Schistochilopsis (N. Kitag.) Konstant. – klanoústka

Syn.: Lophozia subg. Schistochilopsis N. Kitag., Lophozia sect. Grandiretae R. M. Schust., Lophozia sect. Incisae R. M. Schust.

Středně velké až robustní, poléhavé nebo špičkami vystoupavé rostliny, zelené až modrozelené, zřídka poněkud purpurově zbarvené. Lodyhy poněkud zpoštělé, 10-12 i více buněk (na průřezu) vysoké, tvořené tenkostěnnými hyalinními buňkami; korové buňky diferencované nebo nediferencované. Větvení většinou terminální. Rhizoidy relativně hojné. Listy vyrůstající na lodyze šikmo nebo téměř příčně, do 0,3 – 0,5 délky listu 2 – 5-laločné, často asymetrické, při čemž dorsální lalok nebo laloky menší, obvykle zprohýbaně zvlněné. Laloky většinou ostře zašpičatělé nebo končící špičkou, obvkle po stranách brvité. Buňky tenkostěnné, poměrně velké (většinou 30 – 60 µm), kutikula hladká. Siličná tělíska hyalinní, poměrně malá, většinou 2 – 4 (–8) µm, velmi početná (až 25 – 60 v buňce). Spodní listy chybějí.
Gemy vždy přítomné, zelené, polyedrické až hvězdovité, 1 – 2-buněčné.
Dvoudomé druhy. Samčí obalné listy obvykle s dorzálním zahnutým lalokem, nesoucí v paždí (1-) 2 – 3 (–5) antheridií, stopka antheridia 1 – 2-buněčná. Periant rýhovaný, nezploštělý, bez trubkovitého ústí. Štět tvořen větším počtem řad buněk. Tobolka se stěnou 3 – 5-vrstevnou.

Poznámka: de Roo et al. (2007) a Vilnet et al. (2007, 2010) prokázali, že druhy rodu Schistochilopsis jsou mnohem více příbuzné s rodem Scapania (a čeledí Scapaniaceae s. str.) než s druhy rodu Lophozia (a čeledí Lophoziaceae s. str.).

Klíč k určení podrodů a druhů:

Schistochilopsis grandiretis (Lindb. ex Kaal.) Konstant. – klanoústka velkobuněčná (křižítka velkobuněčná)

Syn.: Jungermannia grandiretis Lindb. ex Kaal., Lophozia grandiretis (Lindb. ex Kaal.) Schiffn.

V mohutných, obvykle sytě zelených, fialových, purpurově hnědých až načernalých kobercích nebo rozptýleně mezi dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy masité, poléhavé až vystoupavé, většinou nevětvené nebo ojediněle terminálně větvené, 1 – 5 cm dlouhé, bez mykorrhizy. Rhizoidy poměrně hojné, někdy načervenalé.

Listy velmi šikmo podloženě vetknuté, vzájemně se kryjící či poněkud oddálené, chabé a vlnité až kadeřavé, nepatrně sbíhavé na dorzální straně, slabě vyduté, v obrysu příčně obdélné, obvykle širší než delší, do 0,2 – 0,4 délky 2 – 3-laločné. Laloky široce trojboké, zaostřené nebo zatupělé, někdy s několika nepříliš výraznými postranními zuby, zářez obvykle poloměsíčitý až pravoúhlý. Spodní listy chybějí.

Buňky listové tenkostěnné nebo se stěnami nepatrně ztloustlými, prakticky bez rohových ztluštěnin, na okrajích listů 45 – 55 × 35 – 45 µm, ve střední části listů 50 – 70 × 40 – 60 µm, na bázi některé buňky až 70 – 80 (– 100) µm dlouhé. Kutikula hladká. Siličná tělíska v počtu (15 –) 30 – 50 v buňce, kulovitá až široce oválná, 6 – 10 × 4 – 6 µm, čirá nebo segmentovaná, jemně papilnatá.

Gemy často ve velkém množství na vrcholcích lodyh, světle zelené až purpurově fialové, hvězdovité až polygonální, 1 – 2-buněčné, velmi variabilní ve velikosti, od 25 – 35 × 20 – 20 µm do 50 – 55 × 45 – 50 µm.

Dvoudomý druh. Androecea interkalární, samčí obalné listy v 3 – 5 párech, podobné listům sterilních lodyh, pouze poněkud více vyduté, v paždí s 3 – 5 antheridii. Samičí obalné listy větší než sterilní listy a často až 2× širší než delší, celokrajné nebo neznatelně zubaté, nepravidelně 2 – 3-laločné. Brakteoly 2 – 3-laločné, srostlé s obalnými listy. Periant hruškovitý, poměrně krátký, u ústí laločnatý, směrem k ústí zúžený, ústí zubaté nebo vroubkované.

Tobolka se stěnou 3 – 4-vrstevnou. Výtrusy 15 – 18 µm, mrštníky 10 – 12 µm široké.

Ekologie: u nás v pásmu pahorkatin na jílovité či písčité půdě, uvádí se i z rašelinných půd nebo naopak z bazických půd; výjimkou je lokalita v Krkonoších, kde roste ve výšce 1300 m.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 39: 197, 1990): doposud vzácně: Děčínské stěny, Havlíčkův Brod (údolí Jestřebnice), Žďár nad Sázavou (Cikháj), Svitavy (Moravský Lačnov), Krnov (mezi obcemi Brantice a Dubnice), Opava (mezi obcemi Chabičov a Velká Polom), Nový Jičín (Hrabětice).
Celkové: Severní Amerika (Britská Kolumbie, Alberta, Quebec, Manitoba, Vermont, Minnesota), Grónsko, severní a střední Evropa.

Variabilita: poměrně variabilní druh v habitu rostlinek, tvaru listů a velikosti buněk (var. parviretis R.M. Schust. s buňkami 30 – 45 × 25 – 35 µm je autorem považována za haploidní typ polyploidního (?) druhu S. grandiretis).

Možné záměny: v typické formě nápadný a poměrně snadno odlišitelný druh pro svou velikost buněk, tvarem gem se odlišuje od druhu Heterogemma capitata.

Schistochilopsis incisa (Schrad.) Konstant. – klanoústka zaříznutá (křižítka zaříznutá)

Syn.: Jungermannia incisa Schrad., Lophozia incisa (Schrad.) Dumort.

Rostliny obvykle v kompaktních, žlutozelených, světlezelených, sytě zelených až modrozelených obvykle čistých kobercích.

Lodyhy poléhavé s vrcholky vystoupavými, jednoduché nebo terminálně či laterálně-interkalárně větvené, 1 – 2 cm dlouhé a s listy 1 – 2 mm široké, bez mykorrhizy. Rhizoidy poměrně hojné.

Listy velmi šikmo až téměř (ve spodní části) podloženě vetknuté, vzájemně se kryjící či oddálené, chabé, kadeřavé, vzpřímené, na konci lodyh vytvářející kadeřavou „hlavu“, tvarem velmi polymorfní – od oválných či zaobleně obdélných po obtrapezoidní, příčně obdélné, někdy poněkud naznačeně kýlnaté, do 0,3 – 0,5 délky 2 – 3-laločné. Laloky obvykle nestejně velké, trojboké, kadeřavé, zašpičatělé, vzácně zatupělé, na okraji obvykle více či méně hustě trnitě zubaté, zářez ostroúhlý či pravoúhlý, zaostřený nebo zatupělý. Bazální část listů (nejvýše do 0,2 délky listu) 2 – 3-vrstevná. Spodní listy chybějí, nejvýše přítomny pod gynaecei jako nepatrné, silně redukované několikabuněčné útvary.

Buňky tenkostěnné, prakticky bez rohových ztluštěnin (výjimečně tyto přítomny), na okraji listů 25 – 35 µm, ve střední části 30 – 40 µm. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 20 – 50 v buňkách, kulovitá až vejčitá, 2 – 4 × 2 µm, homogenní.

Gemy téměř vždy přítomny na okrajích listů, žlutozelené, 1 – 2-buněčné, polyedrické či tetraedrické až hvězdovité, 18 – 25 × 18 – 22 µm.

Dvoudomý druh. Androecea zprvu terminální, později interkalární, vytvářející kompaktní útvar tvořený vzájemně se kryjícími, silně vydutými 3 – 7 páry samčích, většinou 3-laločných obalných listů, v paždí s 1 – 2 antheridii. Samičí obalné listy větší než sterilní listy, široké, nepravidelně 3 – 5-laločné, kadeřavé a na okraji trnitě zubaté (hustěji než sterilní listy). Brakteoly kopinaté, většinou s obalnými listy nesrostlé. Periant vejčitý, obvejčitý až oválný či hruškovitý, v horní části hluboce laločnatý, směrem k ústí zúžený, ústí zubaté nebo brvité; báze periantu 2 – 3-vrstevná.

Tobolka se stěnou 3 – 4-vrstevnou. Výtrusy 12 – 15 µm, mrštníky 8 – 10 µm široké.

Ekologie: obvykle na tlejícím dřevě, na ulehlé rašelině, humusu skal, vzácněji na silikátových skalách (hlavně pískovcových) či skalním detritu, nejčastěji v montánním stupni.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Hubáčková & Váňa, Čas. Slez. Muz., ser. A, 39: 25 – 37, 1990): poměrně hojně v horských, porůznu v podhorských oblastech celého státu.
Celkové: cirkumboreální druh, zasahující na jih do And (Mexiko, Guatemala, Kolumbie, Ekvádor, Bolívie), v Asii až na Taiwan.

Variabilita: velmi variabilní druh hlavně ve znacích na listech (počet laloků, intenzita zubatosti aj.) a buňkách. Popsané odchylky jsou modifikacemi zohledňujícími habitus či ekologii, nejčastěji odlišovaná var. inermis (Müll. Frib.) Konstant. je modifikací s přítomnými rohovými ztluštěninami buněk a téměř celokrajnými listovými laloky.

Možné záměny: v typických formách jednoznačně poznatelný druh, problémy působí odlišení některých modifikací od druhu L. opacifolia (viz klíčové znaky), který je mnoha autory považován pouze za poddruh tohoto druhu. L. grandiretis i L. capitata mají mnohem větší buňky, záměna s ostatními druhy nepřipadá v úvahu.

Schistochilopsis opacifolia (Culm. ex Meyl.) Konstant. – klanoústka tmavá (křižítka tmavá)

Syn.: Lophozia opacifolia Culm. ex Meyl.

Koberce obdobné předešlému druhu, často však rovněž mezi dalšími druhy mechorostů.

Lodyhy výjimečně i s mykorrhizou ve stáří.

Listy velmi šikmo podloženě až téměř příčně vetknuté, s vícevrstevnou (často (2 –) 3 – 5-vrstevnou) bází listů zasahující někdy až do poloviny délky listů, široké (až 2 × tak široké jako dlouhé), obvykle 2 – 4-laločné, laloky zašpičatělé nebo zatupělé, celokrajné nebo pouze s oddálenými zuby.

Ústí periantu spíše zubaté, nikoliv brvité.

Výtrusy 15 – 20 µm, mrštníky 7 – 9 µm.

V ostatních znacích shodná s předešlým druhem (údaje o rozdílné velikosti gem nejsou průkazné), k němuž bývá mnohými autory řazena jako poddruh a představuje pravděpodobně drobný druh z komplexu druhu L. incisa.

Ekologie: obvykle na silikátové skalní drti nebo na humusu ve skulinách silikátových i bazických skal, vzácněji na holé zemi v alpínském a subalpínském pásmu.

Rozšíření: Česká rep. (cf. Kučera & Váňa, Bryonora 57: 1–8): Krkonoše (Labský důl, Čertova louka, Úpská jáma).
Celkové: Ellesmere I., Labrador, Grónsko, severní Evropa, hory střední Evropy.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: prakticky pouze s předešlým druhem – viz klíčové znaky.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (24.1.2005): vytvoření textu (v rámci lodu Lophozia).

Verze: 2.0 (16.10.2017): převedení druhů do rodu Schistochilopsis, vytvoření rodového popisu, aktualizace rozšíření.