Jungermannia L. – trsenka

Syn.: Aplozia (Dumort.) Dumort. p.p., Haplozia Dumort. ex Müll. Frib. p.p., Solenostoma subg. Luridae (Spruce) Müll. Frib., Jungermannia subg. Luridae (Spruce) S.W. Arnell

Rostliny v samostatných porostech či kobercích, vzácněji vtroušené mezi ostatní druhy mechorostů. Lodyhy poléhavé či plazivé až vystoupavé, 0,1 – 25 cm dlouhé, většinou laterálně-interkalárně (typ Plagiochila), vzácněji terminálně (typ Frullania) větvené. Vzácně přítomny u některých druhů drobnolisté výběžky. Rhizoidy poměrně četné, hyalinní, vyrůstající difusně z ventrální části lodyhy, od lodyhy odstávající nebo nepatrně sbíhavé podél zadního okraje.
Listy šikmo podloženě až téměř příčně vetknuté, střídavé, nedělené, v obrysu od oválných po vejčité, oválné či srdčité, po lodyžce sbíhavé nebo nesbíhavé. Spodní listy chybějí (pouze výjimečně nepatrné zbytky pod gynaeceem přítomny). Buňky nejčastěji téměř parenchymatické, bez ztluštěnin. Kutikula hladká nebo papilnatá. Siličná tělíska přítomna prakticky u všech druhů, různého počtu, velikosti i konzistence.
Gemy nejsou přítomny.
Dvoudomé nebo paroické, ojediněle i heteroické druhy. Androecea terminální či interkalární, samčí obalné listy v počtu 2 – 20 párů, podobné listům sterilních lodyžek, vakovitě vyduté, v paždí většinou s 1 – 3 antheridii; stopka antheridia tvořená 2 řadami buněk. Gynaecea terminální, samičí obalné listy obvykle větší než listy sterilních lodyžek. Brakteoly ojediněle přítomny, velmi redukované. Periant přítomen, je vřetenovitý, kuželovitý, vejčitý či elipsoidní, většinou s rýhami; perigynium chybí. Štět tvořen na příčném řezu třemi soustřednými kruhy buněk , vzácněji složen z mnoha neuspořádaných buněk. Tobolka elipsoidní až téměř kulovitá, většinou se stěnou dvouvrstevnou, ojediněle i 3 – 5 vrstevnou. Vnější vrstva obvykle s čípkovitými, vnitřní s poloměsíčitými ztluštěninami. Výtrusy 10 – 25 µm, mrštníky obvykle poloviční šířky, tvořené (1–)2 šroubovicemi.

Celkově 9 – 11 druhů rodu je rozšířeno prakticky po celém světě. V Evropě 5 druhů (další druh na Kavkaze), z toho na našem území pouze dva druhy.

Poznámka (J. Kučera): do rodu byly v nedávné minulosti (a rovněž předchozí verzi webového Klíče) řazeny druhy dnes oddělované do rodů Liochlaena, Solenostoma a Endogemma.

Klíč k určení druhů:

Jungermannia atrovirens Dumort. – trsenka tmavozelená

Syn.: Aplozia atrovirens (Dumort.) Dumort., Haplozia atrovirens (Dumort.) Müll. Frib., Solenostoma atrovirens (Dumort.) Müll. Frib., Jungermannia tristis Nees, Solenostoma triste (Nees) Müll. Frib., Jungermannia riparia Taylor, Aplozia riparia (Taylor) Dumort.

Zelené, žlutozelené až žluté nebo naopak špinavě zelené až černozelené koberce, mnohdy částečně inkrustované uhličitanem vápenatým.

Lodyhy poléhavé, plazivé až vystoupavé, asi 0,5 – 4 (– 6) cm dlouhé, laterálně-interkalárně, ojediněle i terminálně větvené, stolony pouze ojedinělé. Rhizoidy dosti časté, u ponořených rostlin prakticky chybějí.

Listy šikmo podloženě vetknuté, navzájem se kryjící (pouze vzácně oddálené), široce oválné, častěji však vejčité až srdčité, mírně vyduté.

Buňky na okraji listů (10 –) 18 – 25 (– 30 ) µm, uprostřed listů (15 –) 25 – 35 × (15 –) 20 – 30 µm, na bázi prodloužené až na 50 – 70 × 25 – 35 µm, tenkostěnné, prakticky bez rohových ztluštěnin (pouze u xerothermních forem nepatrné rohové ztluštěniny). Kutikula hladká, nejvýše velmi jemně papilnatá. Siličná tělíska po 2 – 3 (– 4) v buňce, většinou vřetenovitého, citronovitého nebo široce oválného tvaru, 7 – 10 µm, jemně zrnitá.

Dvoudomý druh. Samčí rostliny někdy v samostatných kobercích, drobnější než sterilní rostliny. Androecea terminální, pouze vzácně interkalární, tvořená 4 – 12 (– 15) vakovitými, navzájem se kryjícími a k lodyžce přilehlými samčími obalnými listy, v paždí s 1 (– 2) antheridii. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy podobné sterilním listům, slabě od periantu odstávající, obalující bázi periantu. Periant vyniklý z obalných listů, vejčitý až elipsoidní, vzácně i vřetenovitý až slabě hruškovitý, nepatrně dorziventrálně smáčklý, v horní třetině obvykle s 4 – 5 (– 6) rýhami, směrem k ústí pozvolna zúžený, ústí periantu jemně vroubkované, nikoliv trubkovité. Buňky periantu podobné buňkám listů.

Sporofyty nehojné. Tobolka téměř kulovitá s dvouvrstevnou stěnou. Výtrusy 11 – 17 µm; mrštníky 6 – 10 µm široké.

Ekologie: převážně na bazických (vápence, dolomity, vápnité pískovce aj.) vlhkých skalách, na kamenech v potocích nebo skalním detritu, od nížin až do hor.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Mus., ser. A, 18: 105 – 111, 1969): nepříliš hojně (vzhledem ke stanovištním nárokům); Český kras, Štěchovice, Teplá, Turnov, Semily (Riegrova stezka), údolí Jizery (Hradsko, Dolní Dušnice, Vilémov), Krkonoše, Moravský Krumlov, Hrubý Jeseník, Beskydy, uvádí se ještě z okolí Hranic na Moravě a Uherského Brodu.
Celkové: Západní část Severní Ameriky (z východní části problematický údaj pouze ze státu New York), Evropa (až po Pobaltské republiky, Ukrajinu a Kavkaz), Turecko, Libanon, Maroko, východní Asie.

Variabilita: značná, vzhledem ke stanovišti, v barvě rostlin, tvaru listů, velikosti listů a jejich postavení, tvaru periantu, délce androeceí apod. Nominátní forma představuje rostliny výslunných stanovišť, žlutavě zbarvené s nepatrnými ztluštěninami stěn a rohů buněk. Typická forma je však zeleně zbarvená, roste na stinných, vlhkých stanovištích, má poněkud větší listy, buňky, které jsou tenkostěnné a bez rohových ztluštěnin (J. tristis, J. riparia). Přechodné formy mezi oběma stanovištními extrémy byly označovány jako var. sphaerocarpoidea (De Not.).

Možné záměny: z našich druhů pouze s J. pumila, která je však paroická, má spíše oválné listy, daleko vyniklé, vřetenovité či kyjovité perianty a roste na silikátových substrátech.

Jungermannia pumila With. – trsenka drobná

Syn.: Aplozia pumila (With.) Dumort., Haplozia pumila (With.) Müll. Frib., Solenostoma pumilum (With.) Müll. Frib., Jungermannia zeyheri Huebener, Aplozia rivularis (Schiffn.) Schiffn.

Rostliny v řídkých či hustých, většinou tmavozelených, olivově zelených až černozelených kobercích, ojediněle vtroušené mezi další druhy.

Lodyhy poléhavé, plazivé až vystoupavé, 0,3 – 3 cm dlouhé, vzácně laterálně-interkalárně, ojediněle i terminálně nebo ventrálně-interkalárně větvené, stolony vzácné. Rhizoidy hojné až vzácné.

Listy šikmo podloženě vetknuté, většinou oddálené, vzácněji vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, oválné, ojediněle i široce oválné až nepatrně srdčité, ploché nebo pouze nepatrně vyduté.

Buňky na okrajích listů kolem 20 µm, ve střední části 25 – 35 µm, na bázi prodloužené až na 45 – 90 × 25 – 30 µm, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin. Kutikula s podélnými papilami. Siličná tělíska po (2 –) 4 – 5 (– 8), na bázi listů až po 12 v buňce, vřetenovitá až citronovitá, ale také téměř kulovitá, 4 – 8 × 3 – 4 µm, složená z velmi jemných, brzy pomíjivých krůpějí.

Paroické, vzácně i heteroické rostliny. Androecea obvykle pod gynaeceem, avšak často i od gynaecea oddělená několika páry listů (ojediněle zdánlivě terminální na lodyžce), tvořená 1 – 4 páry na bázi vakovitých samčích obalných listů, nesoucích většinou pouze 1 antheridium. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyžek, nepatrně větší a téměř příčně vetknuté, vrcholovou částí odstálé. Periant kyjovitý nebo vřetenovitý, daleko z obalných listů vyniklý, směrem k ústí pozvolna zúžený a u ústí s 5 – 6 rýhami; ústí periantu jemně vroubkované. Buňky periantu podobné listovým, ojediněle u ústí 1 – 2 řady poněkud protáhlejších buněk.

Sporofyty nepříliš hojné. Tobolka elipsoidní, se stěnou dvouvrstevnou. Výtrusy 17 – 24 µm; mrštníky 6 – 10 µm široké.

Ekologie: na podobných stanovištích jako předešlý druh, avšak na silikátových substrátech; zvláště hojná na pískovcích.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 18: 111 – 114, 1969): vzácně v Děčínských stěnách, v okolí Veselí nad Lužnicí, Nového Boru, Chrudimi, Hlinska, Moravského Berounu, Valašského Meziříčí, porůznu v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, hojně v Beskydech; navíc se uvádí z Krušných hor, Jizerských hor, okolí České Lípy, Turnova a Mladé Boleslavi. Rozšíření pravděpodobně nedostatečně známé.
Celkové: Severní Amerika, Grónsko, Evropa, Asie v mírném pásu, sbírána ještě na Jávě a v Tanzanii (Kilimandžáro).

Variabilita: poměrně značná, hlavně ve velikosti rostlin, tvaru listů, velikosti buněk aj.; paralelně jako u předešlého druhu jsou poměrně nápadné submerzní modifikace (mod. leptoderma  –  laxifolia), popsané jako var. rivularis Schiffn.

Možné záměny: z našich druhů snad pouze s předešlým druhem (viz J. atrovirens); Solenostoma obovatum se ve sterilním stavu odlišuje již přítomností rohových ztluštěnin v listových buňkách (plodná se nápadně liší stavbou gynaecea).

Poznámka: Z oblasti Jizerských a Ještědských hor (bez přesné lokalizace) byl v minulém století (Plumert 1869) uváděn i taxon Jungermannia exsertifolia subsp. cordifolia (Dumort.) Váňa. Tento údaj je velmi nepravděpodobný a je s největší pravděpodobností založen na mylném určení; dokladová položka bohužel nebyla nalezena.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (20.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (16.10.2017): Úprava popisu rodu, přesun popisů podrodů Liochlaena, Solenostoma a Plectocolea do nově rozeznávaných rodů (Liochlaena, Solenostoma a Endogemma), drobné úpravy v druhových popisech.