Saelania Lindb. – sivínka

Rostliny relativně malé, v hustých kobercích, obvykle modro- až šedozelené, pokryté zrnitým či řetízkatým, bělavým, voskovitým materiálem (diterpen (-)-16α-hydroxykauran) houbového či sinicového původu.

Lodyhy 4-15 mm dlouhé, přímé, obvykle větvené, na příčném průřezu s tlustostěnnou korové vrstvy, střední vrstvou a tenkostěnným středním svazkem.

Listy 1-2.5 mm dlouhé, přímé nebo za vlhka přímo odehnuté v úhlu do 45°, za sucha poněkud kadeřavé, široce kopinaté v dolní části lodyhy, větší a úzce kopinaté a postupně zašpičatělé v horní části, okraj v dolní části listu (nebo výše) obvykle ± ohrnutý nebo plochý, nepravidelně tupě zubatý, v horní části často dvojitě zubatý, v samotné špičce ostře zubatý. Žebro končí ve špičce nebo krátce vybíhá, hřbetní část konvexní, u horních listů zubatá, na průřezu 2-4 vodivé buňky a slabší svazek ventrálních stereid.

Buňky v horní části listu čtvercovité nebo krátce obdélníkovité, 10-11 µm, někdy nepravidelné, u žebra a na bázi delší, na okrajích místy dvouvrstevné, hladké nebo na hřbetě mírně papilnaté díky přečnívajícím koncůn buněk.

Axilární vlásky tvořeny 1 bazální pigmentovanou, 1 poněkud delší mírně pigmentovanou a 2-3 hylinními buňkami.

Autoický, perichaetiální listy mírně odlišné od ostatních listů, nepošvaté.

Štěty 4-15 mm dlouhé, žluté.

Tobolky 1.5-2.5 mm dlouhé, světle hnědé, válcovité, přímé a souměrné, za sucha mírně brázdité, prstenec tvořený 2-3 řadami buněk, vytrvalý. Víčko asi 0.7-1 mm dlouhé, krátce až dlouze zobanité, přímé až šikmé. Čepička dlouze kápovitá, asi 2 mm dlouhá.

Obústí jednoduché, tvořené 16 červenohnědými, vysoce a hustě papilnatými zuby, rozdělenými na dvě uzlinaté, niťovité části.

Spory 14-20 µm, mírně papilnaté.

Monotypický rod.

Saelania glaucescens (Hedw.) Broth. – sivínka nasivělá

Syn.: Saelania caesia (P. Beauv.) Lindb., Ditrichum glaucescens (Müll. Hal.) Hampe

Popis rostlin viz popis rodu.

Ekologie: charakteristický druh štěrbin bazických skal ve vyšších horských polohách, reliktně však i na dealpínských stanovištích v nižších nadmořských výškách v inverzních údolích.

Rozšíření: Česká republika: srov. Novotný, Čas. Mor. Mus., Přír., 78: 79-87, 1993; recentně potvrzen pouze v Krkonoších (Velká kotelní jáma), Hrubém Jeseníku (Velká kotlina) a Prudké u Doubravníka na Tišnovsku; starší sběry z Bezdězu a podhůří Českomoravské vysočiny, zejména v údolí větších řek (u Mohelna ještě při ± 250 m).
Celkové: holarktický s disjunktivním výskytem na jižní polokouli, v Evropě boreálně montánní: Evropa, severní, jižní Afrika, Turecko, severní Eurasie, Čína, Japonsko, Havajské ostrovy, Nový Zéland, Severní Amerika, Grónsko.

Variabilita: tento druh vykazuje variabilitu v mohutnosti rostliny v závislosti na podmínkách.

Možné záměny: S. glaucescens je za vlhka velmi nápadná svojí bledě modrozelenou barvou a za sucha je jakoby pokrytá myceliem. Mnohem méně výrazně má tento charakter také Eucladium verticillatum, ale listy tohoto druhu jsou zubaté na bázi a celokrajné v horní časti a roste na jiných stanovištích – vlhkých vápencových tufech apod.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Verze 1.0 (27.8.2004): přepracování textu, vytvořeného v r. 1999.

Verze 1.1 (27.9.2011): Aktualizace rozšíření.