Loeskeobryum M. Fleisch. – rokytník (řásnice)

Syn.: Hylocomium Bruch & Schimp. p. p.

Středně veliké až statné, žlutozelené až tmavě zelené, vystoupavé mechy, sympodiálně někdy i monopodiálně větvené, s lodyhami 1 – 2 × nepravidelně zpeřenými. Na lodyhách a větvích hojné parafylie (výrazně kratší než u rodů Hylocomium a Hylocomiastrum), hned u báze větvené. Lodyžní listy šikmo až kostrbatě odstálé, ± řáskaté, vejčité až široce vejčité, zvolna ostře zašpičatělé nebo až náhle zúžené do často až kanálkovité dlouhé špičky, čepel na okrajích až k bázi ostře zubatá, široce srdčitá báze listů se zřetelnými laloky k lodyze objímavě přisedá, ale nesbíhá. žebro dvojité, do poloviny délky listu. Buňky hladké, protáhlé, křídelní nejsou rozlišeny. Větevní listy vejčité až vejčitě kopinaté, odstálé.

Štět dlouhý. Tobolka nachýlená až vodorovná. Víčko z kuželovité báze krátce zobanité. Zuby vnějšího obústí na vnější straně dole nepravidelně příčně brázděné, zuby vnitřního obústí se širokými perforacemi podél kýlu.

1 (– 3) druhy podle pojetí jsou rozšířené v mírném pásmu severní polokoule – Evropa, Asie, Severní a Střední Amerika, a také v severní Africe.

Loeskeobryum brevirostre (Brid.) M. Fleisch. – rokytník krátkozobý (řásnice krátkozobá)

Syn.: Hylocomium brevirostre (Brid.) Schimp.

Poměrně statné lesklé mechy, nepravidelně zpeřené, obloukovitě vystoupavé. Lodyhy červenohnědé až 10 cm dlouhé, na příčném řezu oválné, sklerodermis ze 3 – 6 vrstev buněk, střední svazek úzký. Parafylie četné na lodyhách i větvích, ca 120 µm dlouhé. Axilární vlásky ze 4 buněk, 90 – 170 × 9 – 10 µm, koncová buňka 60 × 70 (– 100) µm.

Lodyžní listy 1,5 – 3,0 × 1,2 – 1,9 µm, šikmo až kostrbatě odstálé, ze široce srdčité báze okrouhlé až široce vejčité, velmi náhle zúžené do úzce kopinaté někdy až kanálkovité špičky, na okraji ± ploché, zubaté, žebro dvojité do 1/3 listu. Buňky ve středu čepele 28 – 64 × 5 – 8 µm, 1: 6 – 9 (– 11), bazální buňky širší, 10 – 12 µm, tlustostěnné, tečkované, žluté, hnědé či oranžové. Větevní listy poněkud menší a užší než lodyžní, rovněž náhle zúžené s okrajem ve špičce silně zubatým.

Jen vzácně plodný. Štět 1,5 – 4 cm dlouhý. Tobolka eliptická, 1,5 – 2,5 mm dlouhá, nachýlená, slabě zahnutá. Zuby vnějšího obústí hnědé. Výtrusy 15 – 20 µm, jemně papilnaté nebo téměř hladké.

Ekologie: na lesní půdě, kamenech, kořenech stromů i na tlejícím dřevě, hlavně v pahorkatinách, do vyšších poloh a nad hranici lesa patrně nevystupuje.

Rozšíření: Česká rep.: srov. Hradílek & Kubešová, Bryonora 19: 2 – 4, 1997. Velmi vzácný druh, v minulosti zaznamenávaný nejčastěji v okolí Prahy (Všenory, Medník, Prosečnice, Jevany) a v severních Čechách (Unčín u Teplic, Vaňov u Ústí nad Labem, Černý důl v Krkonoších, uváděn je i z okolí Šluknova), publikované údaje jsou i ze Šumavy, Králického Sněžníku a Jeseníků, recentně byl nalezen jen u Vranova nad Dyjí (Ledové sluje) a na Křivoklátsku (Týřov).
Celkové: Evropa, severní Afrika, severní a východní Asie, východ Severní Ameriky a Střední Amerika.

Variabilita: v užším pojetí je druh svými znaky v zásadě velmi konstantní.

Možné záměny: Rhytidiadelphus subpinnatus – na lodyhách a větvích nejsou parafylie.
Eurhynchium striatum – nemá parafylie, žebro jednoduché.
Hylocomiastrum pyrenaicum – viz poznámku pod tímto druhem.
Hylocomiastrum umbratum – má dvojí typ parafylií (kratší niťovité a mnohem delší listovité s brvami na okraji), které jsou obecně delší než 250 µm, olistěné lodyhy a větve tenčí, větevní listy znenáhla do špičky zúžené, vs. náhle zúžené až do téměř kanálkovité dlouhé špičky u Loeskeobryum brevirostre.

Ilustrace: BFNA