Adelanthaceae Grolle – adelantovité

Syn.: Jamesoniellaceae He-Nygrén, Juslén, Ahonen, Glenny & Piippo

Dnešní pojetí zahrnuje dvě dříve odlišované čeledi Adelanthaceae s. str. a Jamesoniellaceae (cf. Feldberg et al. 2010). Společnými znaky je přítomnost ventrálně-interkalárních větví (často v podobě flagel), vejčitého až válcovitého hranatého periantu se zúženým ústím, častým srůstem obalných listů a brakteol a 4 – 7-vrstevnou stěnou periantu.
U podčeledi Adelanthoideae se vyskytují zakřivené listy a gametangia na zkrácených bazálních větvičkách, u podčeledi Jamesonielloideae jsou listy ploché, nejvýše zakřivené, gametangia jsou na hlavních lodyhách (gynaecea jsou terminální, androecea postupně interkalární)

Celkem 10 rodů, v Evropě dva druhy rodu Adelanthus (pouze atlantská Evropa) a 2 druhy rodu Syzygiella (u nás jediný).

Feldberg K., Váňa J., Long D.G., Shaw A.J., Hentschel J., Heinrichs J. (2010) A phylogeny of Adelanthaceae (Jungermanniales, Marchantiophyta) based on nuclear and chloroplast DNA markers, with comments on classification, cryptic speciation and biogeography. Molecular Phylogenetics and Evolution 55(1): 293–304.

Syzygiella Spruce – vidoňka

Syn.: Jamesoniella (Spruce) Carrington

Rostliny v rozsáhlých zelených, žlutozelených, hnědozelených, oranžových až purpurových kobercích nebo vtroušené mezi jiné druhy mechorostů.

Lodyhy poléhavé či vystoupavé, nepříliš hojně terminálně (typ Frullania) nebo spíše laterálně-interkalárně (typ Plagiochila) větvené. Rhizoidy roztroušené, nepříliš časté. Listy vstřícné nebo střídavé, velmi šikmo podloženě nebo téměř příčně vetknuté, okrouhlé, oválné, zaobleně obdélníkové až zaobleně čtvercové či jazykovité, obvykle ploše rozložené, nedělené nebo dvoulaločné, celokrajné nebo na okraji s nevelkými zuby. Spodní listy poměrně malé, kopinaté, obvykle přítomné pouze poblíž vrcholků lodyh. Buňky tenkostěnné s menšími či většími rohovými ztluštěninami, kutikula hladká nebo bradavčitá. Siličná tělíska ve větším počtu, obvykle složená z drobných krůpějí.

Nepohlavní rozmnožování chybí.

Dvoudomé druhy. Androecea zprvu terminální, postupně interkalární, samčí obalné listy vakovité, na předním okraji s lalokem nebo zubem, v paždí s 1 – 2 antheridii se stopkou 2 – 4řadou. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy nápadně odlišné od listů sterilních lodyh, obvykle zubaté nebo brvité. Brakteoly přítomny, většinou nejsou zubaté. Periant válcovitý, vejčitý až vřetenovitě oválný, v horní části 4 – 5-laločný, ústí brvité, vzácně pouze vroubkované.

Štět tvořen množstvím nediferencovaných buněk. Tobolka vejčitá, se stěnou 4 – 5-vrstevnou; vnější vrstva s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami.

Celkem 35 – 40 druhů rozšířených převážně v tropech; ze 2 druhů rostoucích v Evropě je jeden druh znám pouze z Makronésie.

Poznámka: Rod Jamesoniella byl synonymizován s převážně tropickým rodem Syzygiella ve výše citované práci Feldberg et al. (2010). Dříve do rodu Jamesoniella řazený druh J. undulifolia byl přenesen do monotypického rodu Biantheridion.

Syzygiella autumnalis (DC.) K. Feldberg, Váňa, Hentschel & Heinrichs – vidoňka podzimní

Syn.: Jamesoniella autumnalis (DC.) Steph., Jamesoniella subapicalis (Nees) Schiffn., Jamesoniella schraderi p.p.

Zelené, vzácněji nahnědlé nebo poněkud načervenalé koberce, někdy promíšené dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy plazivé či poléhavé s vrcholy vystoupavými, 1 – 3,5 cm dlouhé, větvení nehojné, terminální a laterálně-interkalární. Rhizoidy početné po celé spodní straně lodyhy.

Listy šikmo podloženě vetknuté, vzájemně se kryjící, vzácně oddálené, nepatrně na dorzálním okraji sbíhavé, od lodyhy odstávající, zaobleně čtvercové až zaobleně obdélné, obvykle delší než široké, na vrcholku zaoblené nebo mírně vykrojené. Spodní listy nepatrné, kopinaté, obvykle přítomné pouze na vrcholcích lodyh a postupně přecházející ve slizové papily až mizí úplně.

Buňky tenkostěnné se zřetelnými, nikoliv však uzlovitě ztloustlými rohovými ztluštěninami, na okrajích listů 20 – 28 µm, ve střední části 30 – 40 × 25 – 35 µm, na bázi někdy až na 40 – 50 µm prodloužené. Kutikula téměř hladká nebo slabě až silně papilnatá. Siličná tělíska v počtu 7 – 20 v buňce, složená z drobných krůpějí, oválná, 6 – 10 × 3 – 5 µm.

Dvoudomý druh. Androecea tvořena 4 – 8 páry samčích obalných listů, často oranžově zbarvených, silně vydutých samčích obalných listů nesoucích 1 antheridium s dvouřadou stopkou. Gynoecea terminální. Samičí obalné listy oválné až široce oválné, minimálně na předním okraji zubatě brvité. Brakteoly poměrně velké, jazykovité až 2 – 3dílné, na okraji brvité. Periant válcovitě vřetenovitý, v dolní polovině dvouvrstevný, u ústí zřasený, ústí dlouze brvité (brvy až 12 buněk dlouhé).

Výtrusy papilnaté, 10 – 15 µm, mrštníky 8 – 10 µm široké.

Ekologie: na tlejícím dřevě, vlhkých humózních silikátových skalách i na holé zemi v pahorkatinách a horách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Vlast. Spol. Muz. Olomouc 60: 26 – 30, 1970): hojně v Beskydech, poměrně vzácně v Novohradských horách, na Šumavě, v Brdech, v severních Čechách (Turnov, Varnsdorf, Liberec, Frýdlant v Čechách, Česká Lípa, Jizerské hory a Krkonoše) a Hrubém Jeseníku, ojedinělá stanoviště v okolí Prahy, Chrudimi, Tišnova, Vidnavy, Opavy, Valašského Meziříčí a Vizovic. Na řadě stanovišť v současné době již neroste.
Celkové: holarktický druh zasahující do střední Ameriky, Kolumbie, na Filipíny a severní Borneo.

Variabilita: poměrně variabilní druh v řadě znaků gametofytu. Taxonomickou hodnotu mají snad taxony vyskytující se mimo Evropu; v Evropě byly odlišovány modifikace lignikolní od skalních (bez taxonomického opodstatnění).

Možné záměny: nejčastěji s druhy Pedinophyllum interruptum, Chiloscyphus polyanthos a Liochlaena lanceolata – viz tam.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (24.1.2005): Vytvoření textu (rod Jamesoniella).

Verze 2.0 (11.10.2017): Přenesení druhu Jamesoniella autumnalis do rodu Syzygiella a čeledi Adelanthaceae.