Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Plagiotheciaceae M. Fleisch. – lesklecovité

Autor: J. Kučera

Verze: 0.1 (8.11.2020)

 

Plagiothecium Bruch & Schimp. – lesklec

Syn.: Buckiella Ireland, Plagiotheciella M. Fleisch. ex Broth.

 

Rod s asi 30–70 druhy (pojetí rodu i mnohých druhů však silně kolísá), v Evropě podle pojetí 14–18 druhů, u nás v následujícím pojetí 9.

 

Poznámka. Rod byl klasickými morfologickými metodami revidován v částech svého areálu např. Iwatsukim (Iwatsuki 1970) a Lewinskou (Lewinsky 1974), recentní molekulárně-fylogenetická revize (Wynns & al. 2018) však ukázala nutnost přehodnocení některých konceptů. Prokázala se jednak neopodstatěnost odlišování rodu Buckiella Ireland, který je akceptován v severoamerické flóře, na druhou stranu některé v rodu všeobecně akceptované druhy (P. piliferum, P. handelii, P. paleaceum) jsou molekulárně od zbytku rodu poměrně vzdálené a mohou do monofyletického pojetí rodu být zahrnuty pouze tehdy, pokud akceptujeme synonymizaci morfologicky značně odlišného rodu Struckia. To sice Wynns & al. (2018) udělali, v zápětí (Wynns & Schröck 2018) však svůj přístup přehodnotili a doporučili rody Struckia, Ortholimnobium (pro P. handelii a P. paleaceum) a Rectithecium (pro P. piliferum) odlišovat, což bylo vzápětí akceptováno i autory současného evropského checkk-listu mechorostů. Proto zde rovněž rod Ortholimnobium oddělujeme jako samostatný, i když v klíči jen zařazujeme mezi zástupce rodu Plagiothecium.

 

Wynns J. T., Munk K .R. & Lange C. B. A. 2018. Molecular phylogeny of Plagiothecium and similar hypnalean mosses, with a revised sectional classification of Plagiothecium. Cladistics 34: 469–501. doi:10.1111/cla.12210

Wynns J. T. & Schröck C. 2018. Range extensions for the rare moss Plagiothecium handelii, and its transfer to the resurrected genus Ortholimnobium. Lindbergia 41(1): 1–7..doi:10.25227/linbg.01087

 

Klíč k určení druhů (včetně druhu Ortholimnobium handelii) :

1a

Rostliny mohutné (5–15 cm dlouhé, listy až 5 mm dlouhé), bělavě zelené; listy příčně vlnkaté, s úzkými, do 11 µm širokými buňkami, úzce sbíhavé nenafouklými buňkami

P. undulatum

1b

Rostliny obvykle do 5, výjimečně 10 cm dlouhé, nikoli bělavé zelené, pokud příčně vlnkaté, pak sbíhavé obvykle širokými křídly z nafouklých buněk

2
2a Buňky čepele listů široké (12–18 µm), sbíhavá křídla tvořená širokým svazkem (3–5 řad) tvořeným nafouklými buňkami
P. denticulatum
2b Buňky čepele užší než 10 µm nebo široké, ale pak křídla tvořená nejvýše 3řady širokým svazkem nenafouklých, obdélníkovitých buněk
3
3a Buňky čepele listů širší než 10 µm
4
3b Buňky čepele užší než 10 µm
6
4a Lodyžky dobře vyvinutých rostlin všestranně olistěné (všestranné olistění bývá lépe patrné na koncích lodyh a na rostlinách z lépe osvětlených stanovišť), buňky listů (8–)10–16 × 80–160 µm, sbíhavá křídla vždy úzká (2–3 řady)
P. cavifolium
4b Lodyžky zploštěle olistěné, listy za sucha často oddálené a svrasklé, buňky listů různých rozměrů a sbíhavá křísla úzká nebo širší (2–4 řady)
5
5a Rostliny střední velikosti mezických stanovišť, ve špičce listu nejsou výrazně odlišné buňky, nevyrůstají z nich rhizoidy
P. nemorale (agg.)
5b Poměrně mohutné rostliny zamokřených stanovišť, ve špičce skupina odlišných, někdy hyalinních a erodujících buněk, ze kterých vyrůstají rhizoidy
P. platyphyllum
6a Listy dobře vyvinutých rostlin špičkami dolů zahnuté; rostliny obvykle na kyselém lesním humusu spiše sušších stanovišť
P. curvifolium
6b Listy spičkami vždy přímé
7
7a Rostliny drobné, nápadně ploše olistěné, světle zelené, lesklé
P. laetum
7b Rostliny s jinou kombinací znaků (drobnější a všestranně olistěné nebo poměrně ploše olistěné ale spíše mohutné)
8
8a Všestranně olistěné, drobné rostliny se šikmo odstálými, úzkými, zcela souměrnými listy; rostliny obvykle na tlejícím dřevě nebo vlhkém humusu v listnatých vlhkých lesích nižších poloh
P. latebricola
8b Všestranně nebo ploše olistěné rostliny se širšími, ne zcela souměrnými listy; rostliny horských biotopů
9
9a Všestranně, oddáleně olistěné, jemné, světle zelené rostliny připomínající řídkolisté formy druhu P. cavifolium, avšak s užšími buňkami
Ortholimnobium handelii
9b Poměrně mohutné, ploše olistěné, středně zelené rostliny s příčně zvlněnými listy v horní části s mírně nafouklými buňkami na sbíhavých křídlech a nápadně úzkými buňkami čepele listů
P. neckeroideum

 

Plagiothecium cavifolium (Brid.) Z. Iwats. – lesklec dutolistý (lesklec Roeseův)

Syn.: Plagiothecium roeseanum Hampe ex Schimp.

 

.

Ekologie: nejčastěji na silnější vrstvě humusu na stinných, ale suchých nebo jen mírně vlhkých místech, méně často i na bázích stromů, ve štěrbinách skal nebo jiných substrátech bez vyhraněné preference k obsahu bází, z nížin přibližně po hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: hojný druh v celém území, zejména v nižších a středních polohách (kromě nelesních biotopů), ve vyšších horských oblastech vyznívá. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: velmi široce rozšířený druh na celé severní polokouli, zaznamenán i na Havajských ostrovech.

Variabilita: extrémně variabilní druh (náš asi nejproměnlivější druh čeledi). Variabilita se dotýká jak znaků habitu (kromě typických hustě a oble všestranně olistěných forem existují formy řídce olistěné, oploštěle až téměř dvoustranně olistěné, druh je velmi proměnlivý v celkové velikosti, šířce olistěných lodyžek apod.), tak mikroskopických znaků (např. délka a šířka buněk).

Možné záměny: Plagiothecium nemorale agg. – liší se v typickém případě plochým olistěním, za vlhka málo vydutými, za sucha oddálenými, většinou svrasklými listy a širšími buňkami (přes 15 µm, často i okolo 20 µm širokými).
Ortholimnobium handelii – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Flora of North America, Wikimedia Commons.

 

Plagiothecium curvifolium Schlieph. ex Limpr. – lesklec křivolistý (lesklec zakřivený)

 

.

Ekologie: na kyselém lesním humusu, bázích stromů, tlejícím dřevu, někdy i (kyselém) skalním podkladu a na pískovcových skalách, z nížin nad hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojný druh prakticky na celém území, nejhojnější v sušších jehličnatých lesích, téměř obecný v horských oblastech. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: velmi hojný v Evropě, avšak do asijské části Eurasie prakticky nezasahuje (pouze ojedinělé nálezy na jižní Sibiři), osttaní údaje z Asie a Severní Ameriky jsou buď prokazatelně mylné nebo v novější době nerevidované (druh však často enní rozlišován od druhu P. laetum nebo byl zaměňován s jinými podobnými druhy, např. P. svalbardense).

Variabilita: druh není příliš proměnlivý, bohužel drobnější formy se velmi blíží ve většině znaků druhu P. laetum.

Možné záměny: P. laetum – celkově drobnější druh s listy ca. 1,1–1,7 mm dlouhými a špičkami ± nesměřujícími dolů; buňky listů jsou rovněž užší, obvykle do 8 µm a sbíhavá skupina užší, tvořená užšími buňkami.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.

 

Plagiothecium denticulatum (Hedw.) Schimp. – lesklec zubatý

 

Ekologie: v pojetí zahrnujícím všechny níže uvedené variety na široké škále substrátů (na vlhké zemi, bázích stromů, vlhčích a stinných bázích skal, na tlejícím dřevu, ve vlhkých lukách mezi vegetací, tolerující i bazičtější substráty), z nížin do alpínského pásma.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojný druh prakticky na celém území, oproti ostatním běžným druhům (P. cavifolium, P. curvifolium, P. nemorale s.l.) poněkud náročnější na vlhkost. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: rozšíření druhu je udáváno jako kosmopolitní, není ovšem zcela jisté, jestli se ve všech částech takového areálu jedná o tentýž taxon. Obecně chybí v suchých teplých oblastech.

Variabilita: druh je poměrně značně proměnlivý ve znacích habitu i mikroskopických znacích, ze kterých však široce sbíhavé báze obsahujcí nafouklé buňky v kombinaci s poměrně širokými buňkami listů zůstávají jako charakteristický diagnostický znak. Níže uvedené variety jsou někdy rozlišovány jako samostatné druhy, molekulárně se však nezdá, že by měly jednoznačné opodstatnění.

var. denticulatum odpovídá výše uvedenému popisu. Ekologicky se může vyskytovat i na biotopech, kde rostou níže uvedené, morfologicky odchylné formy, proto i rozšíření druhu odpovídá souhrnnému rozšíření všech u nás se vyskytujících variet. Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Flora of North America, Wikimedia Commons.

var. obtusifolium (Turner) Moore (Plagiothecium donnianum (Sm.) Mitt.) se vyznačuje rovnoměrně oble olistěnými rostlinami (připomínajícími poněkud řídce olistěné rostliny P. cavifolium) se silně vydutými, kratčeji zašpičatělými, na okraji zřetelně ohrnutými listy. Takové rostliny se nacházejí v horských prameništích a mezi trávou u horských potůčků, obvykle v subalpínském a alpínském stupni. U nás jsou tyto rostliny poměrně vzácné, častěji byly zaznamenány např. v krkonošských karech, vzácně také ve Velké a Malé kotlině v Hrubém Jeseníku, je však možné, že v ostatních horských oblastech u nás tato varieta nebyla rozlišována. Fotografie: habitus.

var. undulatum R. Ruthe ex Geh. (Plagiothecium ruthei Limpr.) se vyznačuje zřetelně příčně vlnkatými, nápadně nesouměrnými, na okraji zřetelně ohrnutými listy. Roste v silně vlhkých biotopech, na zamokřené zemi, často ve vlhkých a slatinných loukách a prameništích, avšak spiš v nižších a středních polohách, nad hranici lesa nevystupuje. Rozšíření podle databáze ISOP. Fotografie a ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.

Možné záměny: Plagiothecium platyphyllum – liší se nenafouklými buňkami ve sbíhavé části listu a odlišenými buňkami (kratší, tenkostěnné, často hyalinní i erodované, někdy s vyrůstajícími rhizoidy) pod špičkou listu.
Plagiothecium laetum – někdy obtížně odlišitelné v terénu, avšak mikroskopicky jednoznačně odlišné výrazně užšími bňkami listů.
Plagiothecium neckeroideum – viz poznámku pod tímto druhem.

 

Plagiothecium laetum Schimp. – lesklec příjemný

 

Ekologie: na silikátových skalách, bázích stromů, na tlejícím dřevě, méně často přímo na humusu, v biotopech s vyšší vzdušnou vlhkostí, ale ne přímo na vlhkém substrrátu, z nížin do subalpínského pásma.

Rozšíření: Česká rep.: velmi hojný druh prakticky na celém území, vázán na lesnaté oblasti. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: po částečné revizi na části holarktického areálu druhu (viz poznámku k druhu P. rossicum níže) se zdá, že v Eurasii má druh západní, suboceánické rozšířeni (vyskytuje se ve většině zemí Evropy, ale na východ od hranic Ruska a Ukrajiny je z větší části nahrazen druhem P. rossicum. Severoamerický areál nebyl revidován; druh se prokazatelně (i když ne hojně) nachází při nejvýchodnější části Ruska, lze proto předpokládat, že zasahuje i do pacifické části Severní Ameriky, ale na zbytku kontinentu je jeho výskyt nejistý.

Variabilita: druh není příliš proměnlivý, ačkoliv existuje běžná variabilita v habitu (velikost rostlin, hustota olistění apod.).

Možné záměny: Plagiothecium rossicum – viz poznámku níže.
Plagiothecium denticulatum – viz poznámku pod tímto druhem.
Plagiothecium curvifolium – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Flora of North America, Wikimedia Commons.

 

Poznámka: Plagiothecium rossicum Ignatov & Ignatova je nově rozlišovaný druh (viz Ignatova & al. 2019, doi: 10.15298/arctoa.28.05) z okruhu P. laetum, který je zatím znám převážně z evropské části Ruska a přilehlé části severovýchodního Polska, mohl by proto být nalezen i u nás. Svým habitem je druhu P. laetum extrémně podobný, liší se plochými okraji listů (u P. laetum jsou okraje úzce ohrnuté) a často silně asymetrickými listy (u P. laetum jsou listy méně asymetrické). Druhy kupodivu nejsou blízce příbuzné molekulárně.

 

Plagiothecium latebricola Schimp. – lesklec dlouholistý (okrutec dlouholistý)

Syn.: Plagiotheciella latebricola (Schimp.) M. Fleisch.

 

Ekologie: na tlejícím dřevě, bázích nebo kořenech stromů i lesním humusu ve stinných biotopech s vyšší vzdušnou vlhkostí, častěji v olšinách a jiných lužních lesích, z nížin do podhorských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: dosti vzácný druh, s jistotou recentně zaznamenán několikrát na střední Moravě, v Beskydech, Slezsku, na Vysočině, udáván i ze Šumavy, Novohradských hor, podhůří Orlických hor a Adršpašsko-Teplických skal, ale tyto údaje nebyly revidovány. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: široce rozšířený na celé severní polokouli včetně většiny zemí Evropy, ale všude je poměrně vzácným druhem.

Variabilita: druh není příliš proměnlivý kromě obvyklé variability v habitu rostlin (velikost, hustota olistění apod.).

Možné záměny: svými úzkými, šikmo odstávajícími, symetrickými listy je mezi našimi druhy rodu prakticky nezaměnitelný;
Herzogiella striatella – má poněkud podobným způsobem odstávající listy podobné velikosti, ale liší se zubatými okraji listů, listy jsou ve spodní části širší, buňky na sbíhavách křídlech listů jsou nafouklé, lodyžky mají hyalodermis a rostliny jsou jednodomé. Liší se i ekologicky – roste na humusu pod vegetací ve vyšších (subalpínských až alpínských) polohách.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth).

 

Plagiothecium neckeroideum Schimp. – lesklec sourubkovitý

 

Ekologie: na vlhkém lesním humusu, v zahloubeninách pod balvany, pod převisy skal, na tlejícím dřevě, v horských vlhkých jehličnatých lesích, u nás několikrát zaznamenán v ledovcových karech.

Rozšíření: Česká rep.: velmi vzácný druh zaznamenaný pouze na Šumavě v ledovcových karech Plešného a Černého jezera (na německé straně existuje více údajů).
Celkové: Alpy (od východních po švýcarské), rumunské Karpaty, Západní Sajan, častější v horách jihovýchodní Asie, zasahuje až do Japonska a na Filipíny.

Variabilita: proměnlivost druhu není vzhledem ke vzácnosti v Evropě dobře zdokumentována.

Možné záměny: Plagiothcium undulatum – liší se většimi rozměry, světlejší barvou, užšími sbíhavými křídly listů z nenafouklých buněk, absencí výběžků s redukovanými, šupinovitými listy a za sucha rýhovanou tobolkou. Rhizoidy z buněk pod špičkou listů se netvoří.
Plagiothecium denticulatum var. undulatum – liší se širokými buňkami listů (12–18 vs. 7–10 µm), ještě širšími sbíhavými křídly listů s nápadně nafouklými buňkami a rovněž absencí výběžků s redukovanými, šupinovitými listy. Rhizoidy z buněk pod špičkou listů se rovněž netvoří.
Plagiothecium platyphyllum – může být podobné tvorbou rhizoidů z buněk čepele pod špičkou, ale liší se rovněž buňkami listů obvykle zřetelně širšími než 10 µm, nenafouklými buňkami na křídlech listů a absencí výběžků s redukovanými, šupinovitými listy.

Fotografie a ilustrace na webu: Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth)

 

Plagiothecium nemorale (Mitt.) A. Jaeger, agg. – lesklec lesní (lesklec zanedbaný)

Syn.: Plagiothecium neglectum Mönk., ?Plagiothecium sylvaticum (Brid.) Schimp., ?Plagiothecium succulentum (Wilson) Lindb., ? Plagiothecium angusticellum Wolski & Nowicka-Krawczyk, ?Plagiothecium longisetum Lindb.

 

Ekologie: na lesním humusu, na tlejícím dřevě, bázích nebo kořenech stromů ve stinných biotopech s vyšší vzdušnou vlhkostí, z nížin do horských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření druhu u nás kopíruje rozšíření lesních biotopů. P. nemorale s.str. (viz poznámku níže) bývá zaznamenáváno spíše v podhorských a horských bukových nebo smíšených lesích s vyšší vzdušnou vlhkostí, P. succulentum (v pojetí jak bylo dříve rozlišováno) toleruje i poněkud sušší stanoviště v teplejších oblstech. Rozšíření podle databáze ISOP (P. nemorale, P. succulentum).
Celkové: v širokém pojetí zahrunující i níže uvedené taxony široce rozšířený druh na celé severní polokouli, i když chybí v kontinentálnějších oblastech Eurasie a Severní Ameriky.

Variabilita: v současnosti není variabilita vzhledem k taxonomické neujasněnosti drobnějších taxonů (viz níže) jasná a zatím asi nezbývá než druh chápat v širokém pojetí zahrnující některými autory rozeznávané, níže uvedené taxony (viz též poznámku níže).

Plagiothecium nemorale (Mitt.) A. Jaeger s.str.: taxon popsaný z východního Himálaje a všeobecně (včetně názoru G. Wolského, viz níže) považovaný za identický s evropským druhem P. neglectum. Charakteristická pro tento taxon má být kombinace symetrických, za sucha svrasklých, vejčitých listů s krátkými a širokými (50–90 × 17–20 µm), dlouze šestibokými buňkami v příčných řadách a zoubkatou špičkou listu.

Plagiothecium angusticellum Wolski & Nowicka-Krawczyk je taxon recentně popsaný z Polska a vyskytující se údajně pouze ve střední Evropě (od Estonska po Maďarsko) a recentně zjištěný také ve východní části Severní Ameriky (podobně jako předchozí taxon). Charakteristická pro něj má být kombinace asymetrických, za sucha nesvrasklých, vejčitých až kopinatých listů s dlouhými a širokými (90–140 × 17–20 µm), prodlouženě šestibokými buňkami v nepravidelných příčných řadách a často zahnutou špičkou s celokrajným okrajem listu. Rostliny s takovou charakteristikou byly dříve asi převážně určovány jako P. succulentum.

Plagiothecium longisetum Lindb. je taxon původně popsaný z Japonska, má se však vyskytovat prakticky v celé holarktické oblasti. Jako charakteristická kombinace znaků jsou uváděny asymetrické, za sucha svrasklé, vejčité až kopinaté listy se středně dlouhými a širokými (100–125 × 17–20 µm) v příčných řadách, špička není zoubkatá. I takové rostliny byly dříve asi převážně určovány jako P. succulentum.

Plagiothecium succulentum (Wilson) Lindb. (lesklec svrasklý) se má vyznačovat symetrickými, vejčitě-kopinatými až kopinatými listy s velmi dlouhými a středně širokými buňkami (130–250 × 10–18 μm), které netvoří příčné řady; špička listů má rovněž být celokrajná, listy jsou za sucha u typických rostlin nesvrasklé, avšak u f. propaguliferum E. Bauer pak svrasklé.

Možné záměny: Plagiothecium cavifolium – viz poznámku pod tímto druhem.
Plagiothecium platyphyllum – viz poznámku pod tímto druhem.
Plagiothecium denticulatum var. undulatum – liší se širokými buňkami listů (12–18 vs. 7–10 µm), ještě širšími sbíhavými křídly listů s nápadně nafouklými buňkami a rovněž absencí výběžků s redukovanými, šupinovitými listy. Rhizoidy z buněk pod špičkou listů se rovněž netvoří.
Plagiothecium platyphyllum – může být podobné tvorbou rhizoidů z buněk čepele pod špičkou, ale liší se rovněž buňkami listů obvykle zřetelně širšími než 10 µm, nenafouklými buňkami na křídlech listů a absencí výběžků s redukovanými, šupinovitými listy.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval; P. nemorale, P. succulentum), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth; P. nemorale, P. succulentum), Wikimedia Commons (P. nemorale, P. succulentum).

 

Poznámka. Wynns & al. (2018) upozornili na skutečnost, že taxon označovaný jako Plagiothecium succulentum může být hybridogenního původu mezi P. cavifolium a P. nemorale, a že mnohé sběry ploše olistěných leskleců, určovaných jako P. succulentum, jsou ve skutečnosti P. cavifolium s.str. Oproti tomu Wolski & Nowicka-Krawczyk (2019) nejenže druh P. succulentum uznávají, ale ještě rozlišili v rámci stávajícího morfologického konceptu tohoto druhu 2 další taxony, P. angusticellum Wolski & Nowicka-Krawczyk a P. longisetum Lindb. Všechny taony pohromadě jsou pak pojednány v práci Wolski (2020). Přestože Wolski & Nowicka-Krawczyk (2019) přinášejí morfometrická i molekulární data na podporu rozlišení taxonů P. angusticellum, P. longisetumi a P. nemorale, nezahrnuli do předkládaných molekulárních analýz žádný materiál druhu P. succulentum ani materiál P. longisetum a P. nemorale z provenience odpovídající typům těchto taxonů (všechny položky označené jako P. angusticellum a P. longisetum pocházely z Polska). Přestože se tedy na území střední Evropy vyskytují tři molekulární linie komplexu, odpovídající i morfologicky taxonům rozeznávaných Wolskim, je nadále nejisté, jestli je oprávněné středoevropské rostliny označovat jmény P. longisetum a P. nemorale a stále není jisté, jaké molekulární znaky má taxon P. succulentum (autorem analyzované položky z ČR byly molekulárně shodné s položkami P. nemorale).

 

Wynns J.T., Munk K.R. & Lange C.B.A. 2018. Molecular phylogeny of Plagiothecium and similar hypnalean mosses, with a revised sectional classification of Plagiothecium. Cladistics 34: 469–501. doi:10.1111/cla.12210

Wolski G.J. & Nowicka-Krawczyk P. 2020. Resurrection of the Plagiothecium longisetum Lindb. and proposal of the new species—P. angusticellum. PLOS ONE. 15: e0230237.

Wolski G.J. 2020. Reassessing the taxonomic diversity of Plagiothecium section Orthophyllum in the North American bryoflora. Brittonia, online early, doi:10.1007/s12228-020-09631-y.

 

Plagiothecium platyphyllum Mönk. – lesklec širolistý

 

Ekologie: na vlhké zemi na březích potoků, v prameništích (zejména lesních) a na vlhkých stíněných bázích silikátových skal, z podhorských poloh po hranici lesa.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, ale na vhodných biotopech poměrně pravidelně, ve všech našich horských oblastech. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: Evropa (ve většině zemí kromě suchých a teplých oblastí Středomoří) a Turecko, jinde v Asii ani Severní Americe nebyl prokázán.

Variabilita: druh není příliš proměnlivý kromě obvyklých znaků habitu ve velikosti rostlin a hustotě olistění.

Možné záměny: Plagiothecium nemorale agg. – ani jeden z taxonů agregátu netvoří rhizoidy z buněk pod špičkou listů, rostliny jsou zpravidla menší a nerostou v trvale zamokřených biotopech .
Plagiothecium denticulatum – liší se široce sbíhavými křídly s nafouklými buňkami, rovněž netvoří rhizoidy z buněk pod špičkou listů.
Plagiothecium neckeroideum – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.

 

Plagiothecium undulatum (Hedw.) Schimp. – lesklec čeřitý

Syn.: Buckiella undulata (Hedw.) Ireland

 

Ekologie: na kyselém lesním humusu, příležitostně i na vlhčích místech při potocích, v lesních prameništích nebo přes silikátové balvany a na bázích skal, nejčastěji v horských lesích přibližně po hranici lesa, ale v chladnějších inverzních údolích nebo pískovcových skalních městech roste i v nižších polohách.

Rozšíření: Česká rep.: ve všech našich horských oblastech poměrně častý druh, v nižších polohách vázaný na mesoklimaticky příhodná stanoviště. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: suboceánicky rozšířený druh ve většině zemí Evropy (západní, severní a střední, vzácně na Balkáně), v Rusku pouze v nejseverozápadnějších oblastech a na Dálném Východě v Chabarovské oblasti, udáván i z Číny a Nové Guineje, v Severní Americe pouze v pacifické části.

Variabilita: druh není příliš proměnlivý ve znacích habitu ani v mikroskopických znacích.

Možné záměny: u nás kombinací světle zelené barvy rostlin, velikosti a výskytu na kyselém lesním humusu prakticky nezaměnitelný druh, připomínající spíše druh Exsertotheca crispa, který se však liší jak tvarem listů (z mírně vejčitě rozšířené báze jazykovité, s krátkou nasazenou špičkou), krátkými buňkami ve špičkách listů, i znaky sporofytu a ekologií.
Plagiothecium denticulatum var. undulatum – liší se tmavější barvou, širšími buňkami listů a široce sbíhavými křídly s nafouklými buňkami.
Plagiothecium neckeroideum – viz poznámku pod tímto druhem.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Flora of North America, Wikimedia Commons.

 


Poznámky k verzi:

Verze: 0.1 (8.11.2020): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.