Tayloria Hook. – mrvenka

Rostliny relativně malé až středně velké, zelené až žlutozelené, tvoří nepříliš husté polštáře. Lodyha krátká, přímá nebo vystoupavá, naspodu porostlá červeným vlášením, nahoře hustěji olistěná, několikrát dichotomicky větvená, s dobře ohraničeným centrálním svazkem, na průřezu pětihranná.

Listy měkké, vejčité, obvejčité až prodlouženě lopatkovité, zúžené v ostrou špičku nebo jazykovité. Okraje listů jsou dole ohrnuté, nahoře ploché a ostře nebo tupě pilovité nebo listy celokrajné, nanejvýš s několika tupými zuby v horní části. Žebro tenké, končí pod špičkou. Buňky velké, tenkostěnné, volné, obdélníkové nebo v horní části listu kosočtvercové až šestiboké, dole prodloužené.

Vegetativní rozmnožování pomocí rozmnožovacích tělísek v rhizoidálním vlášení (T. serrata).

Jednodomé (autoické nebo synoické, naše druhy autoické). Gametangia terminální, antheridia i archegonia s kyjovitými parafýzami, obalné listy stejné jako lodyžní.

Štět tenký, prodloužený, za sucha zkroucený a podélně rýhovaný, červený. Pošvička krátká a tlustá, ochrea rozdřípená. Tobolka přímá nebo mírně nakloněná, výtrusnice válcovitá až vejčitá, zvolna přecházející v ± stejně dlouhou ale užší hruškovitou apofýzu, jež po dozrání dále neroste. Tobolka se po vyprázdnění zkracuje. Exotheciální buňky okrouhlé, s ± laločnatě ztlustlými stěnami, buňky apofýzy protáhlé, průduchy četné. Víčko kuželovité, špičaté nebo tupé, prstenec chybí. Střední sloupek na konci kloboukovitě zploštělý, většinou daleko vyčnívající. Obústí tvořeno 16 dlouhými, silně hygroskopickými zuby, které jsou hluboko vetknuté, po dvou sblížené nebo až k bázi rozdělené ve dvě ramena (pak zdánlivě v počtu 32), za vlhka nad ústí tobolky skloněné a spirálovitě svinuté, za sucha zpět ohrnuté a přitisknuté k zevní stěně tobolky. Výtrusy malé a ± hladké nebo velké a papilnaté, žluté nebo zelenavé. Čepička kuželovitá, dole zúžená a rozdřípená.

Vytrvalé horské mechy rostoucí na vlhkém humusu, tlejících rostlinách i zbytcích těl živočichů, na vlhké půdě prosycené výkaly i na ztrouchnivělých kmenech. Kosmopolitní rod celkem s 65 druhy, v Evropě zastoupen osmi druhy.

Klíč k určení druhů

Poznámka: Opiz (1852) uvedl z našeho území bez konkrétní lokality další druh, Tayloria froelichiana (Hedw.) Mitt. ex Broth. Veselsky (1860) tento údaj přejímá a Matouschek (1906) následně uvádí, že nenašel v herbáři PR ani jiném doklad, a tím patrně považoval tento údaj za vyloučený. Z fytogeografického hlediska se skutečně jedná o nanejvýš nepravděpodobný údaj.

Tayloria splachnoides (Schleich. ex Schwägr.) Hook. – mrvenka volatkovitá

Rostliny světle zelené, v 1 – 4 cm vysokých trsech nebo volných polštářích, dole s červeným, jemně papilnatým rhizoidálním vlášením.

Listy přímé, mírně kýlnaté, za sucha přitisklé, lopatkovité nebo podlouhle kopinaté až obvejčité, pozvolna zúžené v okrouhlou, krátkou vydutou špičku, okraj v horní části listu hrubě a nepravidelně pilovitý, ve spodní části hladký a úzce podhrnutý. Žebro končí pod špičkou. Buňky volné, 30 – 40 × 40 – 70 µm veliké, tenkostěnné, někdy v rozích nepatrně ztlustlé, velmi pravidelné, často uspořádané v pravidelných rovnoběžných řadách, krátce obdélníkové nebo šestiboké, v horní polovině kosočtverečné, dole prodloužené, obdélníkové.

Štět silný, až 5 cm vysoký, žlutočervený, pravidelně dole vpravo a nahoře slabě vlevo zkroucený. Tobolka vzpřímená nebo trochu nakloněná, světle hnědá. Výtrusnice podlouhle válcovitá, až 4 mm dlouhá, zpočátku zelenožlutá, po vyprázdnění světle hnědá, později velmi zkrácená a pod ústím mírně zúžená. Dole zvolna přechází ve světle hnědou, ± stejně dlouhou, užší apofýzu. Střední sloupek vyčnívá daleko (jeho vyčnívající část dosahuje až dvojnásobné délky tobolky). Víčko téměř jako polovina tobolky dlouhé, vysoce kuželovité. Buňky exothecia většinou nepravidelně oválné se silně ztlustlými horizontálními stěnami. Buňky apofýzy prodloužené, obdélníkové, průduchy velké, četné. Obústí silně hygroskopické, tvořeno 16 velmi dlouhými zuby (i > 1 mm), které se po odvíčkování rozdělí ve 32 ramen, za vlhka zuby spirálovitě dovnitř stočeny, za sucha zpět ohrnuty, jasně oranžově rezavé až červenohnědé. Výtrusy 14 – 18 µm, kulaté až oválné, velmi jemně papilnaté, hnědozelené. Čepička na bázi stažená, dlouhá, kuželovitá.

Ekologie: Roste na humózních a vlhkých zastíněných místech v horských lesích, typicky pod kapradím, často s jinými druhy mechů (např. Hypnum callichroum, Rhizomnium sp. div.), případně na trouchnivějících rostlinných či živočišných zbytcích.

Rozšíření: Česká rep.: vymizelý druh, doložen z Hrubého Jeseníku (1839, Vysoký vodopád, Sendtner), nelze vyloučit historický výskyt v Krkonoších (doložen z polské strany pohoří – 1889, Sendtner), publikován také z Králického Sněžníku (Hruby 1915).
Celkové: Střední a severní Evropa, Itálie, Kavkaz, Nepál. Mongolsko, Japonsko, Grónsko, Severní Amerika.

Variabilita: druh variabilní především v délce lodyhy a šířce listů.

Možné záměny: dobře poznatelný druh podle velmi dlouhých, spirálně stočených obústních zubů, ve zralosti rozdělených ve 32 hrotů. Od zbývajících dvou českých zástupců rodu se také liší okrouhlou, krátce zašpičatělou špičkou listu.
Tayloria tenuis – má kratší víčko, kratší červenočerné zuby obústí a menší výtrusy.

Poznámka: Z polské části Krkonoš nedaleko hranic České republiky (údolí Łomniczky – tzv. Melzrův důl) byl uváděn ještě velmi podobný druh Tayloria acuminata Hornsch. (T. splachnodies var. acumianta (Hornsch.) Huebener). Tvoří pěti- až sedmibuněčné rhizoidální gemy podobně jako T. serrata, od níž se liší obústními zuby, rozštěpenými ve 32 ramen (jako u T. splachnoides). T. acuminata roste v Alpách, severní Evropě, Severní Americe, Grónsku, na Sibiři a ve střední Asii.

Tayloria serrata (Hedw.) Bruch & Schimp. – mrvenka pilovitá

Roste ve volných, nepravidelných, živě zelených, až 3 cm vysokých polštářích. Lodyhy porostlé bohatě rozvětveným, purpurovým, papilnatým rhizoidálním vlášením. Plodné lodyhy obvykle poléhavé.

Listy mírně kýlnaté, za sucha málo zkroucené, dlouze obvejčité až lopatkovité, pozvolna zúžené v ostrou špičku. Špička listu zpět ohnutá, krátká. Okraj listu dole plochý, úzce ohrnutý, v horní části a nepravidelně tupě pilovitý. Žebro končí pod špičkou. Buněčná síť volná, buňky kosočtverečné nebo obdélníkové, 30 – 40 × 40 – 60 µm, dole prodloužené.

Vegetativní rozmnožování pomocí rhizoidálních gem. Gemy hnědé, podlouhle eliptické, ca. 45 × 150 – 200 µm, tvořené řadou (4–) 5 (–8) buněk.

Sporofyty zřídka přítomny. Štět 1 – 3 cm vysoký, velmi silný, žlutočervený až červený, na průřezu okrouhlý, podélně nerýhovaný. Tobolka vzpřímená, zpočátku žlutavá až hnědá, ve zralosti černohnědá, jen málo zkrácená. Výtrusnice vejčitá, zúžená ve stejně dlouhou nebo o málo delší apofýzu. Střední sloupek se brzy smršťuje a zkracuje, proto jen zřídka a krátce vyčnívá. Buňky exothecia v horní části tobolky většinou kulatě šestiboké se silně ztlustlými příčnými stěnami, ve spodní části ± isodiametrické, se stejnoměrně ztlustlými stěnami. Buňky apofýzy prodloužené, průduchy četné. Víčko dosti vysoko klenuté, polokulovité. Zuby obústí (16) vetknuty až 200 µm pod ústím výtrusnice, zpočátku po dvou sblížené, žlutavé, později volné, tmavě purpurově až hnědé, zpět ohnuté a k zevní straně výtrusnice lehce přitisknuté. Výtrusy četné, žlutozelené, v průměru 9 – 13 µm, hladké. Čepička dole rozdřípená, bledá.

Ekologie: na vlhké humózní půdě, výkalech a výkaly prosycené zemi, i na ztrouchnivělém dřevě. Horský druh jen výjimečně sestupující na demontánní stanoviště.

Rozšíření: Česká rep.: historicky uváděný z Krkonoš (z české strany pohoří z Obřího dolu – Limpricht, od Luční boudy, Bílé a Dívčí louky), Jizerských hor (ze Smrku, Milde), z Milešovky (Velenovský), z okolí Karlových Var (Plattenberg, Bauer), ze Šumavy (Milde bez bližší lokalizace, Velenovský uvádí Roklan – Sendtner a Javorské jezero – Molendo), z Adršpachu (Sendtner), Hrubého Jeseníku (odtud pouze nevěrohodné údaje: Hein, Kolenati), recentně z Českého středohoří (Boreč u Lovosic).
Celkové: Severní Evropa a hory střední Evropy, Kavkaz, střední Asie, Grónsko, Severní Amerika.

Variabilita: variabilní v celkové velikosti a ve velikosti rozmnožovacích tělísek.

Možné záměny: od ostatních druhů rodu v ČR se liší přítomností rhizoidálních gem. Na rozdíl od T. tenuis má charakteristicky zpět ohnutou špičku listu, tobolka je širší a buňky apofýzy jsou kratší, sloupek téměř nevyčnívá.

Tayloria tenuis (Dicks. ex With.) Schimp. – mrvenka štíhlá

Syn. Tayloria serrata var. tenuis (Dicks. ex With.) Bruch & Schimp.

Rostliny 0,5 – 3 cm vysoké, žluté až žlutozelené, tvořící často lesklé polštářky, jež jsou měkčí a útlejší než u T. serrata. Lodyha na bázi červenavá, dole s nahnědlým, málo větveným rhizoidálním vlášením, bez gem.

Listy měkké, velmi jemné, mírně kýlnaté, spodní menší, z úzké báze obvejčité až lopatkovité, krátce a ostře zašpičatělé. Špička listu přímá nebo lehce zakřivená. Okraj listu dole úzce ohrnutý, nahoře plochý a ve špičce tupě pilovitý. Žebro zvláště na bázi mohutné, hnědavé, končí pod špičkou. Buňky volné, podobné jako u T. serrata, nahoře šestiboké, kosočtverečné nebo obdélníkové, dole v listu prodloužené.

Štět 2 – 4 cm vysoký, silný, i když slabší než u T. serrata, slabě podélně rýhovaný, dole vpravo a nahoře vlevo zkroucený, tmavě červený, se stářím od vrchu černá. Tobolka vzpřímená, po odvíčkování velmi zkrácená, s širokým ústím, ve zralosti černohnědá. Výtrusnice malá, vejčitá, náhle zúžená v apofýzu kratší než výtrusnice. Střední sloupek daleko vyčnívá. Víčko vyklenuté nebo tupě kuželovité. Buňky exothecia krátké a dosti široké, buněčné stěny ± laločnatě ztlustlé. Buňky apofýzy nepravidelně obdélníkové, dole prodloužené, průduchy obvykle málo četné. Obústí podobné jako u T. serrata, ale zuby tmavohnědé, velmi lesklé, delší a po dozrání tobolky velmi těsně přilehlé k jejím stěnám. Výtrusy žluté až žlutozelené, hladké, v průměru 9 – 13 µm.

Ekologie: roste podobně jako T. serrata na rozkládajícím se organickém materiálu, na výkalech, případně výkaly prosáklém humusu na zastíněných vlhkých místech v horách.

Rozšíření: Česká rep.: recentně velmi vzácně v Krkonoších, Adršpašských skalách, na Králickém Sněžníku (doložen v r. 1999) a v Novohradských horách, historicky také z Jizerských hor (Smrk, Ludwig), Hrubého Jeseníku (Skřítek, Šmarda) a Slezska (bez bližší lokalizace, Opiz).
Celkové: Evropa, Severní Amerika, Grónsko, Sibiř, střední Asie.

Variabilita: variabilní ve velikosti trsů a výšce lodyh, tvaru listu, síle štětu a tvaru a barvě tobolky. Zuby obústí však ve zralosti vždy těsně přilehlé.

Možné záměny: Tetraplodon mnioides – viz poznámku pod tímto druhem.
Tayloria splachnoides – viz poznámku pod tímto druhem.
Tayloria serrata – viz poznámku pod tímto druhem.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (6.2.2007): Vytvoření textu aktualizací verze z roku 1999.