Anomobryum Schimp. – střecholistec
Syn.: Bryum subgen. Anomobryum (Schimp.) Schimp.
Drobné až středně velké rostliny, tvořící husté, leskle stříbřitě zelené až hnědožluté polštáře nebo porosty, vzácněji jednotlivě mezi jinými mechy.
Lodyhy vzpřímené, slabě větvené, střední svazek přítomen. Rhizoidy ve svazcích na dolní části lodyhy.
Listy rovnoměrně, hustě střechovitě až jehnědovitě na lodyhu přiléhající, vyduté, vejčité až obvejčité, obvykle zatupělé nebo široce zašpičatělé, někdy s krátkou špičkou. Okraje rovné, celokrajné nebo slabě zoubkaté pod špičkou. Žebro nepříliš silné, končí těsně pod špičkou, se špičkou nebo krátce vybíhá, na průřezu s centrálním svazkem (sub)stereid obklopených většími ventrálními a dorzálními epidermálními buňkami; vůdčí buňky chybí.
Buňky v horní části listu úzké, červíkovité až úzce rhombické, ± silnostěnné, hladké, ve spodní části listu širší a ± tenkostěnné, nepravidelně rhombické nebo obdélníkové, na křídlech kratší, téměř čtvercové, směrem k okraji v horní části listu ± nerozlišené nebo tvořící slabý okraj.
Dvoudomé. Perichaetia terminální, perichaetiální listy větší než vegetativní, nahloučené na vrcholu.
Štět dlouhý, přímý.
Tobolka nachýlená, vodorovná až převislá, velmi dlouze vejčitá nebo elipsoidní, s postupně zúženým krkem kratším než výtrusnice. Prstenec široký, z nafouklých, loupavých buněk. Víčko krátce kuželovité. Čepička kápovitá.
Obústí obvykle ve dvou dobře vytvořených kruzích, zubů exostomu 16, endostom s vysokou bazální membránou a 16 kýlnatými a perforovanými segmenty, cilie vyvinuty, přívěskaté.
Kosmopolitně rozšířený druh s asi 25 lépe známými a několika desítkami dalších popsaných druhů, v Evropě podle pojetí jeden až ca. 4 druhy, u nás jediný.
Anomobryum julaceum (Schrad. ex P. Gaertn., B. Mey. & Scherb.) Schimp. – střecholistec ladný
Syn.: Bryum julaceum Schrad. ex P. Gaertn., B. Mey. & Scherb., Anomobryum filiforme (Dicks.) Husn., hom. illeg.
Drobné až středně velké rostliny, vysoké obvykle do 1 cm (podle literatury až 8 cm), tvořící hustší polštáře nebo i jednotlivě mezi jinými mechorosty.
Listy žluto- nebo stříbřitě zelené, rovnoměrně rozmístěné na lodyze, hustě střechovitě přitisklé, protáhle vejčité až obvejčité s širokou špičkou, případně zatupělé nebo s krátkou nasazenou špičkou. Okraj téměř celokrajný až jemně zoubkatý v horní části.
Buňky v horní části listu úzce červíkovité, silnostěnné, ca. 7 – 14 µm, směrem k bázi širší, nepravidelně obdélníkové, ± tenkostěnné, na křídlech téměř isodiametrické, zelenější.
V paždí listů se někdy tvoří cibulkovité rozmnožovací gemy nebo větvičky.
Sporofyty u nás neznámé. Štět červený, dlouhý ca. 1 cm. Tobolka nachýlená až vodorovná, dlouze elipsoidní, s krátkým víčkem; exothecium tvořeno prodlouženými až isodiametrickými, nepravidelnými, silnostěnnými buňkami, průduchy ve spodní části přítomny.
Obústí ze dvou kruhů, exostom žlutavý, zuby se zřetelným hyalinním okrajem, vně jemně papilnaté a s početnými lamelami; endostom na vysoké bazální membráně (ca. 1/2 výšky endostomu), bledě žlutavý s dobře vyvinutými segmenty i přívěskatými ciliemi.
Výtrusy jemně papilnaté, ca. 14 – 18 µm.
Ekologie: u nás se druh (ve var. concinnatum, viz níže) vyskytuje na slabé vrstvě humusu a ve štěrbinách skalních výchozů sudetských karů (ca. 1200 – 1350 m) na slabě bazických substrátech.
Rozšíření: Česká rep.: recentně zjištěn jen ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku, dříve byl rovněž sbírán ve Velké kotelní jámě v Krkonoších.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní, střední a jižní Afrika, Kavkaz, střední a severní Asie, Čína, Japonsko, Severní, Střední a Jižní Amerika.
Variabilita: variabilita druhu není dosud uspokojivě taxonomicky dořešena. U nás byla dosud zjištěna jen var. concinnatum (Spruce) J.E. Zetterst. (Anomobryum concinnatum (Spruce) Lindb.), která je některými autory hodnocena jako samostatný druh. Vyznačuje se drobnějším vzrůstem (obvykle jen do 2 – 3 mm), méně jehnědovitým olistěním s méně vydutými, ± postupně zašpičatělými listy s krátce vybíhavým žebrem, méně ztlustlými, spíše úzce kosníkovitými buňkami a častou tvorbou množilek či větviček v paždí listů. Nominátní varieta je obvykle poněkud větší, roste na vlhčích místech, má listy poněkud širší, s náhleji zakončenými listy se zatupělou nebo krátce nasazenou špičkou, žebro končí pod špičkou a množilky v paždí listů obvykle chybí. Mezi další nejisté evropské taxony, dávané někdy do synonymiky druhu, patří např. A. juliforme Solms a A. leptostomoides Schimp.
Možné záměny: druh je vzhledem k charakteristickému habitu ve spojení s úzce červíkovitými buňkami stěží zaměnitelný. V terénu by snad přicházela v úvahu záměna za Plagiobryum zieri, které však má jiný tvar listů (široce vejčité, o málo delší než široké), buňky listů jsou široce kosníkovité.
Verze 1.0 (15.10.2004): vytvoření textu.