Pylaisia Schimp. – čepejřnatka

Pylaisiella Kindb. ex Grout

Rostliny drobnější až poměrně velké, světle zelené, žlutozelené nebo bělavé, lesklé, tvořící nízké koberce. Lodyhy plazivé, propletené, nepravidelně nebo až téměř pravidelně zpeřeně větvené, na průřezu kruhovité až oválné, s 2 – 5 vrstvami tlustostěnných korových buněk, bez hyalodermis, slabý až středně silný střední svazek přítomen. Větve přímé nebo obloukovitě vystoupavé, ke konci zúžené. Pseudoparafylie lupenité, kopinaté, trojúhelníkovité až polokruhovité, někdy rozeklané, na okraji zubaté. Lodyžní listy přímé, jednostranné nebo srpovitě zahnuté, z nesbíhavé zúžené báze vejčité nebo široce až úzce vejčitě kopinaté, dlouze zašpičatělé, hladké, vyduté; okraje ploché nebo při bázi, vzácně i podél téměř celého okraje ohrnuté, celokrajné nebo jemně zoubkaté v horní části; žebro dvojité, velmi krátké nebo i zcela chybí. Buňky dlouze rhombické až čárkovité, esovitě prohnuté, hladké, mírně ztlustlé, bazální buňky kratší, někdy pórovité; křídelní buňky homogenní, odlišené, tmavě zelené, čtvercovité až krátce obdélníkovité v obvykle větší skupině, někdy dosahující až téměř k žebru.

Jednodomé (autoické) druhy. Perichaetiální listy hladké nebo slabě řáskaté, bez žebra nebo i s delším, dvojitým žebrem, na okraji hladké nebo zřetelně zubaté. Sporofyt tvořen často, štět dlouhý (ca. 8–25 mm), hladký, tobolka vejčitá až podlouhle válcovitá, vzpřímená, hladká. Buňky exothecia tenkostěnné, zaobleně čtyřboké nebo nepravidelné, prstenec 1–3-řadý, loupavý nebo vytrvávající, víčko kuželovité až krátce zobanité, někdy i tupé. Obústí dokonalé nebo částečně redukované, zuby exostomu kopinaté nebo tupé, lamelovité na vnější straně a trámcovité na vnitřní; endostomu volný nebo přichycený k exostomu, s nízkou bazální membránou a kýlnatými, rozdělenými nebo fragmentovanými segmenty, brvy jednoduché a rudimentární nebo chybí. Výtrusy poměrně různorodé, se zralostí se zřetelně zvětšující, ca. 11–50 µm, slabě až výrazně papilnaté.

Rod s asi 16 druhy, v Evropě dva, u nás jediný.

Literatura:

Arikawa T. 2004. A taxonomic study of the genus Pylaisia (Hypnaceae, Musci). Journal of theHattori Botanical Laboratory 95: 71–154.

Pylaisia polyantha (Hedw.) Schimp. – čepejřnatka mnohoplodá

Pylaisiella polyantha (Hedw.) Grout

Rostliny středně velké, světle nebo žlutozelené. Lodyhy 2–5 cm dlouhé, se slabším středním svazkem; větve oble olistěné, obvykle do 1 cm dlouhé. Lodyžní listy přímé nebo slabě jednostranné, vejčitě kopinaté, 1,2–2,0 × 0,4–0,5 mm, vytažené v dlouhou špičku, okraje ploché, téměř hladké nebo jemně zoubkaté pod špičkou. Větevní listy obvykle jednostranně zahnuté, 1,0–1,1 × 0,3–0,4 mm, přibližně stejného tvaru jako lodyžní. Buňky čepele ve střední části 50–80 × 4–7 µm. Křídelné buňky v 5–8 řadách, 8–10 podél okraje listu. Perichaetiální listy do 1,5 mm dlouhé, slabě řáskaté, nepravidelně, ale zřetelně zoubkaté po okraji.

Sporofyty se tvoří pravidelně, často přítomny ve dvou generacích. Štět 10–18 mm dlouhý, tobolka přímá, podlouhle válcovitá, víčko kuželovité, šikmo krátce zobánkaté. Zuby exostomu kopinaté, ca. 200 µm vysoké, endostom volný, segmenty čárkovité až šídlovité, delší než exostom, nahoře papilnaté, kýlnaté, brvy jednoduché, rudimentární. Výtrusy 11–18 µm, žlutohnědé, jemně papilnaté.

Ekologie: nejčastěji na borce listnatých stromů, zejména v lužních lesích, vzácněji i na epilitických substrátech, z nížin do podhorských až nižších horských poloh.

Rozšíření: Česká rep.: v nižších až podhorských polohách častý druh, ve vyšších polohách postupně ubývá vzhledem k vazbě na listnaté stromy. Rozšíření podle databáze ISOP.
Celkové: Evropa, severní Asie po Japonsko, Severní Amerika, Mexiko.

Variabilita: nepříliš proměnlivý druh kromě obvyklých odchylek v habitu rostlin; do jisté míry je proměnlivá jednostrannost, někdy až slabá srpovitost listů.

Možné záměny: Homomallium incurvatum – viz poznámku pod tímto druhem.
Platygyrium repens – viz poznámku pod tímto druhem.
Hypnum sp. div. – liší se dvoudomostí, obvykle zahnutými tobolkami a větší diferenciací křídelních buněk (s výjimkou některých druhů dnes řazených do jiných rodů, které však mají pravidelně háčkovitě zahnuté špičky listů); častěji byla zaměňována s u nás pravděpodobně nerostoucím druhem Hypnum resupinatum, který má stejně postavené listy, avšak je rovněž dvoudomý a má zobanité víčko tobolky.

Fotografie a ilustrace na webu: bryo.cz (Š. Koval), Moose Deutschland, Bildatlas der Moose Deutschlands (M. Lüth), Wikimedia Commons.

Poznámky k verzi:

Verze 1.0 (26.1.2020): Doplnění popisů rodu a druhu s částečným využitím staršího textu Z. Hradílka.

Verze: 0.1 (30.11.2019): Vytvoření předběžné verze textu bez popisů.