Hennediella Paris – hennediella

Rostliny rostoucí v řídkých trsech nebo porostech, zelené v horní části, červenohnědé naspodu.

Lodyhy krátké, ca. 0.5 – 1.0 cm dlouhé, na průřezu zaobleně pětiboké nebo oválné, střední svazek přítomen, sklerodermis chybí nebo ve formě substereidální kůry, hyalodermis chybí.

Axilární vlásky tvořeny ca. 5 buňkami, bazální buňka obvykle silnostěnná.

Listy za sucha přitisklé nebo vehnuté, za vlhka slabě odstávající až zpět ohnuté, vejčité, vejčitě kopinaté nebo lopatovité, špička obvykle kopinatá, ostrá. Okraje ploché, vzácně úzce ohrnuté, většinou zoubkaté v horní části, obvykle s lemem diferencovaných, krátce obdélníkových až prodloužených silnostěnných buněk, 1 – 2 vrstevné. Žebro ± končí se špičkou nebo krátce hrotitě vybíhá, povrchové buňky ventrálně čtvercové až krátce obdélníkové, papilnaté, dorzální prodloužené, hladké nebo papilnaté. Na průřezu 1 – 2 řady vůdčích buněk, skupina hydroid, stereidy pouze dorzální, epidermis přítomna ventrálně, slabě rozlišena dorzálně.

Buňky v horní části listu poměrně velké, 18 – 24 µm široké, čtvercové, šestiúhlé nebo krátce obdélníkové, tenkostěnné nebo rovnoměrně ztlustlé, hladké nebo papilnaté, papily jednoduché, větvené nebo ve tvaru c. Bazální buňky rozlišené, prodloužené, hyalinní, hladké, často nafouklé, tenkostěnné.

Dioické, autoické i paroické. Perichaetiální listy poněkud zvětšené.

Štět žlutohnědý nebo hnědý, 0.5 – 25 mm dlouhý.

Tobolka vzpřímená, vejčitá až válcovitá, prstenec tvořen 1 – 2 řadami drobnějších, slabě nafouklých buněk. Víčko kuželovité až zobánkaté, čepička kápovitá.

Obústí chybí, rudimentární nebo tvořené 32 dlouhými papilnatými zuby, až 1500 µm vysoké, levotočivě zkroucené.

Výtrusy 8 – 30 µm, hladké až papilnaté.

Kosmopolitně rozšířený rod s těžištěm výskytu v australasijské oblasti, v Evropě 2 druhy.

Hennediella heimii (Hedw.) R.H. Zander – hennediella Heimova (pozemnička Heimova)

Syn.: Gymnostomum heimii Hedw., Pottia heimii (Hedw.) Hampe, Desmatodon heimii (Hedw.) Mitt.

Lodyhy 0.2 – 0.5 cm vysoké.

Listy z poněkud zúžené báze podlouhle kopinaté, ostře zašpičatělé. Okraj plochý, ve špičce slabě až ostře zoubkatý. Žebro hrotitě vybíhá nebo končí se špičkou.

Buňky v horní části listu ± čtvercové, ca. 12 – 20 µm široké, hladké nebo papilnaté, na okraji u některých listů buňky prodloužené, světlejší, tvořící lem. Bazální buňky prodloužené, hyalinní, nafouklé.

Autoický nebo synoický.

Štět 5 – 11 mm dlouhý, žlutohnědý.

Tobolka podlouhle vejčitá, víčko zobanité, po otevření tobolky zůstávající připevněné ke střednímu sloupku.

Obústí chybí.

Výtrusy (18–) 23 – 30 (–40) µm, slabě až bradavičnatě papilnaté.

Ekologie:charakteristický druh slaných půd.

Rozšíření: Česká rep.: Modřanská rokle v Praze, Františkovy Lázně, Lázně Kynžvart, Obce u Brna, Podivín.
Celkové: Evropa, východní Afrika, Blízký a Střední východ, severní a východní Asie, Japonsko, Austrálie, N. Zéland, Severní, Střední a Jižní Amerika, Grónsko.

Variabilita: druh extrémně variabilní. Variabilita v míře zoubkatosti listů, míře diferenciace okrajového lemu, papilnatosti buněk, míře tloušťky jejich stěn, délce a šířce listů, délce štětu, tobolky a velikosti spor. Charakteristickým znakem je víčko zůstávající po odvíčkování tobolky připevněné ke střednímu sloupku, zoubkování pod špičkou je vždy patrné alespoň na některých listech.

Možné záměny: Tortula modica – viz poznámku pod tímto druhem.
Tortula cernua – viz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace na WWW: BFNA.

Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (22.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.