Physcomitrium (Brid.) Brid. – měchýřočepka (hrhovka)

Tlupovité i jednotlivě rostoucí pozemní mechy, tvoří nízké trsy. Lodyhy jen několik milimetrů vysoké, na průřezu okrouhlé s ± zřetelným až dokonalým středním svazkem, vnější kůra a sklerodermis nejsou rozlišeny od ostatního tenkostěnného pletiva nebo jen slabě.

Listy se zpravidla zvětšují k vrcholu lodyhy a jsou nahloučeny ve ± zřetelnou růžici, vejčité nebo obvejčité až obkopinaté příp. ke špičce lopatkovitě rozšířené, ostře zašpičatělé, hrotité až tupé, většinou nelemované, vzácně lemované, na okraji obvykle ploché nebo vyduté, do poloviny tupě až ostře zubaté, příp. celokrajné. Buňky velmi volné, dole dlouze obdélníkovité, horní nepravidelně šestiboké, zpravidla kratší. Žebro končí ve špičce nebo před ní, někdy i krátce vybíhá.

Jednodomý. Autoický.

Štět prodloužený, silný. Tobolka přímá, pravidelná, hruškovitá až kulovitá s ± zřetelným krkem. Čepička přímá, mitrovitá, dlouze zobanitá, v době zralosti na dolním okraji s 3 – 5 laloky. Víčko široké, vyklenuté, s hrotem. Buňky víčka jsou uspořádány v rovných řadách. Prstenec z malých nebo větších buněk, vytrvávající nebo po částech odpadává. Buňky exothecia kolenchymatické, většinou oválně 4 – 6-boké. Obústí chybí. Výtrusy veliké, papilnaté až ostnité.

Kosmopolitně rozšířený rod zahrnuje okolo 60 druhů, v Evropě 4 druhy.

Klíč k určení druhů

Physcomitrium eurystomum Sendtn. – měchýřočepka široústá (hrhovka široústá)

Rostliny tmavě zelené až zelenohnědé, s lodyhami jen 2 – 5 mm vysokými, na průřezu s velmi dobře vyvinutým středním svazkem.

Listy rozestálé, špičkami šikmo odstálé, 1,0 – 1,5 × 2,9 – 3,5 mm, obvejčité, vejčité až vejčitě kopinaté, ostře zašpičatělé nebo hrotité, na okraji ploché nebo mírně vehnuté, tupě až ostře zubaté. Žebro končí ve špičce, těsně před ní nebo krátce hrotitě vybíhá.

Buňky ve středu listu 20 – 35 × 40 – 80 µm, v dolní polovině listu delší, na okraji 1 (– 3 řady) ± užších buněk.

Štět 3 – 7 mm. Tobolka polokulovitá až velmi krátce hruškovitá, ± stejně vysoká jako široká, se zřetelným krkem, po vyprázdnění pohárovitě rozšířená, černohnědá. Víčko ploše vyduté, se zřetenou mamilou nebo nízce kónické. Prstenec z 1 řady oranžových buněk, po částech opadavý. Výtrusy 32 – 46 µm, tmavě hnědé, kulaté, hustě ostnité.

Ekologie: obnažená jílovitá nebo písčitá hlína, nejčastěji dna a břehy vypuštěných rybníků (často společně s P. sphaericum), břehy toků, náplavy.

Rozšíření: Česká rep.: vzácně, v rybníkářských oblastech častější; zejména v nížinách, vystupuje i do pahorkatin a může se vyskytnout i v nižších polohách hor.
Celkové: záp. a stř. Evropa, JV Asie, Indie.

Variabilita: proměnlivé jsou všechny znaky na gametofytu, zejména vzrůst i délka žebra, která je v některých určovacích pomůckách neoprávněně klíčovým znakem.

Možné záměny: pro spolehlivé rozlišení od Physcomitrium pyriforme nelze spoléhat jen na délku žebra, ale je nutné vidět i tobolku (hruškovitá). P. pyriforme je zpravidla celkově větší.
Physcomitrium sphaericum – viz klíč.
Entosthodon fascicularis – viz poznámku pod tímto druhem.
Tortula truncata – odlišná areolace buněk (buňky menší, čtvercové, husté).

Physcomitrium pyriforme (Hedw.) Brid. – měchýřočepka hruškovitá (hrhovka hruškovitá)

Největší z našich zástupců rodu, světle až tmavě zelené rostliny s lodyhami do 1 cm, na průřezu s ± zřetelným středním svazkem a slabě diferencovanou sklerodermis.

Listy vzpřímené nebo rozestálé, 2 – 5 × 1 – 2 mm, široce vejčité, vejčité až obvejčité, ostře ale krátce zašpičatělé, ± vyduté, v horní polovině na okraji tupě zubaté. Žebro končí ve špičce nebo několik buněk před ní. Buňky ve středu listu 20 – 50 × 80 – 200 µm, okrajové buňky užší.

Štět 5 – 12 mm. Tobolka hruškovitá, téměř 2-krát tak dlouhá jako široká, se zřetelným krkem, po odvíčkování se zúženým ústím. Víčko se zřetelným, ale krátkým zobánkem. Prstenec dvouřadý, žlutavý. Výtrusy 25 – 37 µm, hustě nebo řídce papilnaté.

Ekologie: vždy na obnažené vlhké jílovité hlíně, rýpaniny na vlhkých loukách, lužní lesy, pole, úhory, vytěžená rašeliniště, břehy toků a úvozy cest.

Rozšíření: Česká rep.: v nížinách a pahorkatinách poměrně častý nebo roztroušený druh, vystupuje i do nižších horských poloh.
Celkové: Evropa, sev. Afrika, Makaronézie, Kavkaz.

Variabilita: veškeré znaky na gametofytu jsou velmi proměnlivé.

Možné záměny: často zaměňován za velmi podobný Entosthodon fascicularis – viz poznámku u tohoto druhu.
Physcomitrium eurystomum – viz poznámku u tohoto druhu.

Physcomitrium sphaericum (C.F. Ludw.) Brid. – měchýřočepka kulovitá (hrhovka kulovitá)

Rostliny jen 1 – 3 mm vysoké, bledě zelené. Lodyhy se středním svazkem.

Horní listy podél štětu vzpřímené, obvejčité, vejčité až vejčitě kopinaté, tupě zašpičatělé až kápovité, 0,5 – 0,7 × 1,3 – 1,7 mm, na okraji ploché, jinak vyduté, slabě a tupě vystouplými buňkami zubaté až téměř celokrajné. Žebro končí několik buněk před špičkou. Buňky v horní polovině listu 12 – 30 µm, většinou stejně dlouhé jako široké, ne tak volné jako u předchozích druhů, dolní obdélníkové, okrajové buňky jen o málo užší a delší.

Štět 1 – 2 (–5) mm. Tobolka velmi malá kulovitá, s krátkým a nezřetelným krkem, po odvíčkování s pohárovitě rozšířeným ústím. Víčko nízké, mamilnatě hrotité. Čepička nekryje ani polovinu tobolky a má 3 – 5 laloků. Výtrusy 24 – 32 µm, papilnaté, hnědé.

Ekologie: dna vypuštěných rybníků a jiných vodních nádrží, obnažené břehy toků, pole, často společně s P. eurystomum.

Rozšíření: Česká rep.: velmi roztroušeně až vzácně od nížin do nižších pohoří, zvláště v rybníkářských oblastech.
Celkové: Evropa, Sibiř, Japonsko, JV Asie, Indie.

Variabilita: proměnlivý v celkovém vzrůstu, délce štětu, míře zubatosti okraje listů.

Možné záměny: nejčastěji zaměňován s druhem P. eurystomum, od něhož se liší zejména utvářením listové špičky a velikostí výtrusů – viz klíč.