Aloina Kindb. – tučnolístek

Rostliny obvykle jednotlivě rostoucí, někdy tvořící řídké porosty.

Lodyhy krátké, do 5 mm, na průřezu okrouhle pětiboké, někdy se slabě vyvinutým středním svazkem, sklerodermis i hyalodermis chybí, na podzemní části lodyžky husté hyalinní rhizoidy.

Axilární vlásky v paždí horních listů tvořené hyalinními buňkami.

Listy za sucha vehnuté, často rourkovitě stočené, za vlhka šikmo až zpět odstálé, s objímavou bází, obvykle 1 – 3 mm dlouhé, vejčité až jazykovité, se zaoblenou, přišpičatělou, hrotitou nebo v hyalinní chlup vybíhavou špičkou. Okraje v horní části vehnuté nad čepel, ve spodní části ploché, často hyalinní, jednovrstevné, celokrajné. Žebro ploché, difúzní, poměrně široké, na ventrální straně v horní části listu s pokožkovými buňkami přeměněnými na několikabuněčná fotosyntetická vlákna tvořená tenkostěnnými buňkami, povrchové buňky na dorzální straně obvykle prodloužené, na průřezu pouze s dorzálními řadami stereid nebo substereid, vůdčí buňky v jedné až třech řadách, někdy přítomny hydroidy, dorzální epidermis chybí.

Buňky v horní části listu nepravidelné, obvykle ± isodiametrické, úhelnaté i zaoblené, hladké, silně ztlustlé. Bazální buňky obdélníkové, tenkostěnné, často slabě nafouklé. Buňky na spodních okrajích odlišené, většinou hyalinní, s více ztlustlými stěnami, čtvercové až prodloužené.

Jedno- i dvoudomé. Gametangia terminální, perichaetiální listy slabě rozlišené.

Štět 0.6 – 1.5 cm dlouhý, hnědočervený.

Tobolka podlouhle vejčitá až válcovitá, prstenec tvořený drobnými isodiametrickými buňkami a někdy řadou nafouklých loupavých buněk. Víčko kuželovité až zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí tvořeno ± 16 téměř k bázi rozdělenými, hnědooranžovými, vysoce papilnatými zuby, 0.5 – 1.5 × levotočivě zkroucené; bazální membrána nízká, 35 – 60 µm.

Výtrusy 15 – 25 µm, téměř hladké nebo jemně papilnaté.

Kosmopolitně rozšířený rod, v Evropě podle pojetí 5 – 7 druhů, u nás podle pojetí 3 – 5 druhů.

Literatura:

Delgadillo M.C. Taxonomic revision of Aloina, Aloinella and Crossidium (Musci). Bryologist 78, 1975: 245–303.

Gallego M. T., Cano M. J., Ros R. M. & Guerra J. The genus Aloina (Pottiaceae, Musci) in the Mediterranean region and neighbouring areas. Nova Hedwigia 69: 173–194.

Poznámka: Düll (1984) uvádí z našeho území jako pochybný druh rovněž mediteránní taxon Aloina bifrons (De Not.) Delgad. Zdroj této informace se nepodařilo zjistit (srov. poznámku 100 v práci Váňa 1998), nicméně výskyt tohoto taxonu u nás lze považovat prakticky za vyloučený.

Klíč k určení druhů

Aloina aloides (Koch ex Schultz) Kindb. – tučnolístek aloeovitý

Rostliny obvykle v rozvolněných až hustých porostech, vzácněji jednotlivě rostoucí.

Listy jazykovité, 1.5 – 4 mm dlouhé, většinou 4 – 6 × delší než široké, špička obvykle tupě přišpičatělá, u var. aloides často s nasazenou špičkou.

Buňky na hyalinním okraji listu ve spodní části čtvercové, na úplné bázi většinou krátce obdélníkovité, okraj často špičkami buněk drobně zoubkovaný.

Dvoudomý.

Štět 0.8 – 1.4 cm dlouhý.

Tobolka válcovitá, 2.5 – 3 mm dlouhá, 4 – 6 × delší než široká. Prstenec tvořen drobnými neloupavými buňkami. Víčko zobanité.

Obústí ca. 450 – 900 µm vysoké, 0.5 – 1 × levotočivě zkroucené, bazální membrána 45 – 65 µm vysoká.

Výtrusy (13–) 15 – 20 µm (var. ambigua; var. aloides až 30 µm), velmi jemně papilnaté.

Ekologie: na vápnité, často jílovité zemi ve velmi teplých oblastech.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácně v nejteplejších oblastech státu. Revizí potvrzené položky od Prahy, z Českého krasu (ústí Loděnického potoka), Kralup, na jižní Moravě z Klentnic, Sv. Kopečku u Mikulova, Biskoupek, Ježova na Kyjovsku.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Blízký a Střední východ, Čína, Austrálie, Severní Amerika, Mexiko.

Variabilita: gametofyt poměrně málo variabilní s výjimkou celkové velikosti a poměru délky a šířky listů, částečně pak utváření listové špičky, značná variabilita je u sporofytu, zejména ve velikosti spor, délce a míře zkrutu obústí a délce bazální membrány. Var. ambigua (Bruch & Schimp.) E.J. Craig (=A. ambigua (Bruch. & Schimp.) Limpr.) je evropskými autory tradičně odlišována na druhové úrovni na základě menších spor (15 – 20 vs. 20 – 30 µm) a delší bazální membrány (3 – 5 vs. 1 – 2 řady buněk), popř. přímé tobolky, Gallego & al. (1999) uvádějí ještě jako diakritický znak tupě přišpičatělé listy u var. ambigua oproti listům s nasazenou špičkou u var. aloides. Rostlin s přechodnými znaky je však srovnatelné množství s rostlinami jednoznačně určitelnými, nelze vyloučit např. možnost hybridizace. Naše rostliny, které bylo možné studovat, patří většinou k var. ambigua, literární údaje jsou však i k nominátnímu taxonu, dosud jediná položka pochází z jižní Moravy, snad ze Sv. Kopečku u Mikulova.

Možné záměny: A. rigida – kromě klíčových znaků se (ne zcela konstantně) odlišuje poněkud kratšími listy, které jsou zaokrouhlené a obvykle kratší, spíše podlouhle vejčitou tobolkou.

Aloina brevirostris (Hook. & Grev.) Kindb. – tučnolístek krátkolistý

Rostliny poupátkovité, obvykle jednotlivě rostoucí.

Listy vejčité až okrouhlé. 0.8 – 1.2 mm dlouhé, 0.9 – 1.2 × delší než široké, špička zaokrouhlená.

Buňky na hyalinním okraji listu ve spodní části prodloužené, okraj celokrajný.

Synoický nebo různodomý.

Štět 0.8 – 0.9 cm dlouhý.

Tobolka podlouhle vejčitá, 1.0 – 2.0 mm dlouhá, 2.5 – 4 × delší než široká. Prstenec s řadou nafouklých loupavých buněk. Víčko kuželovité, 0.35 – 0.65 mm dlouhé.

Obústí do 600 µm vysoké, 1 – 1.5 × levotočivě zkroucené, bazální membrána 50 – 60 µm vysoká.

Výtrusy 15 – 20 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: nepříliš dobře známa, obvykle nacházena na jílovité, vápnité zemi, v chladnějších oblastech než ostatní evropské druhy.

Rozšíření: Česká rep.: na historické lokalitě v Krkonoších (Rýchory, Suchý důl) se druh nepodařilo dlouhodobě ověřit, nově však byl nalezen v rezervaci Zástudánčí u Tovačova na břehu řeky Moravy.
Celkové: severní a střední Evropa, Sibiř, Mongolsko, Čína, Severní Amerika, Grónsko.

Variabilita: určitá variabilita ve tvaru listů, zejména mladé listy mohou být užší a podlouhlejší než listy dobře vyvinuté.

Možné záměny: A. rigida – viz klíčové znaky.

Aloina obliquifolia (Müll. Hal.) Broth. – tučnolístek hrotolistý

Syn.: Barbula rigida var. mucronulata Bruch & Schimp., Aloina rigida var. mucronulata (Bruch & Schimp.) Limpr., Aloina rigida var. obliquifolia (Müll. Hal.) Delgad., Aloina rigida fo. mucronata Mönk.

Rostliny obvykle jednotlivě rostoucí.

Listy vejčité až vejčitě kopinaté, až 3 mm dlouhé, v krátký až poměrně dlouhý hrot vybíhající (delší vždy na horních a zejména perichaetiálních listech.

Buňky na hyalinním okraji listu ve spodní části prodloužené, okraj celokrajný, vroubkovaný pod špičkou.

Dvoudomý.

Sporofyt jako u druhu A. rigida, bazální membrána obvykle nižší, nevyčnívající nad ústí tobolky.

Ekologie: nejsou dosud známy odlišnosti oproti druhu A. rigida.

Variabilita: variabilní je jak délka hrotu (i v rámci jedné rostliny, kde spodnější listy mívají špičku někdy zaokrouhlenou), tak výška bazální membrány, uváděné rovněž v práci Gallego & al. (1999) jako diakritický znak oproti A. rigida.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření není známé vzhledem k dřívějšímu nedůslednému rozlišování od druhu A. rigida. Podle částečné revize se však zdá, že taxon je u nás dokonce hojnější než A. rigida.
Celkové: Evropa, Čína.

Možné záměny: jediný taxon u nás s hrotitými listy, proto je záměna téměř vyloučena.

Aloina rigida (Hedw.) Limpr. – tučnolístek tuhý

Syn.: A. ericaefolia Kindb., nom. illeg.

Rostliny obvykle jednotlivě rostoucí, vzácněji v řídkých trsech.

Listy podlouhle vejčité až jazykovité, 1.2 – 1.5 mm dlouhé, 1.8 – 2.5 × delší než široké, špička zaokrouhlená  nebo vybíhající v krátký tupý hrot.

Buňky na hyalinním okraji listu ve spodní části prodloužené, okraj celokrajný.

Dvoudomý.

Štět 0.6 – 1.2 cm dlouhý.

Tobolka podlouhle vejčitá nebo válcovitá, 1.6 – 2.5 mm dlouhá, 2.5 – 4 × delší než široká. Prstenec s řadou nafouklých loupavých buněk. Víčko kuželovité, 0.8 – 1.2 mm dlouhé.

Obústí 600 – 900 µm vysoké, 1 – 1.5 × levotočivě zkroucené, bazální membrána 45 – 55 µm vysoká.

Výtrusy 15 – 20 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: na vápnité půdě na výhřevných stanovištích, z nížin do podhorských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: hojně v českém a moravském termofytiku, roztroušeně na teplejších místech v mezofytiku.
Celkové: široce rozšířená na severní polokouli od subtropické do boreální zóny, středovýchodní Afrika, Střední a Jižní Amerika, Grónsko.

Variabilita: poměrně značná variabilita je ve tvaru listů i znacích sporofytu – tobolka je variabilní ve své délce, obústí ve své délce a míře zkrutu.

Možné záměny: A. aloides – viz poznámku pod tímto druhem.
A. brevirostris – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (23.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.

Verze: 1.2 (11.1.2005). doplnění lokality A. brevirostris.