Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Pottiaceae Schimp. – pozemničkovité

Autor: J. Kučera

Verze: 1.0 (23.1.2004)

Gymnostomum Nees & Hornsch. – holoret

 

Rostliny rostoucí v trsech nebo polštářích, naspodu hnědé, v horní části světle zelené až černozelené.

Lodyhy často větvené, až 3 cm vysoké, se středním svazkem a slabě až silně vyvinutou sklerodermis, na průřezu okrouhlé až zaobleně tří- až pětiboké.

Axilární vlásky v paždí horních listů tvořené 3 – 10 buňkami, bazální 1 – 2 obvykle hnědé.

Listy za sucha přitisklé nebo pokroucené, za vlhka odstálé, někdy až nazpět, vejčité až jazykovité nebo páskovité. Okraje ploché, vzácně naspodu slabě ohrnuté. Žebro slabé až silné, končící pod špičkou, ventrálně s čtvercovitými až obdélníkovitými buňkami, dorzálně buňky prodloužené, na průřezu s vyvinutými dorzálními a někdy ventrálními stereidy, epidermis vyvinuta obvykle ventrálně, vzácně dorzálně.

Buňky v horní části listu čtvercové nebo šestiboké, tenkostěnné až rovnoměrně ztlustlé, s hustými jednoduchými papilami. Bazální buňky krátce pravoúhlé, hladké.

Dvoudomé. Gametangia terminální. Perichaetiální listy naspodu pošvaté.

Štět 3 – 6 mm dlouhý, žlutý.

Tobolka vzpřímená, vejčitá až vejčitě válcovitá, prstenec z malých neloupavých buněk. Víčko kuželovitě zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí chybí.

Výtrusy 7 – 16 µm, hladké až papilnaté.

Kosmopolitně rozšířený rod, v Evropě 5 druhů.

Literatura:

Nyholm E. & Hedenäs L. 1986. A new species of Gymnostomum. Lindbergia 12: 41–42.

Whitehouse H.L.K. & Crundwell A.C. 1991. Gymnostomum calcareum Nees & Hornsch. and allied plants in Europe, North Africa, and the Middle East. Journal of Bryology 16: 561–579.

Cano M.J., Ros R.M. & Guerra J. 1994. Gymnostomum lanceolatum sp. nov. (Pottiaceae, Musci) von der Iberischen Halbinsel. Nova Hedwigia 59(1-2) 143–146.

 

Klíč k určení druhů

 

1a Žebro listů ve spodní části (35-) 50 - 80 (-90) µm široké, na průřezu s 1 - 3 řadami ventrálních stereid. Rostliny tmavě zelené až černozelené
G. aeruginosum
1b Žebro listů ve spodní části (20-) 30 - 40 (-45) µm široké, na průřezu nanejvýš s ojedinělými ventrálními stereidami. Rostliny světle zelené
2
2a Gemy v paždí listů chybí, listy vejčitě jazykovité až jazykovité, poměr délky k šířce 3 - 5 (-7):1
G. calcareum
2b V paždí listů přítomny gemy, listy vejčité až vejčitě jazykovité, poměr délky k šířce 2 - 4:1
G. viridulum

 

Gymnostomum aeruginosum Sm. – holoret skalní

Syn.: Gymnostomum rupestre Schleich. ex Schwägr.

 

Rostliny v hustých trsech nebo polštářích, tmavě- až černozelené.

Lodyhy 0.5 – 4 (–8) cm vysoké, na bázi s tmavočervenými až fialovými rhizoidy, centrální svazek silný.

Listy za sucha volně přitisklé, za vlhka šikmo odstálé, ca. 1.0 – 1.4 mm dlouhé, jazykovité, s tupou až mírně zašpičatělou špičkou. Okraje ploché, vroubkované. Žebro obvykle silné, (35–) 50 – 80 (–90) µm široké, na průřezu s vyvinutými ventrálními stereidy.

Buňky v horní části 8 – 14 µm široké, hustě papilnaté, neprůhledné.

Perichaetiální listy nezvětšené.

Štět ± 4 mm dlouhý.

Víčko šikmo zobánkaté.

Výtrusy 10 – 14 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: ± vlhké vápencové skály, většinou na zastíněných stanovištích.

Rozšíření: Česká rep.: poměrně hojně ve vápencových oblastech.
Celkové: Evropa, Afrika, Asie, Severní, Střední a Jižní Amerika, Grónsko, Island.

Variabilita: velmi variabilní druh, kolísá zejména šířka žebra, délka listů a poměr jejich délky k šířce, v menší míře i počet vrstev ventrálních stereid.

Možné záměny: Gymnostomum calcareum – viz poznámku pod G. calcareum.
 Hymenostylium recurvirostrum – liší se ohrnutými okraji a chybějícím středním svazkem lodyžky.
Barbula convoluta – strerilní dlouholisté formy jsou jen obtížně odlišitelné. Obvykle však mají sférické rhizoidální gemy, ventrální buňky na žebru jsou delší a list bývá zakončen nasazenou špičkou.

 

Gymnostomum calcareum Nees & Hornsch. – holoret vápnomilný

 

Rostliny v hustých, světle zelených trsech.

Lodyhy 3 – 20 mm vysoké, rhizoidy světle hnědé nebo hnědé.

Listy za sucha přitisknuté, slabě zkroucené, za vlhka šikmo až zpět odstálé, vejčitě jazykovité až páskovité, 0.5 – 1.0 mm dlouhé, (3–) 5 – 7 krát delší než široké, pomalu se zužující k náhle zúžené špičce. Okraje ploché, vroubkované. Žebro slabé, 30 – 45 µm, na průřezu bez s ventrálních stereid.

Buňky v horní části listu ca. 6 – 9 µm široké, papilnaté.

Rhizoidální gemy dosud pozorovány pouze v agarové kultuře.

Obalné listy delší než vegetativní.

Štět 3 – 5 mm dlouhý.

Víčko šikmo zobánkaté.

Výtrusy 7 – 10 (–12) µm, hladké.

Ekologie: ± vlhké vápencové skály v teplejších oblastech.

Rozšíření: Česká rep.: Kralupy, Libčice, Lobeč, Máslovice, Český kras (Císařská rokle, Sv. Ivan, Srbsko), Křivoklátsko (Čertova skála - jediná recentní lokalita).
Celkové: Evropa, Afrika, Blízký, Střední a Dálný východ, Himálaj, Austrálie, Oceánie, N. Zéland, Severní Amerika.

Variabilita: poměrně variabilní druh v celkové délce lodyžky, listů a poměru délky a šířky listů.

Možné záměny:Gymnostomum aeruginosum – liší se obvykle dobře vyvinutými ventrálními stereidami, širším žebrem (obojí ovšem platí pro dobře vyvinuté rostliny), tmavší barvou rhizoidů a spíše statisticky širšími buňkami. Zcela jednoznačné odlišení mladých nebo netypicky vyvinutých rostlin v některých případech není možné a podle Zandera (Bryologist 80/2, 1977: 233–269) jsou oba taxony totožné.
Gymnostomum viridulum – liší se přítomností axilárních dvouřadých gem a statisticky menším poměrem délky a šířky listů.
Gymnostomum lanceolatumviz poznámku u tohoto druhu.
Gyroweisia tenuisviz poznámku u tohoto druhu.
Eucladium verticillatum – kromě znaků na sporofytu se odlišuje zejména buňkami báze listů, které jsou ± nafouklé a tenkostěnné, se zoubkatými okraji.

Ilustrace: BFNA.

 

Pozn.: Gymnostomum lanceolatum Cano, Ros & J. Guerra, popsané z JV Španělska se od G. calcareum liší dvouvrstevnými okraji v horní části listů a prstencem z jedné řady mírně nafouklých, loupavých buněk. V poslední době byl tento druh potvrzen i z Turecka a Chorvatska a není možné jej na našem území zcela vyloučit.

 

Gymnostomum viridulum Brid. – holoret zelený

Syn.: Gymnostomum calcareum var. viridulum (Brid.) Bruch & Schimp., Gymnostomum calcareum var. brevifolium Schimp., Gyroweisia luisieri Sérgio

 

Rostliny v hustých polštářích nebo trsech, světle zelené.

Lodyhy 1 – 5 mm vysoké, na bázi se světle hnědými rhizoidy.

Listy za sucha přitisklé, za vlhka šikmo až zpět odstálé, vejčité až vejčitě jazykovité, 0.3 – 0.7 mm dlouhé, 2 – 4 krát delší než široké. Okraje ploché, špička zaoblená. Žebro slabé, 25 – 35 µm, bez ventrálních stereid.

Buňky v horní části listu ca. 6 – 8 µm široké, jemně papilnaté.

Vegetativní rozmnožování pomocí vícebuněčných gem v paždí listů.

Perichaetiální listy větší než vegetativní.

Štět 3 – 4 mm dlouhý.

Víčko krátce šikmo zobánkaté.

Výtrusy 10 – 12 µm, hladké.

Ekologie: obvykle ve štěrbinách suchých nebo vlhkých vápencových skal na ± zastíněných stanovištích, teplomilný.

Rozšíření: Česká rep.: Ivančicko: u Rokytné a rezervace “Pekárka” u Alexovic; rostliny vydané v exsikátu z Kralup jsou spíše G. calcareum.
Celkové: jižní a západní Evropa, Makaronésie, severní Afrika, Somálsko, Blízký a Střední východ.

Variabilita: poněkud variabilní je tvar listů; kritické rostliny je pro spolehlivé odlišení od G. calcareum patrně nutné převést do kultury pro ověření znaků na gemách.

Možné záměny: Gymnostomum calcareumviz poznámku u tohoto druhu.

Ilustrace: BFNA.