Heterogemma (Jørg.) Konstant. & Vilnet – heterogema

Syn.: Lophozia sect. Heterogemma Jørg.

Rostliny poléhavé, extrémně chabé, většinou se zkadeřenými nebo zvlněnými listy, často s nádechem do purpurova. Korové buňky lodyhy extrémně prodloužené, obvykle v poměru délky k šířce 4 – 8 : 1.
Listy s 2 – 4 laloky, obvykle širší než delší. Buňky na okraji listů 30 – 40 µm, ve střední části 40 – 50 × 30 – 40 µm, na bázi až 50 – 60 µm. Gemy jednobuněčné, vejčité až elipsoidní, vždy zaoblené.
V ostatních znacích prakticky shodné s rodem Lophozia.

Poznámka: Tento rod je jedním z řady segregátů rodu Lophozia, dříve řazený k podrodu Massula Müll. Frib. Studie na molekulární úrovni prokázaly značnou heterogenitu tohoto podrodu, který se rozpadl na 3 rody: Schistochilopsis (Scapaniaceae), Heterogemma (Lophoziaceae) a Obtusifolium (dosud nejasného zařazení, ve světovém seznamu játrovek (Söderström et al. 2016) provizorně řazený do široké koncepce čeledi Cephaloziellaceae). Rod Heterogemma v tomto pojetí je sesterskou skupinou linie tvořené rody Tritomaria a Trilophozia (srov. Vilnet et al. 2010).

Vilnet, A. A., N. A. Konstantinova & A. V. Troitsky. 2010. Molecular insight on phylogeny and systematics of the Lophoziaceae, Scapaniaceae, Gymnomitriaceae and Jungermanniaceae. Arctoa 19: 31–50.

Heterogemma capitata (Hook.) Konstant. & Vilnet – heterogema hlavatá (křižítka hlavatá)

Syn.: Jungermannia capitata Hook., Lophozia capitata (Hook.) Macoun, Lophozia mildeana Gottsche

Bělavě zelené nebo světle zelené, někdy načervenalé, tmavě purpurově zelené, červenofialové nebo hnědavě naběhlé ojedinělé rostliny mezi dalšími druhy mechorostů nebo v řídkých polštářích či kobercích.

Lodyhy poléhavé až vystoupavé, 1 – 3 cm dlouhé a s listy 1 – 4 mm široké, sporadicky obvykle terminálně větvené, avšak na vrcholcích často svazečky drobnolistých, gemiparních větévek, bez mykorrhizních buněk. Rhizoidy poměrně četné.

Listy šikmo podloženě vetknuté, od lodyhy odstávající, vzájemně se kryjící či oddálené, velmi variabilní co se týče tvaru, od zaobleně čtverečných po široce vejčité až obtrapézoidní, často širší než delší, chabé, zvlněné až kadeřavé, do 0,3 – 0,6 délky 2 – 4-laločné. Laloky mnohdy nestejně velké, oválně trojboké, zatupělé nebo zašpičatělé, zářez zaoblený, ohrnutý. Spodní listy chybějí.

Buňky tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin, na okraji listů 30 – 40 µm, ve střední části 40 – 50 × 30 – 40 µm, na bázi až 50 – 60 µm dlouhé. Kutikula hladká. Siličná tělíska drobná, v počtu 15 – 60 v buňkách, kulovitá až vejčitá, 4 – 6 × 2,5 – 5 µm, čirá.

Gemy jednak ve skupinách na hlávkovitých koncích vzpřímených drobnolistých větévek nebo na okraji redukovaných listů na těchto větévkách, vzácněji ojediněle na okrajích nemodifikovaných vrcholových listů, kulovité až vejčité, jednobuněčné, zelenavé až nafialovělé, 20 – 35 × 18 – 25 µm.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, tvořená 3 – 5 páry silně vydutých, téměř příčně vetknutých, většinou pouze dvoulaločných samčích obalných listů v paždí s 1 – 2 antheridii. Samičí obalné listy větší než sterilní listy, obvykle 3 – 5-laločné, silně kadeřavé, laloky obvykle poněkud zubaté. Brakteoly přítomny, drobné, obvykle dvoulaločné, srostlé se samičími obalnými listy. Periant vejčitý až válcovitý, v horní části zřasený, směrem k laločnatému ústí stažený, okraj ústí zubatý až brvitý, brvy až 5 – 10 buněk dlouhé.

Tobolka se stěnou 4 – 5-vrstevnou. Výtrusy 12 – 16 µm, mrštníky 7 – 9 µm široké.

Ekologie: převážně na vlhké písčité půdě, u nás nalezena na rašelinné půdě nebo na kaolinu, v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 36: 30, 1989): v minulém století sbírán na území Prahy (Běchovický les), v současné době v okolí Českých Budějovic (Zliv), šumavských Volar (Nové Údolí) a v kaolínovém lomu ve Stachlovicích u Vidnavy.
Celkové: Severní Amerika (od Michiganu a Minnesoty po Severní Karolínu a Floridu), severozápadní a střední Evropa.

Variabilita: extrémně variabilní ve tvaru listů, listových laloků aj., dále v habitu rostlinek a jejich barvě a počtu siličných tělísek v buňkách. Odchylky jsou způsobeny ekologickými podmínkami lokality.

Možné záměny: z druhů, vyskytujících se na našem území, je tento poměrně snadno zaměnitelný za druh Schistochilopsis grandiretis. Spolehlivým a snad jediným jednoznačným rozlišovacím znakem je tvar gem (u druhu S. grandiretis jsou gemy hvězdovité), dále často i velikost buněk v listech (u S. grandiretis až 70 – 80 µm); uváděné znaky ve zbarvení obou druhů neodpovídají skutečnosti právě u našich rostlinek. Tvar gem, velikost buněk, polymorfní tvar listů, dvoudomost aj. odlišuje druh H. capitata rovněž od druhu Lophoziopsis excisa; záměna s dalšími druhy čeledi je již nepravděpodobná (s výjimkou blízce příbuzného druhu H. laxa, který nebyl dosud zjištěn na našem území).

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (20.10.2017): vytvoření rodového popisu a úprava textu Lophozia capitata z 24.1.2005.