Hylocomiaceae (Broth.) M. Fleisch. – rokytníkovité

Většinou robustní, vystoupavé nebo vzpřímeně rostoucí, od podkladu snadno oddělitelné mechy, tvoří vesměs mohutné koberce. Lodyhy zelené až hnědočervené, nemají hyalodermis, zato dobře vyvinutou sklerodermis, slabý střední svazek může chybět (Hylocomium). Rhizoidy ojedinělé na bázi lodyhy nebo častěji na koncích tenkých větví. Na lodyze jsou větvené parafylie, případně chybí (Pleurozium, Rhytidiadelphus). Lodyžní listy se zpravidla liší od větevních, za sucha jsou přitisklé nebo naopak až kostrbatě odstávají, obvykle ostře zubaté (vyjma Pleurozium) se silným dvojitým, vzácněji i jednoduchým žebrem. Čepel je tvořena protáhlými buňkami, jež jsou hladké nebo na jednom konci mamilnatě vyčnívají, křídelní buňky většinou nepříliš výrazně odlišné.

Dvoudomé druhy. Štět dlouhý, hladký. Tobolka nachýlená až vodorovná, asymetrická. Obústí dvojité. Zubů exostomu 16, na vnější straně při bázi jsou příčně brázděné nebo se síťnatou strukturou, vnitřní obústí s vysokou bazální membránou, zuby endostomu široké, podél kýlu s širokými nebo úzkými perforacemi, brvy 1 – 4. Čepička kápovitá. Výtrusy většinou malé.

Podle pojetí asi 12 rodů rozšířených převážně v chladnějších oblastech temperátních zón, na severu až po subpolární oblasti a v horských polohách tropů.

Literatura: Rohrer J. R. (1985): A generic revision of the Hylocomiaceae. – J. Hattori Bot. Lab. 59: 241–278.
Ignatov M. S. & Ignatova E. A. (2004): Moss flora of the Middle European Russia. Vol. 2: Fontinalaceae – Amblystegiaceae. Moscow: KMK Scientific Press Ltd. p. 609–944 (Arctoa, Vol. 11, Suppl. 2).

Poznámka: Ignatov & Ignatova (2004) do čeledi zahrnují i rod Ctenidium, který podle výsledků některých analýz má blíže k Rhytidiadelphus triquetrus. Stejní autoři nově vyčlenili z dosud široce chápaného rodu Rhytidiadelphus nový rod – Rhytidiastrum. V klíči tyto změny nebyly zohledněny.

Klíč k určení rodů: