Tetraplodon Bruch & Schimp. – souzubka

Vytrvalé mechy rostoucí v polštářcích hustě propletených hnědým hladkým rhizoidálním vlášením. Lodyhy přímé, na příčném řezu pětiúhlé s dobře ohraničeným centrálním svazkem.

Listy přímo odstálé, měkké, vyduté, eliptické, obvejčité až kopinaté, náhle v dlouhou, jemnou, šídlovitou špičku protáhlé, zřídka nepravidelně pilovité, na okrajích ploché s řadou poněkud širších buněk. Vrcholové listy ± nahloučené a jen o málo větší než spodní. Žebro končí ve špičce nebo pod ní. Buňky volné, většinou obdélníkové, tenkostěnné nebo v horní části prodlouženě šestiboké a ± tlustostěnné.

Jednodomé (autoické). Antheridia na prodloužených větvích.

Štět přímý, krátký nebo středně vysoký, žlutý nebo hnědavý, obvykle dosti silný, málo kroucený, k bázi tenčí. Pošvička krátká, většinou vejčitá, se zřetelnou ochreou. Tobolka symetrická, přímá nebo mírně nakloněná, výtrusnice krátce válcovitá, malá, hnědá, podobně zbarvená jako apofýza, která je většinou širší a delší, obvejčitá, kuželovitá nebo hruškovitá, hnědá až černočervená. Průduchy četné. Exotheciální buňky uprostřed výtrusnice většinou isodiametrické, směrem k okrajům prodloužené, se stěnami rovnoměrně ztlustlými. Víčko vysoce vyklenuté nebo tupě kuželovité. Prstenec obvykle chybí. Střední sloupek nevyčnívá, zpočátku přikryt obústními zuby, po odpadnutí víčka se scvrkává. Zuby obústí v počtu 16, tvořené srostlým exostomem a endostomem, vetknuty hluboko pod ústím tobolky, kopinaté, zpočátku téměř k polovině délky sblíženy po 4, později po 2, za vlhka jsou skloněny nad ústí tobolky, za sucha zpět ohnuty k vnější stěně tobolky. Výtrusy malé, ± hladké, elipsoidní. Čepička malá, kuželovitá, kápovitá a na jedné straně rozdřípená.

Rod se vyskytuje ve 13 druzích na celém světě, převážně na severní polokouli, v Evropě 6 druhů. Horské mechy rostoucí na půdě bohaté humusem, na ztrouchnivělých mrtvých tělech zvěře nebo na jejích výkalech, i ve skalních sutích, spíše na sušších místech.

Klíč k určení druhů

Tetraplodon angustatus (Hedw.) Bruch & Schimp. – souzubka zúžená

Tvoří husté, většinou pyramidální, světle zelené a měkké polštářky, 1 – 6 cm vysoké. Lodyhy tenké, ve spodní části s hustým hnědočerveným rhizoidálním vlášením, ± řídce olistěné, často tvoří tenké výhonky.

Listy měkké, konkávní, přímo odstálé, úzce vejčité až dlouze kopinaté, pozvolna zúžené v útlou šídlovitou špičku, nahoře řídce a ostře nepravidelně pilovité, jen perichaetiální listy celokrajné. Žebro končí ve špičce. Buňky tenkostěnné, nahoře obdélníkové nebo šestiboké, 12 – 16 µm, uprostřed listu 15 – 25 µm široké, směrem k bázi prodloužené a obdélníkové.

Štět krátký, do 5 mm vysoký, ztuha vzpřímený a silný, žlutavý nebo červenožlutý. Tobolka sotva přečnívá špičky vrcholových lístků, přímá nebo mírně nakloněná, výtrusnice malá, krátce válcovitá až vejčitá, světle hnědá, ve zralosti červenohnědá a pod ústím poněkud stažená. Apofýza hruškovitá, poněkud širší a světlejší než výtrusnice a skoro 2× delší. Střední sloupek nevyčnívá. Víčko dosti vyklenuté, kuželovité a tupé, žluté až rezavé. Prstenec chybí. Buňky exothecia většinou isodiametrické, s mírně ztlustlými podélnými stěnami. Buňky apofýzy širší, většinou obdélníkové. Průduchy jen v horní části apofýzy, četné. Obústní zuby (16) hluboce vetknuté, 100 µm pod ústím tobolky, 340 µm dlouhé, až doprostřed po dvou spojené, červenožluté. Čepička úzká, ostře zašpičatělá, zpočátku sahá až do poloviny apofýzy, později šikmo překrývá jednu stranu tobolky. Výtrusy 8 – 11 µm, bledě žluté, hladké.

Ekologie: roste na humózní půdě, na kamenech překrytých humusem, na vývratech i na ztrouchnivělém dřevě v horách. Na vlhčích místech exempláře řidší a vyšší.

Rozšíření: Česká rep.: recentně velmi vzácně v Krkonoších (Labský důl), na Šumavě (Kyselovský les, okolí Kašperských Hor), na Vyšebrodsku (NPR Čertova stěna – Luč).
Celkové: Evropa kromě jižní části, Sibiř, Čína, Japonsko, severní část Severní Ameriky.

Variabilita: málo variabilní druh, kolísá ve velikosti, a to i u exemplářů z jedné lokality.

Možné záměny: dobře poznatelný druh podle pyramidálních polštářů a četných, jen mírně vyčnívajících tobolek.

Tetraplodon mnioides ([Sw. ex] Hedw.) Bruch & Schimp. – souzubka mechovitá

Roste ve žlutozelených hustých, měkkých polštářích 1 – 4 (– 6) cm vysokých. Lodyhy mohutné, až k vrcholu porostlé rhizoidy, hustě olistěné, na starších částech se tvoří četné tenké výhonky.

Listy všechny téměř stejně velké, měkké, vyduté, za vlhka přímo odstálé, za sucha scvrklé, obvejčité, vejčitě kopinaté, pozvolna nebo náhle zúžené v dlouhou šídlovitou zkroucenou špičku, celokrajné nebo v horní části někdy s několika nezřetelnými zuby. Žebro na bázi rozšířené, končí v šídlovité špičce. Buňky ± tenkostěnné, v horní části listu převážně obdélníkové, 16 – 20 µm široké, uprostřed listu 15 – 25 µm.

Štět silný, ztuha vzpřímený, 1 – 3 cm dlouhý, zpočátku červenavě žlutavý, později červený až hnědočervený, za sucha podélně rýhovaný. Tobolka přímá, výtrusnice krátce válcovitá až úzce elipsovitá, za sucha svraskalá, nejprve zelenočervená až hnědavá, později černohnědá. Apofýza hruškovitá, přibližně stejné barvy jako výtrusnice, zpočátku

užší, později širší a ± 2× delší než výtrusnice. Exotheciální buňky silně ztlustlé, v horní části výtrusnice ± isodiametrické, níže prodlouženě kosočtverečné. Buňky apofýzy širší a tenkostěnné nebo mírně ztlustlé. Průduchy četné, skoro po celém povrchu apofýzy. Víčko tupě kuželovité, na juvenilních rostlinách sytě oranžové, později purpurové. Prstenec jednoduchý, rozpadavý v jednotlivé buňky. Obústní zuby (16) jen na bázi spojené, vetknuté 60 µm pod ústím tobolky, až 0,5 mm dlouhé, hnědé, hustě a jemně papilnaté. Čepička nažloutlá, sahá až ke středu tobolky. Výtrusy malé, 9 – 12 µm, hladké, žlutozelené nebo žluté.

Ekologie: roste ve vyšších nadmořských výškách na humusu, na pařezech a v jizvách stromů, ve skulinách skal, i na poněkud sušších místech.

Rozšíření: Česká rep.: recentně Adršpach, Šumava, všude velmi vzácně, historicky uváděn z Krkonoš (Obří důl, mezi Pomezními boudami a Sněžkou, Roemer, Nees) a z Adršpašských skal (Sendtner, Velenovský).
Celkové: Evropa, severní a střední Asie, Sachalin, Čína, Japonsko, Severní, Střední a Jižní Amerika, Grónsko, Nová Guinea, Austrálie.

Variabilita: velmi variabilní druh především ve tvaru listu a špičky.

Možné záměny: Splachnum sphaericum – viz poznámku pod tímto druhem.
Tayloria tenuis – liší se pilovitými listy s krátkou špičkou a žebrem končícím pod špičkou.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (6.2.2007): Vytvoření textu aktualizací verze z roku 1999.