Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Pottiaceae Schimp. – pozemničkovité

Autor: J. Kučera

Verze: 1.1 (17.3.2004)

Acaulon Müll. Hal. – bezprutka

 

Rostliny velmi drobné, poupátkovité, jednotlivě rostoucí nebo nahloučené, zelené, hnědožluté až červené.

Lodyhy velmi krátké, do 0.5 mm, na průřezu okrouhlé, střední svazek chybí, sklerodermis i hyalodermis chybí.

Axilární vlásky tvořené ca. 5 buňkami, bazální někdy ztlustlá.

Listy za sucha přitisklé, často s odstálými špičkami, za vlhka slabě odstálé nebo vzpřímené, silně vyduté, vejčité, ca. 0.5 – 2 mm dlouhé, špička většinou ostře kopinatá. Okraje ploché nebo ohrnuté v horní části, jednovrstevné, ve špičce často zoubkaté. Žebro slabé, vybíhající v ostrý nebo tupý hrot, vzácněji končící se špičkou, povrchové buňky prodloužené ventrálně i dorzálně, na průřezu s jednou řadou vůdčích buněk, obvykle svazkem hydroid, dorzálními stereidami a obvykle ventrální i dorzální epidermis. U některých zástupců na žebru ventrálně vyvinuty nízké lamely.

Buňky v horní části listu nepravidelné, rhombické, obdélníkovité i zaobleně čtvercové, 12 – 20 µm široké, ± rovnoměrně ztlustlé, u většiny zástupců hladké. Bazální buňky slabě odlišené, obdélníkové, hyalinní, tenkostěnné.

Jedno- i dvoudomé. Perichaetiální listy zvětšené, samčí rostliny u dvoudomých a rhizoautoických druhů velmi redukované.

Sporofyt ponořený, štět 0.1 – 0.2 mm dlouhý.

Tobolka kulovitá, kleistokarpní, bez diferencovaného víčka, čepička malá, mitrovitá, často laločnatá, hladká.

Obústí chybí.

Výtrusy 25 – 50 µm, téměř hladké, papilnaté až ježatě ostnité.

Kosmopolitně rozšířený rod s výjimkou jihovýchodní a východní Asie, v Evropě podle pojetí 4 – 7 druhů, převážně na Iberském poloostrově.

Literatura:

Casas, C., Sérgio C., Cros R. M. & Brugués M. 1990. Datos sobre el género Acaulon en la Península Ibérica. Cryptogamie: Bryologie, Lichénologie 11: 63-70.

 

Klíč k určení druhů

 

1a

Rostliny za sucha pupenovité, listy silně se překrývající, nekýlnaté, žebro ± končí se špičkou listu, štět přímý

A. muticum

1b

Rostliny za sucha ± trojhranné, listy jen slabě se překrývající, horní kýlnaté, žebro vybíhavé, štět velmi tenký, zakřivený

A. triquetrum

 

Acaulon muticum ([Schreb. ex] Hedw.) Müll. Hal. – bezprutka tupá

Syn.: Phascum muticum [Schreb. ex] Hedw., Sphaerangium muticum ([Schreb. ex] Hedw.) Schimp.

 

Listy vejčité, nekýlnaté, silně vyduté, silně se překrývající, tvořící pupenovitý tvar celé rostliny. Okraje ploché nebo slabě ohrnuté v horní části, většinou zoubkaté vybíhajícími buněčnými rohy pod špičkou. Žebro ± končí se špičkou nebo kratičce vybíhá.

Buňky v horní části listu nepravidelné, hladké, ca. 12 – 20 µm široké, rovnoměrně ztlustlé.

Rhizoautoický, samčí redukované rostliny na rhizoidech samičích rostlin.

Štět přímý, ca. 100 – 150 µm dlouhý.

Tobolka vzpřímená.

Výtrusy ± vejčité, (30–) 35 – 45 (–50) µm, jemně papilnaté.

Ekologie: na holé zemi na otevřených, ± výslunných stanovištích na mírně bazických až kyselých půdách v mírně teplých a teplých oblastech.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně v okolí Prahy, na jižní, střední, vzácněji i severní Moravě. Mapa Rozšíření viz Pospíšil, Čas. Mor. Mus. 63, 1978: 57–70.
Celkové: Evropa, Afrika, Blízký východ, Sibiř, Severní Amerika.

Variabilita: na úrovni variety je v současné době odlišována var. mediterraneum (Limpr.) Sérgio (=A. mediterraneum Limpr.), lišící se od typu menšími (25 – 30 µm), ježatě ostnitými sporami a poněkud kratšími, pod špičkou nezoubkatými listy (u nás zatím jen Brno). Taxonomicky spornější je příbuzná var. minus (Hook. & Taylor) Bruch & Schimp. (=A. minus (Hook. & Taylor) A. Jaeg.), lišící se od A. muticum rovněž kratšími, méně se překrývajícími, pod špičkou nezoubkatými listy a menšími (20 – 26 µm) výtrusy (z našeho území patrně nedoložen).

Možné záměny: Acaulon triquetrum – viz klíčové znaky.
Tortula acaulonviz poznámku pod tímto druhem.
Microbryum  floerkeanumviz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace na WWW: BFNA.

 

Acaulon triquetrum (Spruce) Müll. Hal. – bezprutka tříboká

Syn: Phascum triquetrum Spruce, Sphaerangium triquetrum (Spruce) Schimp.

 

Listy vejčité,  zejména horní a perichaetiální kýlnaté, silně vyduté, pouze slabě se překrývající, tvořící ± trojhranný tvar celé rostliny. Okraje slabě ohrnuté v horní části, většinou zoubkaté vybíhajícími buněčnými rohy pod špičkou. Žebro vybíhá ve zpět zahnutý ostrý trn.

Buňky v horní části listu nepravidelné, rhombické až krátce obdélníkovité, hladké, ca. 10 – 20 µm široké, rovnoměrně ztlustlé.

Autoický, samčí redukované rostliny na bázích samičích rostlin.

Štět poněkud delší a slabší než u předchozího druhu, obloukovitý.

Tobolka skloněná.

Výtrusy 30 – 40 µm, poměrně silně papilnaté.

Ekologie: na holé, vápnité zemi na otevřených, výslunných, xerotermních stanovištích v teplých oblastech.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně v moravském a českém termofytiku. Mapa rozšíření viz Pospíšil, Čas. Mor. Mus. 63, 1978: 57–70.
Celkové: Evropa kromě Skandinávie, severní Afrika, Austrálie, Severní Amerika.

Variabilita: nepříliš variabilní druh.

Možné záměny: Acaulon muticum – viz klíčové znaky.
Tortula acaulon – viz poznámku pod tímto druhem.
Microbryum floerkeanum viz poznámku pod tímto druhem.

 

 


Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (22.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

 

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.