Pseudocrossidium R.S. Williams – patřásnatka
Rostliny v hustých nízkých trsech nebo polštářích, zelené až nahnědlé.
Lodyhy našich zástupců obvykle nepravidelně větvené, na průřezu oválně až zaobleně pětiboké se středním svazkem a ± vyvinutou sklerodermis.
Axilární vlásky v úžlabí horních listů tvořeny 5 – 8 hyalinními tenkostěnnými buňkami.
Listy za sucha přitisklé, obvykle spirálně pokroucené, za vlhka mírně šikmo odstálé, z mírně zúžené báze široce trojúhelníkovité až úzce jazykovité, postupně se zužující do kopinaté špičky, obvykle < 1mm dlouhé. Okraje spirálně ohrnuté v celé délce listu. Žebro relativně silné, končící těsně pod špičkou až hrotitě vybíhavé, u mimoevropských zástupců často ventrálně s tenkostěnnými fotosyntetickými vlákny (podobně jako rod Crossidium), na průřezu pouze s dorzální vrstvou stereid, ventrální i dorzální epidermis (dorzální často slabě vyvinutá), vůdčí buňky v 1 – 2 řadách, často přítomny hydroidy.
Buňky v horní části listu ± čtvercové, ztlustlé, 7 – 11 µm široké, papilnaté papilami ve tvaru c, na žebru často rozvětvenými, ventrálně přecházející přes žebro, na dorzální straně žebra prodloužené. Bazální buňky nepříliš rozlišené, hladké, tlustostěnné, krátce obdélníkovité.
Vegetativní rozmnožování pomocí vícebuněčných hnědavých gem na specializovaných rhizoidech v úžlabí lodyžních listů.
Dvoudomé. Perichaetiální listy zvětšené, pošvatě objímavé, neohrnuté.
Štět dlouhý, často mírně zprohýbaný, dole červený, nahoře žlutý.
Tobolka vzpřímená, podlouhle vejčitá, prstenec neloupavý. Víčko podlouhle kuželovité, čepička kápovitá.
Obústí ± dlouhé (kratší než u rodu Barbula), tvořené ± 32 niťovitými, oranžovými, vysoce papilnatými zuby, 1 – 2× spirálně levotočivé.
Výtrusy ca. 8 – 11 µm, hladké nebo téměř hladké.
Rod s centrem rozšíření v horských oblastech Jižní Ameriky a menším množstvím druhů v Severní Americe, Evropě, Africe, na Blízkém a Středním Východě, Austrálii a Novém Zélandu; v Evropě 4 druhy.
Klíč k určení druhů
Pseudocrossidium hornschuchianum (Schultz) R.H. Zander – patřásnatka Hornschuchova (vousatěnka Hornschuchova)
Syn.: Barbula hornschuchiana Schultz
Rostliny v hustých nízkých trsech nebo polštářích, 2 – 15 mm, zelené až nahnědlé.
Lodyhy se středním svazkem a ± vyvinutou sklerodermis.
Listy za sucha obvykle spirálně pokroucené, za vlhka mírně šikmo odstálé, z mírně vejčité báze krátce až dlouze trojúhelníkovité, postupně se zužující do kopinaté špičky. Okraje spirálně ohrnuté v celé délce. Žebro silné, vybíhavé ostrým hrotem.
Buňky v horní části listu ± čtvercové, ztlustlé, papilnaté papilami ve tvaru c, 9 – 11 µm široké, ventrálně přecházející přes žebro, na dorzální straně žebra prodloužené. Bazální buňky hladké, tlustostěnné, krátce obdélníkovité.
Dvoudomá. Perichaetiální listy zvětšené, pošvaté, neohrnuté.
Štět dlouhý, dole červený, nahoře žlutý, ± zprohýbaný.
Tobolka vzpřímená, podlouhle vejčitá. Víčko dlouze kuželovité.
Obústí dlouhé, zuby niťovité, oranžové, vysoce papilnaté, 1 – 2× spirálně levotočivé.
Výtrusy 8 – 11 µm, hladké.
Ekologie: bazifilní druh na otevřených xerotermních stanovištích, na okrajích cest, betonu.
Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně,
zejména v teplejších oblastech.
Celkové: Evropa, Afrika, Přední Asie, Severní Amerika, Austrálie.
Variabilita: zejména ve tvaru listu – široce trojúhelníkovitý až úzce kopinatý.
Možné záměny: Pseudocrossidium
revolutum – viz klíčové znaky.
Ceratodon purpureus (zejm. var. brevifolius) – buňky nejsou
papilnaté, listy bývají ve špičce slabě zoubkaté a okraje jsou méně,
ne spirálně ohrnuté.
Ilustrace na WWW: BFNA.
Pseudocrossidium revolutum (Brid.) R.H. Zander – patřásnatka ohrnutá (vousatěnka tupolistá)
Syn.: Barbula revoluta Brid.
Rostliny v hustých nízkých trsech, zelené až nahnědlé.
Lodyhy se středním svazkem a ± vyvinutou sklerodermis.
Listy za sucha spirálně pokroucené, za vlhka mírně šikmo odstálé, z mírně zúžené báze úzce jazykovité až kopinaté, špička tupá až špičatá. Okraje spirálně ohrnuté v celé délce. Žebro silné, končící těsně pod špičkou nebo ve špičce.
Buňky v horní části listu ± čtvercové nebo příčně prodloužené až zaoblené, ztlustlé, papilnaté s papilami ve tvaru c, 7 – 11 µm široké, ventrálně přecházející přes žebro, na dorzální straně žebra prodloužené. Bazální buňky ± hladké, mírně tlustostěnné, krátce obdélníkovité.
Dvoudomá. Perichaetiální listy zvětšené, pošvaté, neohrnuté.
Vegetativní rozmnožování pomocí vícebuněčných hnědavých gem na specializovaných rhizoidech v úžlabí lodyžních listů.
Štět dlouhý, dole červený až hnědý, nahoře světlejší, ± zprohýbaný.
Tobolka dlouze vejčitá, vzpřímená. Víčko dlouze tupě kuželovité.
Obústí dlouhé, zuby niťovité, oranžové, vysoce papilnaté, 1 – 2× spirálně levotočivé.
Výtrusy 10 – 12 µm, téměř hladké.
Ekologie: Podobná jako u P. hornschuchianum, méně častá, více nálezů na arkózách.
Rozšíření: Česká rep.: doklady z Prahy
(Petřín, Liboc), Kralup, okolí Slaného (Královice, Libušín), Lounska (Koštice
n. O.), Ivančic (Pekárka) a Mikulova (Sv. kopeček). Další literární údaje
je nutné brát s rezervou pro časté záměny s P. hornschuchianum.
Celkové: Evropa, Blízký Východ, Kavkaz, severní Afrika, Severní Amerika.
Variabilita: zejména ve tvaru listu – viz obr. Málo známým taxonem je Pseudocrossidium obtusulum (Lindb.) H.A. Crum & L.E. Anderson (Barbula obtusula Lindb., Barbula hornschuchiana var. obtusula (Lindb.) Podp., Pseudocrossidium revolutum var. obtusulum (Lindb.) B.C. Tan, R.H. Zander & J. Taylor, ilustrace z BFNA zde), které svými znaky stojí mezi P. revolutum a P. hornschuchianum – tvar listu odpovídá spíše druhému z druhů, avšak v paždí listů se vyskytují gemy jako u P. revolutum a perichaetiální listy nejsou oproti oběma našim druhům diferencované. Tento taxon byl recentně zaznamenán v Rakousku a je poměrně pravděpodobné, že se vyskytuje i u nás.
Možné záměny: Pseudocrossidium hornschuchianum – viz klíčové znaky.
Verze: 1.0 (23.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1997 do html, aktualizace.
Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.
