Dichodontium Schimp. – klanozubka

Rostliny v hustých nebo řídkých neohraničených porostech, živě, tmavo- nebo žlutozelené.

Lodyhy přímé, málo větvené, střední svazek přítomen, sklerodermis různě silná, hyalodermis chybí.

Listy za sucha pokroucené, někdy kadeřavé, za vlhka odstávající z více či méně přiléhavé báze, kopinaté až jazykovité. Okraje slabě ohrnuté nebo ploché, celokrajné nebo v horní části zubaté. Žebro sahající pod špičku, na průřezu obvykle s řadou vůdčích buněk, ventrálními i dorzálními stereidy i epidermis.

Buňky v horní části listu zaobleně čtvercové až krátce obdélníkovité, hladké až vysoce mamilnaté, tenkostěnné až silně rovnoměrně ztlustlé. Bazální buňky dlouze obdélníkovité, nenafouklé, křídelní buňky nediferencovány.

Vegetativní rozmnožování u některých druhů pomocí axilárních, elipsoidních vícebuněčných gem nebo rhizoidálních gem.

Dvoudomé. Perichaetiální listy ± výrazně pošvaté.

Štět dlouhý, přímý, žlutý nebo červený.

Tobolka asymetricky vejčitá a nahnutá nebo přímá, vejčitá až elipsoidní, na bázi někdy se strumou, hladká, buňky prstence malé. Exothecium tvořeno krátce obdélníkovitými, silně ± rovnoměrně ztlustlými buňkami, průduchy na bázi tobolky přítomny. Víčko krátce až dlouze šikmo zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí tvořeno 16 dlouze kopinatými zuby dělenými ca. do 1/2, hnědočervenými a čárkovitě papilnatými ve spodní části, světlejšími a papilnatými v horní části.

Malý, převážně holarkticky rozšířený rod (ca. 3 – 6 druhů), v Evropě v současném pojetí dva druhy (status dalšího, D. flavescens je diskutabilní).

Literatura:

Frahm, J.-P., V. Kunert, I. Franzen, D.-T. Hoang & M. Willmeroth. 1998. Revision der Gattung Dichodontium (Musci, Dicranaceae). Tropical Bryology 14: 109-118.

Klíč k určení druhů:

Dichodontium palustre (Dicks.) M. Stech – klanozubka bahenní (bezkřídlatka kostrbatá)

Syn.: Dicranella palustris (Dicks.) Crundw., Anisothecium palustre (Dicks.) I. Hagen, Dicranella squarrosa (Schrad.) Schimp., Anisothecium squarrosum (Schrad.) Lindb., nom. illeg., Diobelon squarrosum (Schrad.) Hampe, Diobelonella palustris (Dicks.) Ochyra

Rostliny ve světle- až žlutozelených porostech.

Lodyhy (0.5–) 2 – 5 (–10) cm vysoké.

Listy za sucha pokroucené, za vlhka ze široké, volně objímavé části více či méně kostrbatě odstálé do široce kopinaté, zaoblené, někdy kápovité špičky, 1.5 – 3.5 mm dlouhé, úzce sbíhavé. Okraje ploché, celokrajné nebo nezřetelně tupě zoubkaté. Žebro u báze slabé, ca. 40 – 70 µm široké, postupně se zužující ke špičce, končí pod špičkou, na průřezu s vnitřními stereidami a vnější epidermis.

Buňky v horní části listu nepravidelné, ± isodiametrické spolu s prodlouženými, velmi málo ztlustlé, hladké, ca. 10 – 22 × 10 – 60 µm. Bazální buňky dlouze obdélníkovité, tenkostěnné, poněkud širší, 50 – 150 µm dlouhé.

Vegetativní rozmnožování pomocí sférických, hnědých, 200 – 250 µm širokých gem na rhizoidech na bázi lodyhy.

Sporofyt vzácný. Štět červený, 10 – 16 mm dlouhý.

Tobolka vejčitá, nachýlená, ca. 1.5 mm dlouhá, bez strumy na bázi, prstenec chybí. Zuby obústí ca. 500 – 600 µm dlouhé.

Výtrusy jemně papilnaté, 16 – 20 (–25) µm.

Ekologie: horská prameniště a trvale vlhká místa, zejména u potoků, acidofilní druh.

Variabilita: velmi variabilní v areolaci, jinak málo variabilní.

Rozšíření: Česká rep.: poměrně častá na vhodných stanovištích v horských oblastech (pohraniční pohoří, Slavkovský les, Žďárské vrchy, Českomoravská vysočina, Beskydy).
Celkové: Evropa, Turecko, Kavkaz, Sibiř, Japonsko, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dichodontium pellucidum – viz klíčové znaky.
Oncophorus wahlenbergii – liší se užšími listy s dlouhou špičkou a ± isodiametrickými, pravidelnými buňkami v horní části listů. Tobolka má na bázi strumu.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Pozn.: zařazení tohoto druhu do rodu Dichodontium se zakládá zejména na výsledcích molekulárních analýz (srov. Stech, M. 1999. Dichodontium palustre (Dicks.) Stech comb. nov., a new name from Dicranella palustris (Dicks.) Crundw. ex Warb. (Dicranaceae, Bryopsida). Nova Hedwigia 69: 237-240)

Dichodontium pellucidum (Hedw.) Schimp. – klanozubka prosvítavá

Rostliny v rozvolněných porostech, obvykle tmavozelené, někdy žlutavější.

Lodyhy 0.5 – 3 (– 8) cm vysoké.

Listy vejčitě kopinaté až jazykovité, ostře zakončené i zatupělé až zaokrouhlené, 0.8 – 2.8 mm dlouhé, nesbíhavé. Okraje ploché nebo slabě naspodu ohrnuté, pilovitě zubaté v horní části, jednovrstevné. Žebro poměrně silné, u báze (50–) 80 – 130 (–180) µm široké, končící pod špičkou, dorzálně výrazně mamilnatě zubaté; na průřezu s řadou vůdčích buněk, ventrálními i dorzálními stereidy a oboustranně s epidermis.

Buňky v horní části listu zaobleně čtvercové, 10 – 14 µm široké, vysoce mamilnaté, rovnoměrně ztlustlé. Bazální buňky u žebra obdélníkovité, ca. 30 – 80 µm dlouhé, hladké, nenafouklé.

Vegetativní rozmnožování pomocí několikabuněčných, krátce stopkatých, hnědozelených, elipsoidních gem tvořených na lodyze, ca. 40 – 50 × 50 – 90 µm.

Štět žlutý, 5 – 10 mm dlouhý.

Tobolka vejčitá, ca. 1 mm dlouhá, většinou asymetrická a nahnutá, někdy symetrická, dlouze vejčitá a přímá (Dichodontium flavescens, viz níže), bez strumy na bázi. Buňky prstence drobné, neloupavé. Zuby obústí ca. 500 – 600 µm dlouhé.

Výtrusy jemně papilnaté, 14 – 19 µm.

Ekologie: na vlhkých silikátových kamenech (i bazických), nejčastěji u menších vodních toků, v pahorkatinách a submontánním pásmu častá, ve vyšších oblastech a v nížinách poměrně zřídka.

Variabilita: nesmírně variabilní taxon, zejména v areolaci, papilnatosti buněk, tvaru a velikosti listů a celkové velikosti rostlin. Část variability není dosud taxonomicky vyřešena – někteří autoři rozeznávají taxon Dichodontium flavescens (Dicks. ex With.) Lindb. (D. pellucidum subsp. flavescens (Dicks. ex With.) Kindb., D. pellucidum var. flavescens (Dicks. ex With.) Moore) zejména na základě vzpřímených, symetrických, vejčitých až válcovitých tobolek; udává se rovněž, že listy jsou vždy ostře zašpičatělé. Rostliny s přímými tobolkami se však mohou vyskytovat i mezi typickými rostlinami se zakřivenými tobolkami. Plodnou položku odpovídající D. flavescens jsem dosud z našeho území neviděl, přestože tento taxon je z našeho území udáván (např. Velenovský – pod Luční boudou v Krkonoších).

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně po celém území.
Celkové: Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Turecko, Kavkaz, Asie kromě jihovýchodní části, Japonsko, Severní Amerika, Grónsko.

Možné záměny: Dichodontium palustre – viz klíčové znaky.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (17.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.