Hlavní stránka | Přehled systému
Čeleď: Pottiaceae Schimp. – pozemničkovité

Autor: J. Kučera

Verze: 1.2.1 (25.10.2004)

Barbula Hedw. – vousatěnka

Syn.: Streblotrichum P. Beauv.

 

Rostliny tvořící volné až husté trsy, obvykle 2 – 30 mm vysoké, většinou v horní části živě zelené, naspodu zahnědlé.

Lodyhy našich zástupců se středním svazkem a slabě až silně vyvinutou sklerodermis, vzácně s vyvinutou hyalodermis, na průřezu okrouhlé až zaobleně tří- až pětiboké, někdy vlášenité.

Axilární vlásky v paždí horních listů tvořené 5 – 8 hyalinními tenkostěnnými buňkami.

Listy za sucha nepravidelně pokroucené, vzácněji spirálně stočené, za vlhka šikmo až zpět odestálé, jazykovité, jazykovitě až podlouhle kopinaté s ± náhle zúženou špičkou, ca. 1 – 3 mm dlouhé. Okraje ploché nebo ± úzce ohrnuté, u našich zástupců jednovrstevné, někdy příčně vlnkaté a nepravidelně zoubkaté v horní části. Žebro poměrně silné, končící těsně pod špičkou až hrotitě vybíhavé, u našich zástupců s prodlouženými buňkami na ventrální i dorzální straně, na průřezu obvykle s dorzálními i ventrálními pruhy stereid, jednou řadou vůdčích buněk a ventrální a slaběji diferencovanou dorzální epidermis.

Buňky v horní části listu obvykle čtvercovité nebo šestiboké, tenkostěnné nebo rovnoměrně ztlustlé, hustě papilnaté. Bazální buňky krátce až dlouze obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé.

Vegetativní rozmnožování pomocí rhizoidálních nebo axilárních stopečkatých gem.

Dvoudomé. Perichaetální listy s objímavou bazí nebo ± celé rourkatě stočené, někdy nápadně zveličelé. Perigonia terminální, hlízovitá (kulovitá).

Štět našich druhů dlouhý, žlutý, červený nebo hnědavý.

Tobolka u našich druhů ± vzpřímená, dlouze vejčitá nebo válcovitá. Víčko dlouze kuželovité až zobanité, čepička kápovitá.

Obústí našich druhů dlouhé, tvořené ± 32 niťovitými papilnatými hnědočervenými zuby na krátké bazální membráně, 1.5 – 3 krát spirálně levotočivé.

Výtrusy 7 – 14 µm, hladké nebo jemně papilnaté.

Kosmopolitně rozšířený rod, v Evropě 6 druhů.

 

Klíč k určení druhů

 

1a Okraj listů v horní části jemně nepravidelně zoubkatý
2
1b Okraj listů v horní části celokrajné
3
2a Štět ve spodní části červený, prstenec chybí, perichaetiální listy nepříliš nápadné, nepatrně větší než lodyžní. Báze listů pošvatá, listy široce kopinaté. Axilární hroznovité gemy někdy přítomny, rhizoidální gemy chybí.
B. crocea
2b Štět žlutý, prstenec loupavý, perichaetiální listy nápadně zveličelé, rourkatě objímavé. Báze listů nepošvatá, listy podlouhle kopinaté. Axilární gemy chybí, rhizoidální gemy přítomny.
B. enderesii
3a Perichaetiální listy ± nezvětšené, štět červený až hnědý, prstenec chybí. Listy s hrotitě vybíhavým žebrem, okraj ohrnutý do 1/2 - 2/3
B. unguiculata
3b Perichaetiální listy nápadně zvětšené, rourkovité, štět žlutý, prstenec loupavý. Listy s žebrem končícím těsně pod špičkou až kratičce vybíhavým, okraj ohrnutý nanejvýš velmi slabě ve střední části
4a Rostliny poměrně drobné, obvykle <5 mm vysoké, živě zelené. Listy <1 mm dlouhé, okraj rovný. Buňky v horní části listu hustě papilnaté, areolace nezřetelná, bazální buňky krátce obdélníkovité, zelené.
B. convoluta
4b Rostliny zpravidla větší, 5-10 mm vysoké, obvykle tmavě zelené. Listy více než 1.3 mm dlouhé, okraj v horní části zvlněný. Bazální buňky dlouze obdélníkovité, hyalinní.
B. commutata

 

Sect. Barbula

Okraje listů obvykle výrazně ohrnuté. Perichaetiální listy nejsou výrazně odlišeny.

 

Barbula unguiculata Hedw. – vousatěnka nehetnatá

 

Rostliny v nízkých trsech, 5 – 30 mm, živě nebo tmavě zelené.

Lodyhy se silným středním svazkem a sklerodermis.

Listy za sucha nepravidelně, někdy spirálně pokroucené, za vlhka ± šikmo odstávající, z mírně zúžené báze jazykovitě kopinaté, velmi povlovně se zužující, s náhle zaoblenou nebo kopinatou špičkou. Okraj mírně ohrnutý. Žebro silné, hrotitě vybíhavé.

Buňky v horní části téměř čtvercové nebo ± šestiboké, 8 – 10 (–14) µm široké, hustě papilnaté, papily ve tvaru c nebo rozvětvené, slité, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené, papilnaté jednoduchými papilami. Bazální buňky hladké, krátce obdélníkové, rovnoměrně silnostěnné, u starších rostlin hyalinní.

Dvoudomá. Perichaetiální listy nezvětšené, s pošvatou objímavou bází.

Štět dlouhý, purpurově červený.

Tobolka vzpřímená, podlouhle válcovitá nebo dlouze vejčitá, prstenec chybí. Víčko mírně šikmé, dlouze kuželovité až zobanité.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně 1 – 3× levotočivé.

Výtrusy 9 – 14 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: Na bazických substrátech – zemi, kamenech, skalách, často na betonu, sekundárních a ruderálních biotopech obecně.

Rozšíření: Česká rep.: hojná v celém území.
Celkové: kosmopolitní.

Variabilita: Velmi variabilní druh, zejména ve tvaru báze a jejím rozšíření, ve tvaru špičky (náhle zakončená až kopinatá (var. cuspidata (Schultz) Brid.) a vybíhavosti žebra.

Možné záměny: Barbula convolutaviz klíčové znaky.
Tortula inermisviz poznámku u tohoto druhu.

 

Sect. Convolutae Bruch & Schimp.

Okraje listů obvykle ploché nebo nevýrazně ohrnuté. Perichaetiální listy výrazně odlišeny, pošvaté.

 

Barbula convoluta Hedw. – vousatěnka pošvatá (syčavka pošvatá)

Syn.: Streblotrichum convolutum (Hedw.) P. Beauv.

 

Rostliny v hustých nízkých trsech, světle zelené, starší části hnědé.

Lodyhy se středním svazkem (někdy velmi slabým) a sklerodermis, často silně vlášenité.

Listy 0.6-0.9 mm dlouhé, za sucha pokroucené nebo spirálně stočené, za vlhka šikmo odstálé, podlouhle kopinaté, ve špičce kopinatě zašpičatělé. Okraj velmi mírně ohrnutý ve spodní části nebo plochý. Žebro silné, obvykle končící pod špičkou, někdy až kratičce vybíhavé.

Buňky v horní části listu téměř čtvercové nebo šestiboké, hustě papilnaté, 6 – 10 µm široké, papily ve tvaru c nebo rozvětvené, slité, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené, papilnaté jednoduchými papilami. Bazální buňky hladké, velmi krátce obdélníkové, rovnoměrně silnostěnné, u starších rostlin hyalinní nebo nažloutlé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy nápadné, dlouhé, rourkovitě objímavé, s velmi slabým žebrem nebo bez žebra.

Vegetativní rozmnožování pomocí hnědých obvykle sférických rhizoidálních gem, 100 – 180 µm.

Štět dlouhý, žlutý.

Tobolka vzpřímená, podlouhle válcovitá nebo dlouze vejčitá. Víčko zobanité. Prstenec loupavý.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně asi 2× levotočivé.

Výtrusy 7 – 10 µm, hladké.

Ekologie: Na stejných místech jako Barbula unguiculata, poněkud teplomilnější a méně hojná.

Rozšíření: Česká rep.: roztroušeně, místy hojně v celém území.
Celkové: kosmopolitní s výjimkou Jižní Ameriky.

Variabilita: zejména v délce listu a poměru délky k šířce – některé rostliny mají listy dlouze jazykovitě kopinaté a dále ve špičce, které může končit pod špičkou, ve špičce nebo kratičce vybíhat.

Možné záměny: Barbula unguiculataviz poznámku pod tímto druhem.
Barbula commutata – viz klíčové znaky.
Barbula croceaviz poznámku pod tímto druhem.
Barbula enderesiiviz poznámku pod tímto druhem.
Eucladium verticillatum
viz poznámku pod tímto druhem.
Anoectangium aestivumviz poznámku pod tímto druhem.

Ilustrace na WWW: BFNA.

 

Barbula crocea (Brid.) F. Weber & D. Mohr – vousatěnka vlhkomilná (syčavka vlhkomilná)

Syn.: Streblotrichum croceum (Brid.) Loeske, Barbula paludosa F. Weber & D. Mohr

 

Rostliny v hustých, až 10 cm vysokých trsech, zelené.

Lodyhy se silným středním svazkem, silnostěnnou dření, silnou sklerodermis a diferencovanou hyalodermis, hnědě vlášenité.

Listy za sucha pokroucené, vehnuté, za vlhka z pošvatě přiléhavé báze šikmo odstálé, jazykovitě kopinaté, často s nasazenou špičkou. Okraj plochý, vzácně slabě ohrnutý, příčně vlnkatý, v horní části nepravidelně zoubkatý. Žebro silné, končící pod špičkou nebo kratičce vybíhavé.

Buňky v horní části listu ± čtvercovité, silnostěnné, průsvitné, 7 – 9 µm široké, papilnaté, papily mnohočetné, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené. Bazální buňky velmi dlouze obdélníkovité, rovnoměrně silnostěnné, užší než buňky v horní části, baze často žlutavé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy mírně zvětšené, s pošvatě objímavou bází.

Vegetativní rozmnožování pomocí hnědých mnohobuněčných stopečkatých gem v paždí listů.

Štět dlouhý, naspodu purpurový, v horní části žlutý.

Tobolka vzpřímená, podlouhle vejčitá nebo válcovitá, prstenec chybí. Víčko dlouze zobanité.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně ca. 3× levotočivé.

Výtrusy 8 – 12 µm, jemně papilnaté.

Ekologie: Vlhké vápencové skály a tufy.

Rozšíření: Česká rep.: patrně velmi vzácně: Rychlebské hory: Mramorový vrch u Horní Lipové (1967); Beskydy: Staré Hamry (1989); Maštale: Nové Hrady, při silnici na Dudychov (2005).
Celkové: Alpy, Karpaty, Pyreneje, jižní Norsko, Alžírsko.

Variabilita: poměrně málo variabilní druh.

Možné záměny: Barbula commutata – viz poznámku pod tímto druhem.
Didymodon sinuosus, Trichostomum tenuirostre – lodyžky na průřezu bez hyalodermis a listy užší, jiného tvaru.

 

Barbula enderesii Garov. – vousatěnka Enderesova

Syn.: Streblotrichum enderesii (Garov.) Loeske, Barbula flavipes Bruch & Schimp.

 

Rostliny v hustých trsech, ca. 5 – 10 mm, zelené.

Lodyhy naspodu vlášenité, se středním svazkem a silnou sklerodermis.

Listy za sucha nepravidelně pokroucené, za vlhka šikmo odstávající až zpět odehnuté, podlouhle kopinaté, postupně se zužující. Okraj úzce ohrnutý do 2/3 – 3/4 délky listu, v horní části nepravidelně zoubkovaný, někdy příčně vlnkatý. Žebro silné, končící těsně pod špičkou nebo ve špičce.

Buňky v horní části listu čtvercové nebo tří- až šestiboké, mírně rovnoměrně ztlustlé, hustě papilnaté, ca. 8 – 9 µm široké, povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené. Bazální buňky dlouze obdélníkovité, mírně rovnoměrně ztlustlé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy zvětšené, s nápadnou rourkovitě objímavou bází.

Vegetativní rozmnožování pomocí hnědých, ± sférických rhizoidálních gem, podobných B. convoluta.

Štět dlouhý, žlutý, ve spodní části nahnědlý.

Tobolka vzpřímená, dlouze válcovitá, prstenec loupavý. Víčko přímé, válcovitě kuželovité.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, papilnaté, spirálně 2.5 – 3× levotočivé.

Výtrusy 7 – 9 µm, téměř hladké.

Ekologie: Na vápnité zemi od montánních poloh vápencových a dolomitových pohoří.

Rozšíření: Česká rep.: Krkonoše – Horní Maršov.
Celkové: Alpy, Karpaty, Kazachstán.

Variabilita: nemohla být podrobněji studována.

Možné záměny: Didymodon sinuosus – má listy relativně delší a užší, bazální buňky kratší a širší, na průřezu bez ventrálních stereid. Nebyl nalezen plodný.
Bryoerythrophyllum recurvirostrumviz poznámku u tohoto druhu.
Barbula commutata – okraje listů málo ohrnuté, ve špičce nejsou zoubkaté.

 

Barbula commutata Jur. – vousatěnka jižní

Syn.: Barbula convoluta var. sardoa Schimp., Barbula convoluta var. commutata (Jur.) Husn., Barbula sardoa (Schimp.) J.-P. Frahm, nom. superfl.

 

Rostliny v hustých, 5-10 mm vysokých trsech, tmavě zelené, vzácněji světlejší.

Lodyhy poměrně hustě vlášenité, středního svazek někdy chybí, sklerodermis vyvinuta, hyalodermis chybí.

Listy 1.3-2.5 mm dlouhé, za sucha pokroucené, za vlhka šikmo až prohnutě odstálé, jazykovitě kopinaté. Okraj velmi mírně ohrnutý ve spodní části nebo plochý, příčně vlnkatý v horní části. Žebro velmi silné, až 100 µm široké, končící pod špičkou.

Buňky v horní části listu téměř čtvercové nebo šestiboké, papilnaté, papily ve tvaru c nebo rozvětvené, areolace někdy zřetelná. Povrchové buňky na ventrální i dorzální straně žebra prodloužené, papilnaté jednoduchými papilami. Bazální buňky hladké, dlouze obdélníkové, rovnoměrně ztlustlé, hyalinní nebo nažloutlé.

Dvoudomá. Perichaetiální listy nápadné, dlouhé, rourkovitě objímavé, s velmi slabým žebrem nebo bez žebra.

Rhizoidální gemy přítomny, stejného tvaru jako u B. convoluta.

Štět dlouhý, žlutý.

Tobolka vzpřímená, podlouhle válcovitá, ca. 2-2.5 mm dlouhá. Víčko zobanité. Prstenec loupavý.

Obústí dlouhé, zuby niťovité, hnědočervené, papilnaté, spirálně asi 2× levotočivé.

Výtrusy 10-12 µm, velmi jemně papilnaté.

Ekologie: Na bazické zemi, ve štěrbinách bazických skal v teplých oblastech, na rozdíl od B. convoluta známa prakticky výhradně z přirozených stanovišť.

Rozšíření: Česká rep.: rozšíření vzhledem k dřívějšímu neodlišování od B. convoluta málo známé, dosud známa z Libčic a Mor. krasu (historické položky, recentně neověřena); recentní lokalita na hradě Rabí u Žichovic.
Celkové: dosud známa jen z jižní a střední Evropy.

Variabilita: málo známá, ve velikosti rostlin, míře vyvinutí středního svazku a papilnatosti buněk čepele (bezpochyby mnohem větší, než popsáno v práci Frahm & Ahmed 2004.

Možné záměny: Barbula convoluta – viz klíčové znaky.
Barbula crocea – liší se zoubkatými okraji ve špičce listů, červeným štětem ve spodní části, neloupavým prstencem, absencí rhizoidálních gem.
Barbula enderesii
– viz poznámku pod tímto druhem.

 

Poznámka: taxon byl na druhové úrovni recentně vylišen v práci Frahm J.-P. & Ahmed J. (2004): Barbula sardoa (Schimp.) J.-P.Frahm, a new name for Barbula convoluta Hedw. var. commutata (Jur.) Husn. Journal of Bryology 26: 29-35. V tomto článku však bylo zavedeno nadbytečné jméno B. sardoa, B. commutata je na druhové úrovni starší (cf. erratum v J. Bryol. 26/3: 344).

 


Poznámky k verzi:

Verze: 1.0 (23.1.2004): Převedení textu, vytvořeného v roce 1999 do html, aktualizace.

 

Verze: 1.1 (17.3.2004): Přidání odkazu na ilustraci v BFNA.

 

Verze: 1.2 (5.4.2004): Přepracování popisu Barbula sardoa, úprava klíče.

 

Verze: 1.2.1 (25.10.2004): Opraveno jméno Barbula sardoa na Barbula commutata.