Hylocomiastrum M. Fleisch. – rokytník (pažitník)

Syn.: Hylocomium Bruch & Schimp. p. p.

Středně veliké až statné mechy, nepravidelně nebo ± pravidelně 1 – 2 (– 3) × větvené, formují volné až husté koberce. Sympodiální roční výhonky netvoří zřetelná patra, spíše jsou nezřetelné nebo obloukovitě k substrátu sehnuté. Lodyhy hustě porostlé niťovitými parafyliemi, ale s výrazně kratšími větvemi než je tomu u rodu Hylocomium. Lodyžní listy často oddálené, přímo až šikmo odstálé, široce vejčité až vejčitě kopinaté nebo trojboké, zašpičatělé či hrotité, zřetelně řáskaté, nesbíhavé nebo jen velmi krátce, na okraji v horních 2/3 listu zubaté až silně zubaté, v dolní třetině zoubkaté, na bázi až téměř celokrajné. žebro jednoduché, dvojité (vzácně až trojité), někdy rozeklané nebo naopak chybí, dosahuje 1/3 – 3/4 délky listu, na hřbetní straně často trnovitě zakončené. Buňky hladké, na bázi poněkud širší, křídelní prakticky nerozlišené. Větevní listy přibližně stejného tvaru, ve špičce hrotité nebo zašpičatělé.

Dvoudomé. Štět 1 – 3 cm dlouhý. Tobolka nachýlená až vodorovná. Víčko kuželovité. Zuby exostomu příčně brázdité nebo se síťnatou strukturou na vnější straně, zuby endostomu s úzkými perforacemi podél kýlu.

Celkem 3 druhy rostoucí v chladných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky a v horách severní Afriky (Atlas).

Poznámka: Rod Hylocomiastrum odlišují od rodu Hylocomium, s nímž je často spojován, parafylie s kratšími větvemi, zřetelně řáskaté lodyžní listy, silné a často jednoduché žebro zakončené trnem, hladké buňky listové čepele, zuby vnitřního obústí mají užší perforace. Rostliny netvoří zřetelná patra.

Klíč k určení druhů:

Hylocomiastrum pyrenaicum (Spruce) M. Fleisch. – rokytník zakřivený (pažitník zakřivený)

Syn.: Hypnum pyrenaicum Spruce, Hylocomium pyrenaicum (Spruce) Lindb.

Statné, zelené až světle zelené lesklé mechy, nepravidelně jednoduše větvené, tvoří volné ale rozlehlé porosty. Lodyhy červenohnědé, až 10 cm dlouhé, na příčném řezu oválné nebo zaobleně trojboké, úzký střední svazek je patrný jen u dobře vyvinutých rostlin. Olistěné větve se jeví silné. Parafylie hojné na lodyhách i větvích, 190 – 350 µm dlouhé. Pseudoparafylie vejčité až široce vejčité. Axilární vlásky ze 3 – 5 buněk, 140 – 240 µm dlouhé, apikální buňka 50 – 76 × 7 – 13 µm. Lodyžní listy přímo odstálé, 1,8 – 2,5 × 0,8 – 1,4 mm, široce vejčité, vyduté, náhle nebo postupně zúžené do krátké někdy pootočené špičky, na bázi zaoblené, špička zaujímá asi 1/5 délky listu. Větevní listy vejčité až kopinaté, krátce zašpičatělé, užší než lodyžní, 1,5 – 1,7 × 0,5 – 1,2 mm. žebro jednoduché nebo v nestejná ramena rozeklané, vzácně může být i dvojité, do 1/2 délky listu, na hřbetě s několika zuby nebo hladké a zakončené trnem. Okraj listů je dole mírně ohrnutý. Buňky 28 – 65 × 4 – 7 µm, 1: 4 – 11, bazální žluté, tlustostěnné, tečkované, mírně širší než ostatní.

Jen vzácně plodný. Štět hladký. Tobolka oválně eliptická, 1,3 – 1,8 mm. Víčko kónické, hrotité. Zuby vnějšího obústí hnědé, vnitřního obústí žluté. Výtrusy 18 – 20 µm.

Ekologie: na humusu a hlíně, tlejícím dřevě, na skalách, zejména na vlhkých místech od horského po subalpínský stupeň (údaje o výskytu v nižších polohách mohou být založeny na mylném určení).

Rozšíření: Česká rep.: u nás vzácný subarkticko-subalpínský druh, je uváděn z Jizerských hor, Krkonoš (více lokalit), Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku (více lokalit). V poslední době byl výskyt prokázán v Krkonoších a Hrubém Jeseníku.
Celkové: horské (subalpínské) a subarktické oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky.

Variabilita: proměnlivý v běžných kvantitativních znacích a jinak hlavně v utváření žebra.

Možné záměny: Brachythecium sp. div. – nemá parafylie.
Loeskeobryum brevirostre – má široce srdčitou, ouškatě objímavou bázi lodyžních listů, zúžená část listu (špička) zaujímá asi 1/3 délky listu, žebro je dvojité, kratší parafylie (do 130 µm).
Hylocomiastrum umbratum – kromě klíčových znaků se liší ještě přítomností mnohem větších „listových“ a na okraji brvitých parafylií, jež jsou vtroušené mezi menšími niťovitými parafyliemi.

Ilustrace: listy, parafylie (Z. Hradílek); kompletní tabule druhu (BFNA)

Hylocomiastrum umbratum (Ehrh. ex Hedw.) M. Fleisch. – rokytník stinný (pažitník stinný)

Syn.: Hypnum umbratum Ehrh. ex Hedw., Hylocomium umbratum (Ehrh. ex Hedw.) Schimp.

Rostliny velké ale útlejší než u předchozího druhu, tvoří nažloutlé až matně tmavě zelené nebo hnědozelené koberce vějířovitě nebo keříčkovitě rozvětvených lodyh. Lodyhy až 10 cm dlouhé, 1 – 2 (– 3) × větvené, s tendencí spíše k pravidelnému než nepravidelnému větvení, na příčném řezu okrouhlé, oválné až zaobleně trojboké, sklerodermis ze 3 vrstev buněk, střední svazek slabý a je přítomný jen u dobře vyvinutých rostlin. Parafylie hojné na lodyze i větvích, 250 – 470 µm, kromě těchto krátkých niťovitých a hned od báze větvených parafylií jsou mezi nimi hojně vtroušené ještě i více než dvakrát větší parafylie s plochou (úzce kopinatou) čepelí s brvami na okraji. Pseudoparafylie široce oválné. Axilární vlásky ze 3 – 4 buněk, ca 150 µm dlouhé, apikální buňka 60 × 10 µm. Lodyžní listy oddálené, vzpřímené až šikmo odstálé, 1,2 – 1,8 × 1,0 – 1,2 mm, široce vejčité až trojboké, ± postupně se zužují do jemné špičky, úzce a krátce sbíhavé, jen slabě vyduté, na okraji ploché nebo úzce ohrnuté, ostře zubaté. žebro dosahuje 1/3 – 2/3 délky listu, nejčastěji dvojité, někdy rozeklané do 2 i více ramen zakončených na hřbetní straně trny. Buňky 30 – 70 × 3 – 7 µm. Bazální buňky kratší a širší, tečkované, nažloutlé. Větevní listy menší, 1,0 × 0,5 mm, vejčitě kopinaté, často s jednoduchým žebrem.

Stět až 3 cm dlouhý. Tobolka do 2,5 mm. Víčko kuželovité. Zuby vnějšího obústí 0,6 mm dlouhé postupně se zužující do přechodné části, dole červenohnědé, žlutohnědé, dokonale síťnaté, v přechodné zóně a nahoře jemně papilnaté. Zuby vnitřního obústí stejně dlouhé jako vnější, bazální membrána 0,3 mm vysoká. Výtrusy 18 – 20 µm.

Ekologie: na zemi nebo na humusem pokrytých skalách obvykle ve vlhkých lesích nebo na stinných místech, převážně v horských lesích, sporadicky vystupuje i do výšek okolo horní hranice lesa.

Rozšíření: Česká rep.: Šumava, Krušné hory (Klínovec), Jizerské hory, Krkonoše, žďárské vrchy, Králický Sněžník, Hrubý i Nízký Jeseník, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky.
Celkové: roztroušený výskyt v oceánických a horských oblastech Holarktidy; Evropa, severní Afrika, Asie, Severní Amerika.

Variabilita: druh není příliš proměnlivý.

Možné záměny: oproti podobně vypadajícímu Hylocomium splendens má méně a spíše nepravidelně větvenou lodyhu, lodyžní listy se širokou až srdčitou bází.
Hylocomiastrum pyrenaicum – viz poznámku pod tímto druhem.
Loeskeobryum brevirostre – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace: kompletní tabule druhu (BFNA)

Poznámky k verzi:

Verze 1.1 (29.11.2017): Doplněny ilustrace listů H. umbratum.

Verze 1.0 (13.3.2006): Vytvoření textu úpravou původní verze z roku 1999.