Hylocomium Bruch & Schimp. – rokytník

Statné, lesklé mechy tvoří rozlehlé bledě až žlutozelené koberce. Lodyhy až 20 cm dlouhé, 2 – 3 × rozvětvené, přičemž větve jsou nápadně uspořádané v jedné rovině; na příčném řezu jsou lodyhy oválné nebo zaobleně trojboké, úzký střední svazek vesměs chybí, sklerodermis ze 4 – 10 vrstev buněk. Lodyhy i větve hustě porostlé niťovitě větvenými parafyliemi. Axilární vlásky ze 3 – 5 buněk. Lodyžní listy přímo odstálé nebo volně střechovitě se kryjící, široce vejčité až kopinaté, vyduté, jen slabě řáskaté, nesbíhavé, ± náhle zúžené v krátkou nebo delší a při bázi zvlněnou špičku, na okraji ploché nebo úzce ohrnuté, zubaté, při bázi někdy celokrajné. Větevní listy zřetelně menší, ostřeji zubaté. žebro dvojité, do 1/4 – 2/3 délky listu, jen vzácně jednoduché nebo chybí. Buňky úzce prosenchymatické, v celém listu ± homogenní, bazální buňky poněkud širší, ± zřetelně tečkované, křídlení buňky jen slabě odlišné, žlutě, oranžově nebo hnědě zbarvené.

Dvoudomé. Štět dlouhý, hladký. Tobolka nachýlená až vodorovná. Zuby exostomu na vnější straně v dolní části se síťnatou strukturou, nahoře papilnaté. Zuby endostomu široké se široce eliptickými perforacemi podél kýlu, brvy 1 – 4. Prstenec odpadávající. Víčko kónické s krátkým zobanem. Čepička kápovitá, holá. Výtrusy 10 – 25 µm, jemně papilnaté nebo téměř hladké.

Podle přístupu k variabilitě se rozlišují 1 (– 3) druhy. Rod je rozšířen od mírné až po arktickou zónu severní polokoule (Evropa, Asie, Severní Amerika) a dále v severní a východní Africe, Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu.

Poznámka: V tomto užším pojetí rod Hylocomium odlišují od ostatních dříve vyčleněných rodů Hylocomiastrum a Loeskeobryum především pravidelně, hustě a do plochy větvené lodyhy, tvořící patrovité roční přírůstky, k lodyze ± přitisklé listy a vystupující konce buněk listové čepele.

Hylocomium splendens (Hedw.) Schimp. – rokytník skvělý

Syn.: Hypnum splendens Hedw., Hylocomium proliferum (Brid.) Lindb., Hylocomium alaskanum (Lesq. & James) Austin

Popis druhu v podstatě odpovídá rodovému popisu. Pro druh (v typické formě) jsou charakteristické sympodiálně se oddělující nové výhonky, které tvoří zřetelná patra a odpovídají ročním přírůstkům. Parafylie s dlouhými a velmi tenkými větvemi. Pseudoparafylie široce vejčité, listovité, širší než delší. Axilární vlásky ca. 100 µm dlouhé, apikální buňka 10 – 40 µm. Lodyžní listy 2,0 – 2,5 × 1,0 mm, jemně zubaté zpravidla na celém okraji. žebro dvojité nebo jednoduché, do 2/3 délky listu. Buňky uprostřed čepele 30 – 60 × 5 – 7 µm, na bázi listu kratší a širší, tečkované, nahnědlé nebo oranžové. Větevní listy menší, krátce zašpičatělé, žebro krátké dvojité někdy nezřetelné nebo chybí.

Štět 2 – 3 cm. Tobolka 2,0 – 2,5 mm dlouhá. Zuby vnějšího obústí žlutohnědé, vnitřního obústí žluté, bazální membrána vnitřního obústí 0,2 mm vysoká. Víčko zobanité. Výtrusy 14 – 16 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: na humusu, hlíně a hlínou krytých skalách v lesích i na prosvětlených místech, terasy skal, sutě, suťové lesy, břehy lesních cest, vzácněji v trávnících, na tlejícím dřevě, častý na sekundárních biotopech (haldy, lomy), od nížin až po hřebeny hor.

Rozšíření: Česká rep.: na celém území hojně.
Celkové: široce rozšířen v mírném až arktickém pásmu severní polokoule (Evropa, Grónsko, Makaronésie, Asie, Severní Amerika), v horských oblastech tropů a subtropů (Afrika) a dále v Austrálii a na Novém Zélandu.

Variabilita: druh na našem území minimálně proměnlivý. V alpínských a arktických polohách Evropy roste var. alpinum Schlieph. [= H. alaskanum], rostliny, které k ní patří, se vyznačují menším vzrůstem a netvoří sympodiální výhonky; z našich hor existuje jediný údaj o výskytu této variety v Krkonoších (Violík).

Možné záměny: jen stěží zaměnitelný druh. Podobně vypadající zástupci rodu Thuidium mají buňky listové kratší, s vysokou papilou přibližně uprostřed buňky (rostliny proto nejsou lesklé), parafylie jsou rovněž tvořeny krátkými buňkami.

Ilustrace: BFNA