti a v ČR třemi rody.

Literatura:

Malkovský K. M. (1934): Splachnaceae Československé republiky se zvláštním zřetelem k Čechám. – Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech XVII/5, Praha.

Koponen A. (1977): The peristome and spores in Splachnaceae and theirs evolutionary and systematic significance. Bryophytorum Bibliotheca 13: 535–567.

Koponen A. (1982): On the structure and function of the peristome in Splachnaceae. Journal of the Hattori Botanical Laboratory 53: 73–98.

Koponen A. (1990): Entomophily in the Splachnaceae. Botanical Journal of the Linnean Society 104: 115–127.

Klíč k určování rodů:

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (6.2.2007): Vytvoření textu aktualizací verze z roku 1999.