|
|
Taxonomické a fylogenetické práce
Kolik druhů se umí vydávat za Didymodon vinealis?Jedním z mála druhů, který se dá často ve Středozemí najít na vyprahlých zdech antických chrámů, je Didymodon vinealis (pározub písečný). Tvrdí se o něm, že se dá najít i u nás, skoro určitě roste v teplejších částech sousedního Německa nebo v Maďarsku. Chladnomilnějším dvojníkem, který se dá často najít i u nás je Didymodon insulanus. Aby to bylo komplikovanější, ze slunné Kalifornie byl nedávno popsaný ještě další druh, Didymodon eckeliae, o kterém bylo rozhlášeno, že na jihu Evropy roste také. Když jsme se pokusili o fylogenetickou analýzu asi 20 vzorků, ve kterých byly tyto druhy ± rovnoměrně zastoupeny (z evropských i amerických sběrů), ukázalo se, že druhů v této skupině bud asi ještě víc a dokonce se asi kříží, protože informace z jaderné DNA se liší od informace z chloroplastů. Otázka je tedy jednoduchá – kolik druhů v tomto komplexu vlastně v Evropě je, jak je od sebe poznáme, jaké je jejich rozšíření a ekologie? Odpověď určitě tak jednoduchá nebude a dá se na ní udělat celá disertace, ale s prvními kroky může začít i jedna nebo více bakalářských prací.
Čím nás klame pározub klamný (Didymodon fallax)?Téma je docela podobné tomu předchozímu, jen výchozí informace jsou jiné. Všichni rozeznávají jen jediný druh – Didymodon fallax, ale už pět náhodně analyzovaných vzorků, použitých původně do úplně jiné studie, ukázalo, že máme co do činění se třemi druhy, které u nás všechny rostou, jen nevíme kde, a čím se vlastně liší. Tady nejdříve budeme potřebovat nasbírat a analyzovat víc vzorků, které by pokryly škálu biotopů u nás a rozsah známé morfologické variability, abychom dokázali tyto dosud kryptické druhy demaskovat. Můžete být při popisu jednoho nebo více nových druhů! Téma je ideální pro intenzivní bakalářský start a následnou magisterskou práci, vzhledem k celosvětovému rozšíření druhu Didymodon fallax je tu samozřejmě bezproblémový přesah i do dalšího studia.
pro ty kdo rádi lezou po horách) Při určování mechů z krkonošských karů jsem si všimnul, že některé kytky, které vypadají jako o něco větší vypadají pod mikroskopem hodně jinak (obr.1) než jak to vypadá obvykle (obr. 2). Dvouhrotec chvostnatý je jeden z našich nejběžnějších mechů, je docela hodně proměnlivý, a proto byla v minulosti i popsána řada odchylek jako variety nebo dokonce druhy. Nedávno publikovaná práce ukazuje, že za tímto jménem se opravdu skrývá hodně nepopsané (nebo zapomenuté) diverzity. Stálo by za to zjistit, jestli tato odchylka představuje opravdu jiný druh než Dicranum scoparium, a jestli je případně shodná s některým už publikovaným taxonem.
