Pleuridium Rabenh. – straniplodka

Syn.: Cleistocarpidium Ochyra & Bednarek-Ochyra, Sporledera auct. europ.

Rostliny malé, kleistokarpní, zelené, rostoucí tlupovitě na obnažené půdě. Lodyhy 3-8 mm dlouhé, jednoduché nebo někdy větvené, centrální svazek u některých druhů vyvinutý.

Horní lodyžní a perichaetiální listy větší než dolní listy, z oválné nebo oválně kopinaté ± pošvaté báze náhle nebo někdy postupně zúžené v štětinovitou ± drsnou špičku, tvořenou vybíhavým žebrem, alespoň u horních a perichaetiálních listů, nesbíhavé.

Buňky obdélníkovité nebo podlouhle obdélníkovité, ve spodní části listu poblíž žebra zvětšené a ± nafouklé.

Axilární vlásky tvořené 1-2(3) pigmentovanými a 2-3(4) hyalinnímí buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech chybí nebo u některých druhů přítomná

Jednodomé – autoické nebo paroické druhy.

Tobolky ponořené v perichaetiálních listech, kleistokarpní, oválné nebo vejcovité s krátkou, přímou nebo šikmou špičkou. Průduchy na bázi nebo ve středu tobolky. Čepička kápovitá nebo mitrovitá, holá.

Štěty velmi krátké, přímé, bledé. Výtrusy žlutohnědé, 15-40 µm, drobně až hrubě papilnaté.

Kosmopolitně rozšířený rod s asi 20-30 druhy, převážně v temperátních oblastech; u nás stejně jako v celé Evropě 2 (v případě zahrnutí Cleistocarpidium 3) druhy.

Poznámka: vegetativní rozmnožovací tělíska na rhizoidech se nejlépe pozorují na čerstvých rostlinách.

Klíč k určování druhů:

Pleuridium palustre (Bruch & Schimp.) Bruch & Schimp. – straniplodka bahenní (libuňka bahenní)

Syn.: Cleistocarpidium palustre (Bruch & Schimp.) Ochyra & Bednarek-Ochyra, Sporledera palustris (Bruch & Schimp.) Schimp.

Rostliny velmi malé, v řídkých nebo hustých tlupách, hnědě zelené.

Lodyhy 1-8 mm dlouhé, většinou jednoduché, bez středního svazku, na bázi s vytrvalým protonematem.

Listy 2-4 mm dlouhé, vnitřní perichaetiální listy z krátké, okrouhle oválné, ± pošvaté báze, tvořené na průřezu jednou vrstvou buněk, s volnou buněčnou sítí, náhle zúžené do velmi dlouhé štětinovitě šídlovité špičky, okraj celý nebo ve špičce, případně celé horní části nestejně zubatý, nižší lodyžní listy kopinaté. Žebro dobře ohraničené, zabírající většinu šídlovité špičky, vybíhavé, někdy na hřbetě drsné, na příčném průřezu přítomny ventrální i dorzální stereidy.

Buňky listů tuhé a čárkovité v horní části, volné, prodlouženě obdélníkovité nebo prodlouženě šestiúhelníkovité v dolní části, spodní lodyžní listy mají po celé délce asi 8 µm široké buňky.

Axilární vlásky tvořené 2(-3) mírně pigmentovanými a 3(-4) hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska nejsou známá.

Autoický nebo paroický, antheridia často v malých poupatech v úžlabí perichaetiálních listů nebo nahá. Štěty silné 0,6-1 mm dlouhé, bledé, širší v horní části, přímé, tak dlouhé jako pošvička.

Tobolky ponořené v perichaetiálních listech, oválné, nejširší na bázi, 1-1,5×0,6-0,8 mm, bělavé a nelesklé, za zralosti výtrusů světle hnědé, zřetelně zašpičatělé, někdy krátce přímo zobanité, průduchy ve středu tobolky. Čepička mitrovitá, lehce čtyřlaločnatá (někdy hluboce natržená na jedné straně).

Výtrusy 23-30 µm, hustě a jemně papilnaté, oranžové až žluté.

Ekologie: terikolní druh, rostoucí v chladnějších oblastech na písčito-hlinitých, nevápenatých, vlhkých půdách (stěny odvodňovacích příkopů, holýá místa ve vlhkých loukách, v rašeliništích, na dnech vypuštěných rybníků, vzácněji na podobných biotopech v lesích), zejména v pahorkatinách a submontánním stupni.

Rozšíření: Česká republika: srov. Novotný, Čas. Mor. Mus., Přír., 77: 99-122, 1992; velmi vzácně v nížinách, příležitostně v nižším horském stupni, vzácně v horském stupni. Mnoho lokalit bylo zničeno při odvodňování krajiny.
Celkové: disjunktivně-holarktický, v Evropě temperátní: Evropa, Kavkaz, Japonsko, východní část Severní Ameriky.

Variabilita: z Vysokých Tater je popsána var. degenii (Györffy) Wijk & Margad. (Cleistocarpidium palustre var. degenii (Györffy) Ochyra & Bednarek-Ochyra), se štěty vždy širšími a téměř vždy delšími než pošvička. Výskyt této variety je možný též v České republice.,

Možné záměny: může být zaměněn s dalšími druhy rodu Pleuridium, odlišnosti viz klíč.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Poznámka: druh byl vzhledem k odlišnostem ve sporofytu v minulosti často odlišován do rodu Sporledera Hampe. Tento názor se v poslední době začal po určitém přechodném období, ve kterém byl vzhledem k podobnostem v gametofytu řazen do rodu Pleuridium, opět uplatňovat. Bylo však zjištěno (Ochyra R. & Bednarek-Ochyra, Fragmenta Floristica & Geobotanica 41: 1034-1037, 1996), že typ rodu Sporledera patří do moderního pojetí rodu Bruchia, proto pro rod, obsahující Pleuridium palustre, tj. Sporledera v pojetí evropských autorů, bylo nutné vytvořit nomen novum.

Pleuridium acuminatum Lindb. – straniplodka šídlovitá

Syn.: Pleuridium subulatum (Huds.) Rabenh.

Rostliny podobné P. subulatum, v řídkých nebo hustých kobercích, zelené až žluto zelené barvy.

Lodyhy 4-6 mm dlouhé, jednoduché nebo výjimečně pod vrcholem malé výhonky, se středním svazkem.

Listy 1-4 mm dlouhé, tuhé, za vlhka většinou přímé, vzácně jednostranné, vnitřní perichaetiální listy z oválně kopinaté báze postupně zúžené do žlábkovitě štětinovité, osinaté špičky, tak dlouhé nebo kratší než spodní část, ± drsné na okrajích, spodní listy kopinaté nebo oválně kopinaté, kratší. Žebro široké a ploché, tvořící asi 1/3 báze listu, v štětinovité části zřetelně širší a nezřetelně ohraničené, na příčném průřezu dorzální stereidy slabě vyvinuté.

Buňky listů na okraji spodní části prodlouženě obdélníkovité až čárkovité, poblíž žebra krátce obdélníkovité až čtvercovité, v štětinovité špičce téměř čárkovité.

Axilární vlásky tvořené 1 pigmentovanou a 3 hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska bledě až tmavě hnědá, mnohobuněčná, 120-400 µm dlouhá.

Paroický, antheridia nahá v úžlabí perichaetiálnich listů, rychle mizí.

Štěty asi 0,25 mm dlouhé, tak dlouhé nebo kratší než dlouze válcovitá pošvička.

Tobolky asi 0,8 mm dlouhé, okrouhle oválné nejširší ve středu, lesklé, žluto zelené, s krátkou tupou špičkou, průduchy na bázi tobolky. Čepička kápovitá.

Výtrusy 22-30 µm, vysoce a hustě papilnaté.

Ekologie: terikolní druh, rostoucí na písčitých až jílovitých půdách, častěji kyselých až neutrálních, vzácně ve vápencových oblastech. Oproti P. subulatum častěji v teplejších oblastech a na sušších biotopech.

Rozšíření: Česká republika: srov. Novotný, Čas. Mor. Mus., Přír., 77: 99-122, 1992; vzácnější než P. subulatum, vzácně až příležitostně v nížinném až submontánním stupni, častější mezi 120-500 m n.m.
Celkové: disjunktně-holarktický, v Evropě temperátní: Evropa, Azorské ostrovy, Madeira, Kanárské ostrovy, Alžírsko(?), jižní Afrika, Turecko, Izrael, Čína(?), Severní Amerika.

Variabilita: vyskytují se rostliny se širokými kopinatými listy, s čepelí dosahující až do špičky, popsané jako var. latifolium (Warnst.) Podp. V Severní Americe je P. acuminatum někdy považované za konspecifické s P. subulatum (cf. Crum & Anderson 1981) vzhledem k existenci přechodů.

Možné záměny: může být zaměněno s jinými druhy rodu Pleuridium, odlišnosti viz klíč.

Pleuridium subulatum (Hedw.) Rabenh. – straniplodka střídavolistá

Syn.: Pleuridium alternifolium ([Dicks. ex] Hedw.) Brid.

Rostliny velmi malé ve volných kobercích, žlutozelené nebo žlutohnědé barvy.

Lodyhy 3-7 mm dlouhé, jednoduché nebo příležitostně větvené, se středním svazkem.

Listy 1-4 mm dlouhé, často jednostranné až přímé, vnitřní perichaetiální listy z oválné ± pošvaté báze náhle nebo pozvolněji zúžené do velmi dlouhé, drsné, žlábkovité, štětinovitě šídlovité špičky, spodní listy velmi malé, postupně k vrcholu lodyhy zvětšené.

Žebro konvexní, v spodní části dobře ohraničené, tvořící asi 1/3 báze listu, šídlovitá špička tvořená vybíhavým žebrem, na okraji jemně zubatá, na příčném průřezu vícevrstevná, ventrální o dorzální stereidy dobře vyvinuté.

Buňky listů v rozšířené části listu dlouze obdélníkovité až šestiúhelníkovité, s tenkými stěnami, na příčném průřezu tvořené jednou vrstvou buněk, na okrajích a v horní části zúžené.

Axilární vlásky tvořené 1 pigmentovanou a 2 hyalinními buňkami.

Vegetativní rozmnožovací tělíska nejsou známá.

Autoický, antheridia v malých vytrvalých poupatech v axilách perichaetiálních listů.

Štěty asi 0,5 mm dlouhé, přímé, širší v horní části, asi o 1/2 delší než pošvička.

Tobolky asi 1 mm dlouhé, oválné, nejširší ve středu, s přímou tupou špičkou, za zralosti červenohnědé, lesklé, průduchy na bázi. Čepička kápovitá.

Výtrusy 24-30 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: na písčito- až jílovito-hlinité, kyselé až neutrální, vzácně vápnité půdě holých místech ve vlhčích i sušších trávnících, v lesích, na okrajích cest, na kamenitých svazích, vzácně na polích a úhorech.

Rozšíření: Česká republika: srov. Novotný, Čas. Mor. Mus., Přír., 77: 99-122, 1992; příležitostně až často ve vyšším pahorkatiném až podhorském stupni, vzácně v nížinách a pahorkatině a v horském stupni. Častěji mezi 200-600 m n.m.
Celkové: disjunktivně-holarktický, v Evropě suboceánický: Evropa, Kanárské ostrovy, severní Afrika, Kavkaz, Turecko, východní Asie, Japonsko, Oceánie, Nový Zéland, Severní Amerika.

Variabilita: náhle zúžená část listu je v různé míře zubatá.

Možné záměny: může být zaměněno s jinými druhy rodu Pleuridium, odlišnosti viz klíč.

Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.