Liochlaena Nees – trsenka

Syn.: Jungermannia subg. Liochlaena (Nees) S. W. Arnell

Rostliny poléhavé , nejvýše s vystoupavými vrcholky, zelené až hnědavé, laterálně (typ Plagiochila) větvené. Rhizoidy poměrně časté, vyrůstající difusně ze spodní části lodyhy. Listy podložené, velmi šikmo až téměř podélně vetknuté, většinou ploché, jazykovité až zaobleně obdélné, nedělené nebo nejvýše mělce vykrojené, celokrajné. Buňky kolenchymatické, tenkostěnné, rohové ztluštěniny poměrně velké až uzlovité; kutikula papilnatá. Siličná tělíska po 6 – 11 v buňce, složená z drobných krůpějí. Spodní listy (kromě vystoupavých drobnolistých větévek nesoucích gemy) chybějí.

Gemy 1 – 2-buněčné, vejčité až elipsoidní, vyrůstající na okrajích listů nebo častěji na vzpřímených či vystoupavých výhoncích.
Dvoudomé nebo paroické druhy. Samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyh. Periant daleko vystoupavý, válcovitý nebo hruškovitý, na povrchu hladký, na vrcholku vždy zúžený v trubkovité ústí.

Tobolka vejčitá, se stěnou dvouvrstevnou. Mrštníky s 2 šroubovicemi; výtrusy se stěnou jemně bradavičnatou nebo zrnitou.

Klíč k určení druhů:

Liochlaena lanceolata Nees – trsenka hladká (trsenka kopinatá)

Syn.: Jungermannia leiantha Grolle, Jungermannia lanceolata auct., Aplozia lanceolata auct., Solenostoma lanceolatum auct., Haplozia lanceolata auct., Liochlaena lanceolata Nees

Koberce jasně zelené, tmavozelené až nahnědlé barvy, někdy i s oranžovým nádechem.

Lodyhy poléhavé a plazivé, pouze vrcholky plodných lodyžek vystoupavé, 1 – 4 cm dlouhé, po celé délce s hojnými rhizoidy, porůznu laterálně-interkalárně větvené.

Listy velmi šikmo (zdánlivě téměř příčně) podloženě vetknuté, vzájemně se kryjící, ploše od lodyhy odstávající, ploché nebo i slabě konvexní, zadním okrajem slabě sbíhavé, jazykovité, vzácněji poněkud oválné.

Buňky tenkostěnné s mohutnými rohovými, místy až uzlovitými ztluštěninami, v horní části listů (35 –) 40 – 50 × (30 –) 35 – 45 µm, na bázi až na 60 – 90 (– 120) × 30 – 50 µm prodloužené. Kutikula hustě posázená krátkými či protáhlými papilami. Siličná tělíska po 6 – 11 v buňce,vřetenovitá, vejčitá až oválná, složená z drobných krůpějí, 5 – 17 × 5 – 7 µm.

Vegetativní rozmnožování pomocí gem ojedinělé. Tenkostěnné, dvoubuněčné gemy citronovitého tvaru a velikosti zhruba 30 × 20 µm vznikají na okraji modifikovaných vrcholových listů.

Paroický druh. Androecea tvořena 1 – 5 vakovitými, téměř příčně vetknutými samčími obalnými listy, které mohou mít na ventrálním okraji zub. Antheridia po 1 – 3. Gynaecea terminální. Samičí obalné listy větší než listy sterilních lodyžek, poněkud oválné, vyduté, obalující bázi periantu. Periant daleko z obalných listů vyniklý, válcovitý, bez rýh či hran, směrem k zobanitému ústí náhle zúžený, ústí vroubkované. Buňky periantu podobné buňkám listů.

Často plodná. Štět asi 7 – 10 buněk v průměru. Tobolka oválná, s dvouvrstevnou stěnou. Výtrusy 9 – 14 µm; mrštníky 8 – 10 (– 13) µm široké.

Ekologie: nejčastěji na tlejícím dřevě, vzácněji na okrajích potoků, vlhkých bázích skal apod. (nikoliv na bazickém substrátu), od kolinního do montánního stupně.

Rozšíření: (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 18: 21 – 29, 1969): roztroušeně, v určitých oblastech (severozápadní, střední, jihovýchodní Čechy) dosud nezjištěn.
Celkové: Severní Amerika, Evropa (vzácně v Rusku).

Variabilita: nepříliš velká v barvě rostlin, postavení listů aj.

Možné záměny: poměrně dobře poznatelný druh vzhledem k jazykovitým, ploše rozloženým listům. L. subulata je ve všech znacích drobnější, má spíše oválné listy, bývá vzácně plodná (je dvoudomá) a má obvykle přítomné gemy. Syzygiella autumnalis má spodní listy (i když někdy jen na vrcholcích rostlin), menší buňky (v průměru 30 µm), dřípené samičí obalné listy, brvité ústí periantu aj.

Liochlaena subulata (A. Evans) Schljakov – trsenka šídlovitá

Syn.: Jugermannia subulata A. Evans, Jungermannia amakawana Grolle, Solenostoma cylindricum Steph.

Rostliny zelené, žlutozelené až hnědozelené, ojediněle purpurově naběhlé.

Lodyhy poléhavé, pouze vrcholky plodných lodyžek vystoupavé, 1 – 3 cm dlouhé, laterálně interkalárně větvené. Rhizoidy hojné.

Listy velmi šikmo podloženě vetknuté, široce jazykovité až široce oválné, ojediněle na vrcholku nepatrně vykrojené, vzájemně se kryjící, od lodyhy odstávající, ploché nebo konvexní.

Buňky tenkostěnné s mohutnými, místy uzlovitými ztluštěninami, v horní části listu (25 –) 30 – 35 × 25 – 30 (– 40) µm, bazální nejvýše na 40 – 50 (– 60) × 20 – 25 (– 35) µm prodloužené. Kutikula hustě papilnatá. Siličná tělíska po 6 – 8 (– 10) v buňce, elipsoidní až kulovitá, složená z drobných krůpějí, 5 – 17 × 5 – 7 µm.

Vegetativní rozmnožování velmi časté. Gemy elipsoidní nebo téměř citronovité, tenkostěnné, dvoubuněčné, 24 – 30 × 15 – 16 µm; vznikají na specializovaných výhoncích s téměř bezbarvými, šupinovitými lístky, nesoucími na okrajích gemy. Buňky těchto lístků prodloužené, tenkostěnné, asi 30 × 10 µm, bez rohových ztluštěnin.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, tvořená 3 – 12 vakovitých samčích obalných listů, které mají na ventrálním okraji často zub; antheridia po 1 (– 3). Gynaecea terminální, samičí obalné listy podobné listům sterilních lodyžek, větší. Periant v mládí hruškovitý s nezřetelnými hranami, ukrytý v obalných listech, ve stáří vyniklý z obalných listů a válcovitý, bez hran, náhle zúžený k trubkovitému, vroubkovanému ústí. Buňky periantu podobné buňkám listů.

Sporofyt vzácný, podobný předešlému druhu, pouze ve všech znacích nepatrně menší.

Ekologie: na podobných stanovištích jako předešlý druh, poměrně často i na pískovcových skalách.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 18: 29, 1969): v minulém století dvakrát sbírána v okolí České Lípy (Hamr, Kvítkov: Peklo), recentně nalezena v Děčínských stěnách a v Maštalích na Litomyšlsku.
Celkové: ojediněle v Severní Americe (Minnesota, Missouri) i Evropě, hojně v Asii.

Variabilita: nepříliš velká.

Možné záměny: přítomností gem snadno odlišitelná od ostatních podobných druhů rodů Jungermannia, případně Solenostoma kromě předešlého druhu, který velmi vzácně může tvořit gemy. Odlišnosti od L. lanceolata viz tento druh; Solenostoma hyalinum se liší širokými listy, téměř hladkou kutikulou, periantem, absencí gem aj.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (20.1.2005): Vytvoření textu.

Verze 2.0 (16.10.2017): Vytvoření popisu rodu, přesun popisů druhů z Jungermannia subg. Liochlaena, doplnění rozšíření.